‚Dělejte si, co chcete, pokud to nebude politika.‘ Vietnamský novinář popisuje cenzuru i popravy
Komunistická diktatura ve Vietnamu se naučila Facebook využívat k ovládání společnosti a upevnění moci. Sociální média už pro ni nepředstavují velké nebezpečí. Demokratické hnutí v naší zemi odumřelo, říká v rozhovoru pro iROZHLAS.cz v hipsterské kavárně v jedné z metropolí jihovýchodní Asie vietnamský opoziční novinář Tam Nguyen.
Tam Nguyen není vaše skutečné jméno. Co by se stalo, kdybychom do článku napsali, jak se doopravdy jmenujete?
Vietnamská vláda by po mně šla, obzvlášť za to, že mluvím se zahraničním novinářem. Policie by mě zatkla. Vyslýchali by mě a ptali by se, co tím sleduju, že spolu mluvíme. A pak by mě za to mohli poslat do vězení.
Napište Trang do vězení
Podle Reportérů bez hranic je Vietnam po Rusku a Číně státem s třetím nejvyšším počtem uvězněných novinářek a novinářů. Aktuálně jich drží za mřížemi přibližně čtyři desítky. Celkově je Vietnam v žebříčku zemí podle svobody slova na 174. místě – Česko je sedmnácté.
Ačkoli ústava Vietnamské socialistické republiky zaručuje svobodu slova, v praxi komunistické straně nic nebrání zavírat hlasité kritiky do vězení. Uplatňuje při tom paragrafy o „aktivitách směřujících ke svržení vlády“, „protistátní propagandě“ či „zneužívání práv na svobodu a demokracii“. Kdo je shledán vinným, může být potrestán až 20 lety žaláře.
Phạm Đoan Trang, jedna ze zakladatelek webu, pro který pracuje i Tam Nguyen, tak tráví ve vietnamském vězení navzdory mezinárodním protestům a prestižním cenám již pátý rok z vyměřených devíti.
Pokud ji chcete symbolicky podpořit, můžete se připojit ke kampani #WritetoTrang.
Ve vietnamském trestním řádu je paragraf, který umožňuje klasifikovat rozhovor se zahraničním novinářem jako trestný čin.
Vietnamská ústava přeci zaručuje svobodu slova.
Ano, ústavu máme pěkně napsanou. Ve skutečnosti nic neznamená. Chybí ústavní soud, který by dohlížel na její dodržování. Teoreticky máme svobodu slova i shromažďování, v praxi veškerou moc drží komunistická strana. Určuje znění zákonů i jejich výklad.
Studoval jste ve Vietnamu obchod a ekonomii, ale pracujete jako novinář pro nezávislý exilový magazín Luật Khoa, což se dá přeložit jako deník Právnická fakulta, a jeho anglicky psanou odnož The Vietnamese. Proč jste změnil profesi?
Na střední škole jsem měl plán, že chci hlavně vydělávat spoustu peněz. V mém rodném městě je knihkupectví, kam jsem rád chodil a hltal knihy o osobním rozvoji. Knihy od milionářů o tom, jak vydělávat peníze a že je skvělé být bohatý.
Na univerzitě jsem pak měl příležitost cestovat po vietnamských provinciích. Poprvé jsem uviděl takovou bídu. Vzpomínám si na rodinu, která měla v obýváku krávu, protože to byl jejich nejcennější majetek. Mluvil jsem s chudými lidmi z etnických menšin, na které nejvíc dopadají další katastrofy, obvykle spojené se změnou klimatu. Začal jsem přemýšlet o tom, jak bych jim mohl pomoct, jak zlepšit jejich život.
Když jsem školu dokončil, začal jsem pracovat pro environmentální neziskovku. Jezdil jsem po venkovských školách a učil děti, jak změnu klimatu a přírodní katastrofy líp zvládat, jak se na ně připravit. Ale uvědomil jsem si, že ve Vietnamu registrovaná neziskovka zmůže málo, má svázané ruce. Chtěl jsem pomáhat víc. Říkat lidem pravdu o Vietnamu. Jak Vietnamci trpí nespravedlností a chudobou.
