Orbánova šála s mapou Velkého Maďarska je součást jeho nacionalistických šaškáren, píše Bloomberg
viktor orban wearing a scarf depicting ‘greater hungary’
— ian bremmer (@ianbremmer) November 22, 2022
w/ map borders that include parts of neighboring countries…like ukraine pic.twitter.com/LBkm9LDfeX
Doutník je někdy prostě jen doutník, říkají s oblibou uvědomělí freudovci a stejně tak šála je někdy jen šála. Když ji má na sobě maďarský premiér Viktor Orbán a zobrazuje mapu takzvaného Velkého Maďarska, což naznačuje územní nároky na sousední země, je to problém, píše komentátor agentury Bloomberg Andreas Kluth.
Orbán je ultrapravicový populista a u moci je od roku 2010. Celou tu dobu v Maďarsku systematicky narušuje právní řád, demokratické normy, občanské instituce i vztahy s Evropskou unií.
Navíc se přátelí s Vladimirem Putinem bez ohledu na jeho genocidní imperialismus a je vzorem pro aspirující autokraty na Západě. Mapy Velkého Maďarska jsou nedílnou součástí jeho hypernacionalistických šaškáren, píše komentátor.
Podobné mapy se objevují všude, kam Orbán vkročí; jednu má na zdi své kanceláře i mluvčí jeho vlády.
Znázorňují země koruny Království Uherského z doby Rakousko-Uherska až do Trianonské smlouvy. Tu Budapešť podepsala v roce 1920 na pařížské mírové konferenci, která ukončila první světovou válku.
Trianonská smlouva byla k Maďarům krutá. Nový národ musel postoupit asi dvě třetiny svého území a obyvatelstva jiným státům. Zvlášť velké oblasti připadly dnešní Ukrajině, Rumunsku, Slovensku, Srbsku, Chorvatsku a Rakousku.
Orbán namíchal Evropě výbušný koktejl trpělivosti. Zbývá šalamounské řešení, říká novinářka Šafaříková
Číst článek
To, že si většina Evropanů nezahrává s iredentismem, tedy ideologií, která usiluje o připojení území jiného státu, kde žije jejich národnostní menšina, má svůj důvod.
Smyslem evropské integrace po druhé světové válce bylo opustit temná staletí, kdy se Evropané neustále zabíjeli kvůli hranicím. A pokusit se o formu soužití a spolupráce, kdy je vlastně jedno, kde jsou hranice, protože Evropané jsou svobodní.
K nejnázornějším příkladům patří Alsasko. Francie a Německo o ně bojovaly řadu staletí. Dnes je „šťastně francouzské“, ale i typicky evropské. Je prosperující součástí trojnárodního regionu, kde se lidé pohybují, jak se jim zachce.
Nezpochybnitelné, ale bezvýznamné
„Hranice nezpochybňujte, jen zařiďte, aby byly bezvýznamné,“ tvrdí komentátor s tím, že Evropská unie požaduje, aby tuto zásadu přijaly všechny členské i kandidátské země. Maďarsko ji přijalo, když do v roce 2004 do Evropské unie vstoupilo.
Orbánův nacionalismus je ale znepokojivý, protože premiér záměrně směřuje zpět do starých zlých časů iredentismu. Je to viditelný a skutečný trend.
Orbánova velkomaďarská šála vyvolala u sousedů pobouření i předvolání velvyslanců
Číst článek
Balkánské země, které vznikly po rozpadu Jugoslávie, spolu sice momentálně neválčí, ale Srbové dál hrají etnicko-nacionalistické hry v Kosovu a nepřímo i v Bosně.
Turecký prezident Recep Tayyip Erdoğan zas vyhrožuje, že jeho vojska mohou „jednou v noci nečekaně přijít“ a obsadit řecké ostrovy.
Pak je tu samozřejmě Putin, samozvaný „sběratel ruských zemí“, jak ho nazývá komentátor Andreas Kluth. I on měl v hlavě staré neplatné mapy, když zaútočil na Ukrajinu a začal ji ničit.
Ukrajinci, kterým v minulosti vládli Litevci, Poláci, Habsburkové, carové, Němci a Sověti, tento imperialistický scénář poznávají a hrdinně se brání.
Protože Ukrajinci musí odrážet ruské agresory, Orbánova šála s mapou, kde jsou části ukrajinského území maďarské, je příliš nepobavila. Kyjev si předvolal maďarského velvyslance a dal mu co proto, „důrazný nesouhlas“ vyjádřilo i Rumunsko.
Slovenský premiér Eduard Heger reagoval elegantně. „Všiml jsem si, že Viktor Orbán má starou šálu, tak jsem mu daroval novou,“ prohlásil.
Byla to šála slovenských fotbalových fanoušků. Heger ji přehodil přes sebe i Orbána a oba zapózovali na usmiřovací fotku. Tomu se říká evropský duch. Jen doufejme, že to Orbán pochopí, uzavírá komentář pro agenturu Bloomberg.
Poslechněte si celý Svět ve 20 minutách, který připravily Gita Zbavitelová a Tea Veseláková, na začátku článku.
