Válka se nevyvíjí podle představ Kremlu. Rok 2022 otřásl postavením Putina doma i v zahraničí
Měl to být rok, kdy oslaví životní jubileum a kdy se nesmazatelně zapíše do ruských dějin. Obojí se Vladimiru Putinovi splnilo – jenom patrně ne tak, jak si představoval. Jím zahájená invaze na Ukrajinu otřásla postavením Moskvy na mezinárodní scéně i jeho letitou vládou doma v Rusku. Místo rychlé, vítězné války mu přinesla mezinárodní izolaci, sankce a rostoucí znepokojení ze strany běžných Rusů.
Bylo po páté hodině ráno moskevského času a velká část ruské metropole ještě spala, když 24. února Vladimir Putin v televizním projevu vyhlásil takzvanou zvláštní vojenskou operaci. Přesněji řečeno, válku, které se ovšem v Rusku nesmí říkat válka.
Jaký byl rok ruského prezidenta Vladimira Putina? Jiný, než čekal. Téma pro Ivanu Milenkovičovou.
„Kdo by se nám pokusil bránit, nebo snad představoval hrozbu pro naši zemi, pro náš lid, měl by vědět, že odpověď Ruska bude okamžitá a povede k důsledkům, s jakými jste se ještě nikdy ve své historii nesetkali,“ prohlásil na konci února Putin.
Jak tehdy tvrdil ruský prezident, cílem Kremlu prý není okupace Ukrajinu ani snaha komukoliv něco vnucovat silou. Brzy se ale ukázal přesný opak. A Vladimir Putin pár dní nato ještě stupňoval napětí, když nařídil uvést ruské jaderné síly do zvláštního stupně bojové připravenosti.
Rychlý úspěch se nekonal
Ruské státní agentury a přední noviny ještě pár dní před invazí psaly, že se na počátek března chystá projev prezidenta k oběma komorám parlamentu. Plánovaná malá vítězná válka se ale změnila v nejhorší konflikt v Evropě za posledních sedm desetiletí. A první větší veřejný projev prezidenta tak Kreml posunul až na vojenskou přehlídku 9. května.
Rusko chrání své lidi na svých historických územích, prohlásil Putin v novoročním projevu
Číst článek
Formální vyhlášení války Ukrajině, před kterým varoval třeba britský ministr obrany Ben Wallace, ani oznámení mobilizace ale tehdy z tribuny na Rudém náměstí nezaznělo.
Nepopulární opatření, které válku přeneslo z televizních obrazovek do ruských domácností, Kreml odložil až na 21. září.
„Považuji za nezbytné podpořit návrh ministerstva obrany a generálního štábu o provedení částečné mobilizace,“ uvedl tehdy Putin.
Ruský prezident vyhlásil mobilizaci – oficiálně označovanou za částečnou – dva dny před začátkem takzvaných referend na okupovaných ukrajinských územích, která poté Rusko anektovalo. A to přesto, že je ani v celém rozsahu nekontrolovalo. Předcházel tomu kvapný ústup ruských sil z Charkovské oblasti. Ten ovšem neměl být jediným políčkem v krátkém sledu.
Poprvé bez televizního vystoupení
Ranní překvapení čekalo tentokrát Kreml, a to jenom pár hodin po 70. narozeninách Vladimira Putina. Masivní exploze vážně poškodila Krymský most, klíčovou spojnici mezi ruskou pevninou a okupovanými územími.
Navíc oslabenou pozici Ruska na mezinárodní scéně vycítily i bývalé sovětské republiky. Kazachstánský prezident Kasym-Žomart Tokajev už v září v projevu na Valném shromáždění OSN nepřímo kritizoval ruskou invazi na Ukrajinu. A později si přisadil i jeho tádžický protějšek Emámolí-ji Rahmón, když se veřejně obořil na Vladimira Putina.
Rusko podle šéfa ukrajinské rozvědky spustí na počátku ledna další vlnu mobilizace
Číst článek
„Byl jsem svědkem toho, když se rozpadl Sovětský svaz. Tehdy – promiňte mi – stejně jako dneska nebyla věnovaná pozornost malým republikám, malým národům. Nebraly se v potaz tradice, zvyky. Není nás sto milionů ani dvě stě milionů, máme ale svoji historii, kulturu. Chceme, aby si nás vážili! Nejsme o nic podřadnější!“ řekl Rahmón.
Na rozdíl od mezinárodní scény doma v Rusku Kreml veškeré negativní hlasy umlčel. Počínaje opozičními politiky a aktivisty až po kohokoliv, kdo se odvážil vystoupit s kritikou veřejně.
O tom, že se ale válka nevyvíjí podle představ Kremlu, svědčí i to, že se rozhodl zrušit hlavní prezidentovo vystoupení roku, tradiční prosincovou tiskovou konferenci. Poprvé po všech letech, která Vladimir Putin strávil u moci.
