Semafor, nebo Jamajka? Klíč k německé koalici drží Zelení a liberálové, boj sehrají o post ministra financí

Parlamentní volby má Německo za sebou, hlasy jsou sečteny, karty pro koaliční vyjednávání jsou rozdané. Těsné vítězství si užívají sociální demokraté (SPD) vedení Olafem Scholzem, kteří o necelá dvě procenta porazili konzervativní unii CDU/CSU v čele s Arminem Laschetem. Klíč k sestavení nové vlády ale drží dvě další strany, Zelení a liberální FDP, které rozdělují protichůdné postoje i požadavky.

Analýza Berlín Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Žhavý kandidát na německého kancléře Olaf Scholz

Žhavý kandidát na německého kancléře Olaf Scholz | Zdroj: Reuters

Nedělní parlamentní volby žádného vítěze s jasnou převahou hlasů nepřinesly, Německo tak podle analytiků čekají měsíce dlouhého a složitého vyjednávání.

Těsné volby v Německu: karty rozdané tím nejkomplikovanějším způsobem a dvě koalice ve hře

Číst článek

Na začátek připomeňme konečné výsledky. Po velice proměnlivé předvolební kampani nedělní hlasování ovládli sociální demokraté, kteří si díky vysoké popularitě jejich kancléřského kandidáta Olafa Scholze vysloužili 25,7 procent hlasů. Nejstarší strana Německa, která byla s podporou kolem pouhých 15 procent hlasů v minulých letech často zatracovaná, se tak stává nejsilnější partají Spolkového sněmu.

Zklamání se naopak dočkala konzervativní unie CDU/CSU, kterou do voleb vedl ne příliš oblíbený Armin Laschet. Strana odcházející kancléřky Angely Merkelové tak skončila s 24,1 procenty hlasů druhá a připsala si nejhorší výsledek v poválečných dějinách.

Klíčové postavení si ale po volbách získaly i dvě další strany – třetí Zelení s necelými 15 procenty hlasů a liberální Svobodná demokratická strana (FDP), která obdržela 11,5 procenta a skončila čtvrtá.

Všechna tato politická uskupení nyní sehrají důležitou roli při vyjednávání, které má vést k sestavení budoucí vládní koalice. O kancléřský post se po odcházející Angele Merkelové už přihlásil jak vítěz voleb Olaf Scholz, tak Laschet, který dal už během nedělního večera najevo, že se šancí na skládání nové německé vlády nechce vzdát.

Vytvoření další „velké koalice“, ve které by po mnohaletém vládnutí opět zasedly dvě nesilnější německé strany, představitelé SPD i CDU/CSU vylučují. Matematicky se tak rýsují dvě možné varianty. První je takzvaný „semafor“, tedy koalice „červených“ sociálních demokratů, Zelených a „žluté“ FDP. Druhou možnost pak představuje koalice označovaná jako Jamajka, tedy spojení „černé“ CDU/CSU, Zelených a FDP.

Vítězové a poražení německých voleb: historický průšvih CDU/CSU, Scholzův triumf i oslabení extrémů

Číst článek

V obou případech by tak ve vládě usedli zástupci ekologické strany a liberů, které by buď vedla SPD, nebo Laschetova konzervativní unie. Jedno je tedy jisté – jsou to právě Zelení a svobodní demokraté, kteří budou mít při sestavování vlády skutečně klíčový hlas a o jejichž přízeň nyní budou Scholz s Laschetem soupeřit. Šance sociálních demokratů se ale v tuto chvíli zdají být o něco vyšší.

„Vítězství je přeci jen na straně Scholze a SPD bude argumentovat tím, že mají sestavovat vládu jako první. To je jeden z hlavních důvodů, proč to bude spíš semaforová koalice vedená SPD. Zelení si jsou s SPD navíc blíž, než s CDU, proto budou mít tendenci se vydat tímto směrem,“ říká pro iROZHLAS.cz Vladimír Handl z Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.

Koalice SPD, Zelených a FDP se sice jeví jako nejpravděpodobnější scénář, je tu ale hned několik problematických oblastí, na kterých se „semafor“ může zastavit a dát tak prostor Laschetovi k vyjednávání tzv. Jamajky.

