Nechceme, aby tradice zanikla, říká muzeolog o zapsání vorařství na seznam UNESCO

Tradice vorařství včetně slangu by mohla být nově na seznamu nehmotného kulturního dědictví UNESCO. Rozhodne se o tom tento týden na zasedání v marockém Rabatu, kde je také ředitel Národního ústavu lidové kultury a muzeolog Martin Šimša. „Doufáme, že to už bude už jenom oficiální vyhlášení a zveřejnění,“ říká Šimša v rozhovoru pro Radiožurnál.

Rozhovor Rabat Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Vor v Praze v roce 1935

Vor v Praze v roce 1935 | Zdroj: ČTK

Povězte, jakou má vorařství šanci na zapsání na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO? Bude to na zasedání v Maroku jenom formalita?
Doufáme, že to už bude už jenom oficiální vyhlášení a zveřejnění, protože dosavadní proces hodnocení proběhl bez problémů. Ani v jednom z pěti hlavních bodů nebyly žádné výhrady. V případě, že jsou nějaké problémy, většinou se to národním delegacím oznámí dopředu, aby je dokázaly opravit nebo k tomu mohly zaujmout určitý postoj. My jsme žádné nedostali, takže předpokládáme, že vorařství bude zapsané.

Přehrát

00:00 / 00:00

Jak velká je šance, že plavení dřeva po řekách uspěje v konkurenci chovu koní lipicánů nebo třeba zpracování čaje v Číně, nastiňuje Martin Šimša ředitel Národního ústavu lidové kultury

Musím položit známou filmovou otázku, komu tím prospějete? Proč si vorařství zaslouží mezinárodní ochranu?
Zápis je nadnárodní. Nominaci s námi vytvářeli kolegové z Polska, Německa nebo Španělska. Ve všech těchto zemích má vorařství tradici a nechceme, aby zanikla. Chceme, aby lidé, kteří se jejímu zachování věnují, cítili podporu a aby veřejnost věděla, že si tradice vážíme.

Co to přinese dál? Vorařství v Česku udržují už jenom skalní fanoušci.
Každý zápis musí mít takzvaná záchovná opatření, což je soubor aktivit na podporu toho, aby statek nezanikl. Je potřeba si uvědomit jednu věc. To, že je statek zapsaný, není impulzem, aby se do něho začaly pumpovat peníze. Je to čestná záležitost, je to mezinárodní uznání a je na každé komunitě, aby se maximálně snažila o jeho udržení. To zahrnuje i získávání nových příznivců a členů.

Ledovce v třetině chráněných oblastí do roku 2050 zmizí, tvrdí UNESCO. Zbytek lze ale zachránit

Číst článek

Umění zpracování dřeva zažívá v posledních deseti nebo dvaceti letech obrovskou renesanci. Technice stavění voru se u nás věnují celé učební obory. Takže spolupráce na tom, aby se technologii naučili i mladí adepti tesařského řemesla, tady existuje a doufáme, že vorařství nezanikne.

Jak proces probíhá? Co všechno hodnotitelé při zápisu na seznam posuzují?
Hlavní je, aby byla tradice živá. Samotné historické doložení nestačí. Důležité také je, aby samotná komunita měla o zápis zájem, aby to nebylo, jak se říká, „řízené shora“, naopak, aby to šlo zespodu.

Dále jsou to záchovná opatření, podstatné také je, aby společnost statek obecně přijímala, aby to nikoho neuráželo a nešlo to proti určitému celospolečenského konsenzu. Musí to být také udržitelné a nesmí to zatěžovat životní prostředí, aby to nebyla věc, jejíž udržení vyvolává další obrovské investice. Takových bodů existuje celá řada a často se může stát, že nesouvisí s nominací, abychom na takto mezinárodně prestižní seznam zapisovali pouze věci, které skutečně splňují od každého něco.

Petr Král Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme