S AfD se v Německu nevládne. Nic na tom nezmění ani dobrý výsledek na Východě, říká analytik Polák
Hodně sledované německé zemské volby v Sasku a Braniborsku nakonec skončily vítězstvím zavedených stran. Alternativa pro Německo (AfD), tedy strana, která se stylizuje do role bojovníka proti establishmentu, byla až druhá.
„Křesťanští demokraté v Sasku (CDU) a sociální demokraté (SPD) v Braniborsku očekávali, že AfD velmi posílí. Báli se, jestli přijdou o svá první místa. To je jedna z hlavních optik, jak se na zemské volby dívala veřejnost,“ vysvětluje v Interview Plus korespondent Deníku N Pavel Polák.
Velká pozornost byla namířena hlavně na Sasko, kde před dvěma lety, ve volbách do Německého spolkového sněmu (Bundestagu), porazila AfD CDU dlouholeté předsedkyně a kancléřky Angely Merkelové o pouhou jednu desetinu procenta. Teď je AfD v obou zemích druhá.
„Od vedení CDU platí zákaz, podle kterého se s AfD nemluví a o moc nedělí. Stejně to má i SPD. Nicméně asi před měsícem se ze saské CDU ozývaly hlasy jednotlivců, že by strana mohla zvážit, jestli s AfD nějakou koalici neutvořit... V tuto chvíli ale stále platí zákaz a AfD má být opoziční stranou (v obou zemích),“ říká analytik.
Proč ale AfD slaví takový úspěch hlavně v bývalé NDR, resp. zemích na Východě? „Daří se jim zmobilizovat tradiční nevoliče. Ty, kteří nechodí k volbám, protože si myslí, že se o ně ty tradiční strany tak jako tak nestarají,“ odpovídá berlínský zpravodaj.
Východní frustrace
Polák se nedomnívá, že by snad Alternativa pro Německo probouzela nějakou nostalgii po NDR, „ale daří se jim oslovovat východoněmeckou frustraci, která je v lidech zakořeněna už od 90. let. Tehdy se rozpouštěly podniky, rostla nezaměstnanost, k tomu ze Západu přicházeli investoři, kteří skupovali nemovitosti, a k tomu do vedení podniků přicházeli západní Němci.“
Zemské volby v Sasku skončily. Podle odhadů vyhrála CDU kancléřky Merkelové, druhá AfD posílila
Číst článek
Východní Němci si prý dnes často myslí, že se stát o uprchlíky stará líp, než o své vlastní lidi. „Občany, kteří nemají práci, musejí dostávat sociální dávky, se cítí znevýhodněni vůči těm, co přišli během migrační krize. Tuto jejich frustraci se AfD velmi dobře daří proměnit v politický kapitál a hlasy voličů.“
Jen za posledních pět let taky své saské voliče ztrojnásobili, v Braniborsku zdvojnásobili. Svou kampaň AfD postavila na protiimigrační rétorice, hájení národních zájmů a na oprašování národní hrdosti.
S AfD se ale ani na spolkové úrovni ostatní strany „nebaví“, a tak se dál prezentuje jako někdo, komu se ubližuje. „Jako underdog německé politiky. Na druhé straně má ale taky agresivní rétoriku vůči ostatním. Rozhodně ale nejde AfD redukovat jen jako protiimigrační stranu.“
Antiestablishmentovou rétoriku ale samozřejmě má, přestože se ještě v roce 2013, kdy strana vznikla, prezentovala jako ta, které se stýská po západním Německu a dokonce i po německé marce.