Nešlo tuhle práci dělat pro vietnamské noviny?
Nemáme svobodu tisku. Média jsou přísně kontrolovaná vládou, která tvrdí, že novináři musí pracovat ve prospěch strany a vlády a chránit její zájmy. To vylučuje kritiku.
Vietnamská vláda o sobě tvrdí, že je socialistická. Jak se tedy stará o sociálně znevýhodněné skupiny obyvatel?
Pomoc pro staré, nemocné nebo postižené od vlády je minimální. Musí se o sebe postarat sami, najít si obživu, což je často extrémně obtížné. Někteří důchodci si například vydělávají tím, že na polích nebo v džungli hledají zbytky vojenské techniky a munice z války a prodávají je do sběru. Ještě před patnácti dvaceti lety to bylo opravdu hodně rozšířené, dnes už tolik ne. A bohužel, jak si asi umíte představit, nemálo důchodců při manipulaci se starými výbušninami zemřelo.
Putin dorazil do Vietnamu. Na návštěvě země nejspíš uzavře smlouvu podobnou strategické dohodě s KLDR
Číst článek
Nejste z disidentské rodiny, prošel jste vietnamskými školami, vyrostl jste pod vlivem státní propagandy. Kdy jste si poprvé uvědomil, že je nejspíš všechno jinak, než vám říkají?
V roce 2013 se Čína pokusila obsadit vietnamský ostrov v Jihočínském moři. Hodně Vietnamců protestovalo a policie demonstrace brutálně rozehnala. Uvěznili a zmlátili spoustu lidí. V té době jsme ještě mohli volně používat Facebook. Informace se rychle šířily všemi směry, takže lidé věděli, co se stalo. Nejpozději v té době mi už bylo jasné, že vláda občany nerespektuje, že nerespektuje jejich právo protestovat.
Myslím, že to byla poslední kapka. Od té doby vím, že komunistický režim je pro nás Vietnamce obrovský problém.
U nás v Evropě přitom převládá dojem, že od devadesátých let se situace ve Vietnamu zlepšuje.
Zlepšuje se hospodářská situace. Máme hodně investic ze zahraničí, nové továrny, ve městech vyrostly mrakodrapy. Část společnosti zbohatla. Komunisti říkají: „Můžete si dělat co chcete, pokud to nebude politika.“ Některým lidem to stačí.
Facebook a Google cenzurují
V roce 2020 vietnamská vláda prostřednictvím státem ovládaných operátorů telekomunikačních služeb Viettel a VNPT na sedm týdnů zpomalila připojení k serverům sociální sítě Facebook tak, že ve stomilionovém Vietnamu hojně užívaná služba byla téměř nepoužitelná. Už dříve Vietnam dosáhl toho, aby servery s daty vietnamských uživatelů byly fyzicky umístěné v jeho jurisdikci.
Provozovatel Facebooku, společnost Meta, která na reklamě ve Vietnamu vydělává podle odhadů čtvrt miliardy dolarů ročně (asi 6 miliard korun), nakonec tlaku komunistické strany ustoupila a souhlasila s tím, že bude při cenzuře „protistátních“ příspěvků spolupracovat.
Podle zprávy vietnamského Ministerstva pro veřejnou bezpečnost souhlasil Facebook – stejně jako Google – se zřízením nonstop služby, která umožňuje vietnamské vládě zadávat požadavky na blokování, mazání a filtrování nepohodlných účtů či příspěvků. Podle Zprávy o stavu internetové cenzury ve Vietnamu se to každoročně týká několika stovek účtů a několika tisíc příspěvků. Další tisíce webů včetně nezávislých exilových publikací vietnamská vláda blokuje prostřednictvím státních operátorů.
