Vojenská tajná služba na Slovensku se údajně chovala jako realitní kancelář
Aféru ve vojenské tajné službě řeší také Slovensko. Před několika lety prý armádní zpravodajství tunelovali přímo jeho šéfové, když prodávali majetek tajné služby pod cenou spřízněným osobám. Utajenou zprávu, která to údajně dokazuje, vypracoval dnes už bývalý důstojník tajné služby, který se rozhodl vystoupit v médiích. Sešel se s ním bratislavský zpravodaj Českého rozhlasu Vojtěch Berger.
Restaurace na bratislavském sídlišti není plná ani během oběda. Později přichází na domluvenou schůzku Vladimír Suchodolinský, plukovník vojenské rozvědky, od loňského prosince v záloze. Tentokrát ho nikdo nesleduje.
Bratislavský zpravodaj Českého rozhlasu Vojtěch Berger se sešel s mužem, který upozornil na tunelování slovenské tajné služby
„Byly případy, kdy jsem úplně přesvědčený, že jsem za sebou měl sledovačku. A samozřejmě při té paranoii, která každý den vzrůstá, si častokrát myslím, že mám někoho za sebou,“ říká.
Tajná služba nespouští Suchodolinského z očí celý poslední měsíc. Od té doby, kdy předstoupil před média a veřejně prohlásil, že je autorem zprávy prokazující tunelování vojenské tajné služby v období první vlády Roberta Fica z let 2006 až 2010. Naštvalo ho totiž, že ministr obrany všechna podobná podezření zpochybnil a údajné tunelování označil jen za novinářskou kachnu.
„Vždycky jsem optimistou a věřil jsem, že se tu ještě najdou čestní lidé, kteří budou čestně dělat svoji práci. Bohužel každým dnem se při určitých setkáních něco dozvídám, a ztrácím tyto iluze,“ vysvětluje Suchodolinský.
Zpráva prý byla skartována
Tajná služba podle zprávy například opravovala za státní peníze nemovitosti, a tedy zvyšovala jejich hodnotu, aby je posléze prodala výrazně pod cenou. Nemovitosti pak údajně končily v rukou lidí blízkých tehdejšímu vedení vojenské tajné služby.
„Zní to absurdně, ale vojenská tajná služba dělala to, že kupovala a prodávala byty, a na tom vydělávala, čímž se stala realitní kanceláří. A protože je tajná, tak i kupování a prodávání byly jako že tajné a nikdo to nevěděl,“ popisuje šéfredaktor týdeníku Týždeň Štefan Hríb.
V dalším volebním období se na nekalosti přišlo, vyšetřovací zprávu, kterou měl sestavit Vladimír Suchodolinský, ale skartovali. Pak přišly další volby a další výměna stráží v tajné službě. Pravidelný koloběh, který snižuje šanci, že se na Slovensku jakákoli podobná kauza vyšetří, potvrzuje publicista Milan Žitný.
„Je tady neprávní stav, kdy se příslušník tajné služby dozví o páchání trestné činnosti v prostředí služby, například funkcionáři nad ním, a on to nemá kam oznámit, protože zákon mu brání – protože má podepsanou mlčenlivost – jít na prokuraturu a říct, podívejte se, u nás se děje to a to. Může tam jít a říct, popíšu to obecně, u nás se něco děje, ale musíte nejdřív požádat mého nejvyššího šéfa, aby mě zbavil mlčenlivosti. Když to prokuratura nahlásí jeho nejvyššímu šéfovi, tak ten to neudělá, protože to je jeho vizitka, jaký tam má bordel,“ přibližuje.
Odejít ze země nehodlá
Stejné dilema řešil i Vladimír Suchodolinský – nechat vládní politiky, ať celou kauzu bagatelizují, anebo se veřejně přihlásit jako svědek, který dřív v tajné službě pracoval a může tunelování potvrdit? Být to v polovině divokých 90. let, bál by se bývalý zpravodajský důstojník nejspíš o holý život. Dnes se hlavně snaží udržet si zdravý rozum a nezatahovat do případu rodinu.
„Bohužel musím říct, že jsem na to sám. Trošku mě to mrzí. Právníka budu potřebovat. Bude mě to stát hodně peněz. Nevím, jestli lidé, kteří by mi chtěli dělat něco zlého, jsou schopní zajít až tak daleko, aby mě vyštvali z této země, kterou miluji, ale určitě neplánuji odjezd,“ dodává.
Slovenská policie zatím v celé kauze obvinila dvě osoby, bývalého šéfa vojenské rozvědky a jeho přítelkyni. Viní je ale z toho, že vynášeli tajné informace, například o tunelování tajné služby. Samotný fakt, že službu někdo tuneloval, jako by za žádné obvinění nestál. Celý případ tak může být jen dalším v řadě, o kterém slovenští politici řeknou, že se zkrátka nestal, a tím bude věc vyřízená.