FDP jako zádrhel semaforu

„CDU dostala od voličů vzkaz, že by už neměla být ve vládě… (Jejich hlasy) posílily tři strany – SPD, Zelené a FDP – a ty by měly vést příští vládu,“ prohlásil v pondělí dopoledne Olaf Scholz, podle kterého bude příští vláda čelit výzvám jako modernizace průmyslu a zpomalení klimatických změn.

Právě trojice těchto stran si oproti volbám před čtyřmi lety polepšila, zatímco CDU/CSU zaznamenala nejhorší výsledek v poválečných dějinách Německa. To je podle Scholze hlavním argumentem pro vznik semaforu, který by ostatně upřednostňovali i Zelení. A právě ti budou mít při rozhovorech silné slovo.

„Půjde o to, jak se rozhodnou Zelení, kteří jsou s 15 procenty silnější stranou než FDP. Strana zelených svou vnitřní kompozicí a názorovou strukturou samozřejmě spíš tíhne doleva, než do pravého středu. Už dnes jsou sice v koalicích s CDU na zemské úrovni a funguje to, ale v této fázi a této volbě, která má ukončit 16letou vládu CDU, by to bylo do jisté míry nepřijatelné,“ tvrdí Handl a připomíná, že lídři Zelených Annalena Baerbocková a Robert Habeck dávali už během kampaně několikrát najevo, že CDU musí jít po volbách do opozice.

Semaforová koalice, která od roku 2016 vládne například v Porýní-Falci, se ale nebude skládat snadno. Jednání se mohou zaseknout na liberální FDP, které bude Scholz velmi těžko přesvědčovat, aby vstoupili do koalice se sociálními demokraty a Zelenými.

Němci chtějí vládu sociální demokracie, Zelených a FDP, řekl Scholz. Dohodu by chtěl do Vánoc

Číst článek

Předseda FDP Christian Lindner se už v neděli nechal slyšet, že osobně preferuje Armina Lascheta jako příštího německého kancléře, možnou spolupráci s SPD ale v rozhovoru pro televizi ZDF nevyloučil. Otázkou nicméně zůstává, co bude na oplátku požadovat a zda mu to Scholz bude ochotný slíbit.

„Sociální demokraté by museli liberálům dát například post ministra financí, což ale chtěli také Zelení. Chtěli ministra financí a naopak nijak zvlášť nechtěli ministra zahraničí. Je to trochu bizarní, ale tak to prostě je, že ministr financí je ve vládní hierarchii tím druhým hned po kancléři. Je to zdroj peněz, které mají financovat klimatickou politiku včetně dekarbonizace, digitalizace a dalších. To by chtěli Zelení schvalovat a dotlačit tak Německo do radikální transformace,“ popisuje jeden z hlavních střetů Handl.

Lindner si už před volbami stanovil několik podmínek, mezi kterými vyčnívá právě získání postu ministra financí, kromě toho ale liberálové odmítají například také zadlužování. Program Zelených naopak prosazuje masivní investice do infrastruktury a další kroky, které se bez zvyšování dluhu neobejdou.

„Vyjednávání bude v tomto ohledu velice těžké. Fakt je ale ten, že FDP bude mít vydírací potenciál, kdy může říct: bez toho do vlády nevstoupíme. Problematických věcí tam bude víc – nejen post ministra financí, ale také otázky snižování nebo zvyšování daní. SPD a Zelení chtějí zvyšovat daně pro vysoko příjmové skupiny, zatímco FDP chce firmám a právnickým osobám daně snižovat, aby mohly více investovat a inovovat,“ vysvětluje odborník.

Tato tradiční rivalita mezi Zelenými a FDP, která je dána jejich protichůdnými názory, rozhovory výrazně zkomplikuje. „Tady bude muset přijít nějaký kompromis, který si dokážu představit, určitě ale nebude jednoduchý. Ministr financí je však jiný případ. Pokud Olaf Scholz bude chtít FDP získat pro tuto koalici, myslím, že jim to bude muset dát. Nicméně to je zatím jen spekulace,“ dodává Handl.

Jamajská koalice

S nápadem, jak usnadnit cestu ke kompromisu, přišli už v neděli večer šéfové Zelených a FDP. Lindner a spolupředseda Zelených Robert Habeck navrhli, aby se k povolebním rozhovorům sešli nejdříve zástupci jejich stran, našli společnou řeč a až následně zjišťovali, jestli do vlády půjdou pod vedením Scholze, nebo Lascheta.