„To, že Facebook na takové požadavky přistoupil, je nebezpečný precedens. Vlády po celém světě to pochopí jako pozvánku, aby Facebook zapojily do státní cenzury,“ komentovala ústupky Mety organizace Amnesty International.
Když jste novinářem v utajení, jak to funguje v praxi? Máte oficiálně jiné povolání? Ví vaše rodina a přátelé, co děláte?
Oficiálně mám jiné povolání, ale věnuju se mu jen v sobotu. Máma něco tuší, ale nezná podrobnosti. Nejlepší přátelé vědí, co dělám. Rozumí mým důvodům.
Tohle je asi nejtěžší na naší práci. Kdo chce být novinář, musí přejít do undergroundu. Skrývat svou identitu, aby se nedostal do maléru.
Co ještě novinářům hrozí kromě vězení?
Policie může jít za vaším domácím a přikázat mu, aby vás vyhodil z bytu. Říct zaměstnavateli, aby vás vyhodil z práce. Můžou vás unést na ulici, odvézt do džungle a tam vás zmlátit. A když to nezabere, prostě vás seberou a odsoudí na dlouhé roky do vězení. Nic z toho se mi naštěstí nestalo, ale vím o kolezích, kterým ano.
Připomíná to Československo v 70. nebo 80. letech minulého století. Přestože v Česku žije přes 60 tisíc Vietnamců, moc se o poměrech ve Vietnamu neví. Porušování lidských práv v Číně je časté téma, o situaci ve Vietnamu se v českých médiích běžně nereferuje. Čím to může být?
Vietnamská vláda představitele opozice nepopravuje, nanejvýš je pošle do vězení třeba na 17 let. Pokud nejde o někoho mezinárodně známého, je těžké o tom světu říct, udělat z toho téma.
Před deseti patnácti lety to bylo jiné, demokratické hnutí sílilo, přibývalo protestů, lidí, kteří se snažili prosazovat změny i s pomocí sociálních sítí. Vláda ještě nevěděla, jak je kontrolovat. Pak ale všechny disidenty a hlasité oponenty buď uvěznila nebo zahnala do exilu, takže nezbyl skoro nikdo, kdo by byl ochotný riskovat vězení. Demokratické hnutí odumřelo.
A další věc je, že vietnamské ekonomice se opravdu daří. Kdo chce, nejspíš si najde dobrou práci, koupí dům, motorku, zaplatí dětem školy. Lidé si pak říkají, že když mají tyhle možnosti, nepotřebují se angažovat, trvat na svých právech, protože by to pro ně mělo závažné důsledky. Spokojí se s tím, co mají.
Říkal jste, že před jedenácti lety jste se o pravém stavu věcí dozvěděl z Facebooku, ale dnes už by to nešlo. Proč?
Tehdy to byla pro komunisty nová zkušenost. Zjistili, jak můžou disidenti sociální média využít pro kritiku vlády a organizování protestů. Od té doby investují spoustu peněz a velké úsilí do toho, aby dostali sociální média pod kontrolu. A stali se v tom opravdovými mistry.
Ztráta ledviny, bití a elektrické šoky: oběti obchodu s lidmi v Asii čelí brutálnímu zacházení
Číst článek
Jak to dělají?
Mají například obrovskou armádu on-line vojáků, neboli trollů. Nabídli loajálním Vietnamcům pěkné peníze za to, že na sítích šíří státní propagandu a rozmělňují opoziční aktivity. Například hodně učitelů to má jako přivýdělek: po práci zasednou k počítačům a píší příspěvky, komentáře, zpochybňují opozici, narušují diskusi.
Podle vládního nařízení také musí Facebook i Google mít servery s daty o vietnamských uživatelích umístěné přímo ve Vietnamu. Vláda si udržuje kontrolu na těmito daty, tlačí tyhle obří firmy k cenzurování obsahu nebo k poskytování dat o uživatelích policii.
Jednání s Googlem nebo Facebookem pořád probíhají a myslím, že komunisti si nakonec prosadí svou. Teď rozjíždějí systém, který se tváří jako nová, pohodlnější verze občanských průkazů s biometrickými prvky. Součástí procesu je ale dotazník s uživatelskými jmény, která lidé používají na sociálních sítích, aby bylo možné autora každého příspěvku jednoznačně identifikovat a aby tato data byla co nejúplnější pro celou populaci. Zároveň komunistická vláda tlačí on-line platformy, aby při registraci nových uživatelů ve Vietnamu vyžadovaly čísla osobních dokladů.
Počet obětí kvůli tajfunu Yagi ve Vietnamu stoupl na 254. Dalších 82 lidí se pohřešuje, 800 je zraněných
Číst článek
Jedním z témat, na kterých teď pracujete, je uplatňování trestu smrti ve Vietnamu. Počty popravených jsou považované za státní tajemství. Říkal jste přitom, že režim nepoužívá trest smrti přímo proti opozici.
Trest smrti podle vietnamského trestního práva hrozí za 18 různých trestných činů. Některé z nich by šlo zneužít i proti politickým oponentům. Pokud víme, tak se to nyní neděje a tresty smrti jsou udělovány hlavně za vraždy a obchod s drogami. Myslím ale, že je to pro režim nástroj, jak udržovat občany ve strachu a poslušnosti.
Včetně morbidních detailů jako používání citronu místo roubíku pro odsouzence před popravčí četou. Nebo vývoj vlastní smrtící látky, která nefunguje tak dobře jako ty embargované z dovozu, takže při popravách prodlužuje utrpení.
Ano. Jako by režim říkal: „Zatím to politickým oponentům neděláme, ale mohli bychom. Neřekneme vám ani přesný počet popravených. Ale určitě jich přibývá.“
Jakým dalším tématům se věnujete?
Například píšu o tom, jak se komunisti snaží kontrolovat náboženství. Představuje pro ně riziko, v náboženských skupinách se mohou snadno šířit opoziční názory, náboženští vůdci by mohli snadno svolat protesty. A ve Vietnamu je spousta různých náboženství a náboženských organizací. Například mezi buddhisty, kterých je asi šestnáct procent, vláda nasadila agenty. Zakázala všechny buddhistické asociace kromě jediné, jejíž představitelé jsou plně loajální a pracují pro vládu, pomáhají jí kontrolovat společnost a brání jiným mnichům, aby vystupovali nezávisle nebo dokonce proti vládě. Takže rychle přibývá buddhistických mnichů, kteří vstupují do komunistické strany.
Zemřel šéf vietnamské komunistické strany Nguyen Phu Trong. V nejmocnější pozici byl 13 let
Číst článek
Změnilo se něco letos v červenci po smrti generálního tajemníka Nguyễn Phú Trọnga a s nástupem Tô Lâma?
Těžko se to předvídá, ale doufáme, že by to mohla být změna k lepšímu. Minulý tajemník byl velmi konzervativní. Staromódní komunista. Nový tajemník už dokonce pustil z vězení několik občanských a ekologických aktivistů. Doufám, že režim trochu měkne a že nový vůdce uvolní pravidla například pro vznik občanských sdružení, která jsou dnes tak sešněrovaná, že je prakticky nemožné dělat cokoli mimo vládní deštník.
Vietnamci tvoří třetí největší národnostní menšinu v České republice. Je tato diaspora z vaší zkušenosti reprezentativním vzorkem vietnamské společnosti, nebo je v něčem specifická? Je k režimu spíše loajální, nebo kritická?
Někteří z mých přátel jsou Vietnamci, kteří už vyrostli v České republice, takže jsou spíš Češi. Ti jsou spíš proti režimu. Potkal jsem se ale i s českými Vietnamci, kteří režim silně podporují. Je to dané i historicky: většina Vietnamců v Česku pochází z komunistického severu, proto původně přijeli studovat nebo pracovat do komunistického Československa.
Nemám ale data na to, abych uměl říct, která názorová skupina je silnější. Myslím, že nejsilnější bude jako obvykle mlčící většina.
