Východní Němci se cítí být lidmi druhé kategorie. Mají se ale lépe než před 30 lety, říká bývalý diplomat
Už v sobotu 9. listopadu to bude 30 let od pádu Berlínské zdi, symbolu rozdělení nejen Německa na Západ a Východ. Jsou Němci ale dnes už jedna země, nebo ne? Podle bývalého velvyslance v Německu (NDR), který se dříve živil jako redaktor zahraničního vysílání Českého rozhlasu Františka Černého, jsou to v hlavách Němců stále země dvě.
„Hlavně v prvních letech (po sloučení) přicházeli ze Západu na Východ lidé, kteří neměli vždy dobré úmysly. Chtěli hlavně využít příležitosti… Nejvíc je to vidět na vysokých školách, kde místa profesorů a docentů obsadili sice lidé ze západních univerzit, ale ne zrovna špičky (v oboru). A jsou tam dodnes,“ říká Černý.
Je to i jinde, kdy na manažerských křeslech firem i velkých podniků sedí v nových spolkových zemích lidé ze „starého“ Německa.
„A Němci to mají pořád v duších, také proto mají takový úspěch politici jako AfD. Východní Němci se stále cítí jako lidé druhé kategorie, přestože se mají určitě líp než dříve,“ dodává bývalý diplomat v Interview Plus.
Nejdříve si šli pro 100 marek
Když vzpomíná na dobu před 30 lety a na pád Berlínské zdi, tak na začátku to prý byla invaze „Východoberlíňanů“, kdy se na Západ valily davy. Ale první věc, kterou udělali, byla, že si šli pro uvítacích sto marek, které nabízely pro to speciálně otevřené filiálky bank. Byl to tehdy velký výbuch nadšení, přestože se povídá, že si někteří „chytráci“ přišli pro peníze několikrát.
„Aby zeď padla, po tom toužili všichni. Ne všichni pak ale byli spokojení s tím, co se dál dělo… Střet se západoněmeckou realitou, kterou sice znali z televize, na kterou koukali snad úplně všichni, a očekáváními, ten byl dost velký, protože skutečnost byla jiná.“
Tehdy prý všichni řešili, jestli se odstěhovat na Západ nebo zůstat. Celospolečenské téma to bylo už v roce 1988.
Jak vlastně vypadal německý socialismus? Byl jiný než ten náš? „Lidi v;NDR nebyli až tak moc přesvědčeni o tom, že ten ráj na zemi je na Západě. Zajímavé je, že každý mohl sledovat, co se v sousedním státě děje, a také se tam dělo leccos, co si mysleli, že u nich až tak ne,“ vzpomíná.
Socialismus v NDR?
Třeba byli v NDR nesmírně pyšní na svou péči o malé děti. Měli tam jesle, školky a školy a pracující ženy. Také to tam „do rukou“ opravdu hodně vzaly ženy, protože po válce byli muži mrtví nebo v zajateckých táborech.
Cesta na svobodu podzemím. S útěky pod Berlínskou zdí pomáhali emigranti i ti, kteří nedokázali přihlížet
Číst článek
Ženy tak z toho nic, co jim po válce zbylo, budovaly nové Německo. Bylo tam plno ředitelek velkých podniků, kdežto Západ byl mnohem tradičnější. Manželky byly doma s dětmi, protože muži měli dost peněz na uživení rodiny.
„Velkým problémem NDR byla i otázka bydlení, kdy komunistický politik (Erich) Honecker začal s obrovskou výstavbou panelákových sídlišť, v nějaké pětiletce stavěl progresivní sociální bydlení. Problém byl i u nás, a nevyřešil se dodnes.“
Je dodnes rozdíl mezi Východem a Západem? „Je to jedna spolková země. Leckoho by mohlo udivit, že jsou v nových spolkových zemích místa na vyšší technologické úrovni než na Západě. Už od 90. let tam jdou obrovské peníze, na které vydělává každý Němec ze Západu. Rozdíly jsou, ale nejsou na první pohled patrné,“ dodává František Černý.
Více si poslechněte v audiozáznamu Interview Plus. Ptal se Michael Rozsypal.