V roce 2017, kdy na odchodu FDP od vyjednávacího stolu ztroskotala jednání o takzvané jamajské koalici, přitom Lindner velkou ochotu ke kompromisu neukázal. Jak připomíná analýza bruselského serveru EurActiv.com, šéf FDP tehdy pronesl, že „je lepší nevládnout vůbec, než vládnout špatně“ a rozhodl se na vládě nepodílet. Otázkou tedy je, jaký postoj zvolí letos.

Česko-německé vztahy by po německých volbách mohl ohrozit spor o jadernou energii

Číst článek

Právě takzvaná jamajská koalice je nicméně druhou z možných variant, kterou vedle Lascheta upřednostňují i svobodní demokraté.

Pokud se semaforová koalice nedokáže shodnout na zásadních otázkách, jako je post ministra financí nebo otázka zvyšování daní, dostane příležitost šéf CDU Armin Laschet. Stejně jako Scholz by se ale musel vypořádat s protichůdnými názory Zelených a FDP, kteří si navíc kladou často protichůdné požadavky. 

„Tuto variantu si zatím neumím příliš představit. Zelení skutečně tíhnou spíš k SPD, a kdyby Zelení šli do koalice s Laschetem, myslím, že by ministerstvo financí dostali právě oni. Aby totiž Laschet přetáhnul Zelené přes vyjednávací stůl, musel by jim nabídnout všechno. Laschet už ostatně naznačil, že jim dá cokoliv, co budou potřebovat k naplnění své vize klimatické politiky,“ popisuje odborník Univerzity Karlovy, podle kterého je ale tato možnost stále otevřená.

CDU/CSU a FDP mají leccos společné a ani spolupráce konzervativní unie se Zelenými by neměla představovat větší problémy. Na společné vládnutí se CDU/CSU a Zelení ostatně připravovali ještě letos na jaře. V té době se podpora Annaleny Baerbockové prudce zvýšila a vypadalo to, že příští německou kancléřkou bude právě ona. Představa společné koalice CDU/CSU a Zelených proto rozhodně není nesmyslná, sestavení trojkoalice i s FDP by ale nebylo snadné.    

„Pro Zelené je těžké jít do koalice s CDU, pokud tam bude jako jazýček na vahách FDP. Jsou to neoliberální parťáci, kteří v ekonomické lize hrají proti Zeleným – jsou to naprosto odlišné hospodářské kultury a pro Zelené by takový krok byl strašně riskantní. Naopak v semaforové koalici by byli Zelení a SPD dva proti jednomu, měli by tedy možnost prosadit věci, které by jim dal Laschet jen částečně,“ dodává Handl.

Právě z těchto důvodů má podle odborníka Univerzity Karlovy Scholz daleko větší šanci stát se budoucím německým kancléřem, než Laschet.

Němci rozhodovali, kdo po 16 letech nahradí Merkelovou. Lídr CDU Laschet vhodil lístek chybně

Číst článek

Další velká koalice?

Pokud selže jednání o semaforu i Jamajce, je tu podle serveru EurActiv.com ještě jedna možnost, jak na základě volebních výsledků sestavit budoucí německou vládu. Řeč je o „velké koalici“, v Německu známé pod zkratkou GroKo. SPD i CDU/CSU tuto variantu striktně odmítají, v krajní nouzi ale nemusí být zcela ze hry.

K podobnému scénáři ostatně došlo také před čtyřmi lety. Po parlamentních volbách v roce 2017 začala CDU v čele s Merkelovou nejprve vyjednávat o takzvané „Jamajce“ se Zelenými a FDP, v listopadu ale rozhovory zkrachovaly a křesťanští demokraté museli hledat cesty jinde. Nakonec se jim podařilo vyjednat další „velkou koalici“ se sociálními demokraty, kteří původně chtěli odejít do opozice.

Díky tomu se strany vyhnuly úřednické vládě i novým volbám a podobný scénář by mohl nastat i letos, pokud se nenajde jiné východisko. Další z nechtěných možností je pak menšinová koalice, tyto méně stabilní vlády ale nemají v Německu tradici.  

Eliška Kubátová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme