Výstava připomíná 90. výročí klíčového plebiscitu v Korutanech

Některé historické události se ukážou jako klíčové až s velkým odstupem. Patří k nim i plebiscit o budoucnosti Korutan z roku 1920. Dnešní spolková země na jihu Rakouska byla kdysi spornou hraniční oblastí mezi srbským královstvím a novou rakouskou republikou. Korutanské obyvatelstvo s výraznou slovinskou menšinou se nakonec přiklonilo k Rakousku.

Tento článek je více než rok starý.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Křížem krážem Rakouskem - Korutany

Křížem krážem Rakouskem - Korutany | Foto: čro čb

Tahanice o území velké asi jako Jihočeský kraj nám nemusejí připadat důležité. Přesto by podle odborníků bez korutanského referenda na mapě nebylo možná ani dnešní Rakousko.

Pamětníky korutanského plebiscitu už neseženete. Muselo by jim být aspoň 115 let. Zbývají tak jenom starší videozáznamy, jako třeba ten, který je k vidění na výstavě v muzeu v korutanské metropoli Klagenfurtu.

Přehrát

00:00 / 00:00

Devadesát let po klíčovém hlasování natáčel v Korutanech zpravodaj ČRo Vojtěch Berger

„Slovinské obyvatelstvo tenkrát drželo s námi. Kdyby korutanští Slovinci nehlasovali pro připojení Korutan k Rakousku, plebiscit bychom bývali nevyhráli,“ říká starý pán na videu a odhaluje velkou historickou křivdu.

Slovinci kdysi tvořili třetinu korutanského obyvatelstva. V polovině 19. století jich tu žilo 150 tisíc, dnes pouhá desetina. Korutanští Slovinci v roce 1920 pomohli svými hlasy k tomu, že se Korutany staly součástí Rakouska. Co je k tomu přimělo? Zástupce Rady korutanských Slovinců Nanti Olip na to s úsměvem odpovídá: Sliby.

„Rakušané Slovincům slíbili, že když zahlasují pro připojení ke Korutanům, bude rakouská většina navěky pečovat o slovinskou kulturu, jazyk a nechá Slovince účastnit se na politických rozhodnutích. Tyhle sliby určitě slovinskou menšinu ovlivnily ve prospěch Rakouska,“ vysvětluje Nanti Olip.

Ale protože každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán, stalo se následující:

„Už krátce po plebiscitu nastolili politici v Korutanech úplně jinou politiku. Vyhánění Slovinců ze země a potlačování slovinské menšiny. To vydrželo po celá desetiletí, nemluvě o období druhé světové války, kdy v Korutanech řádili nacisté, popravovali celé slovinské rodiny a zkrátka prováděli tu své ‘konečné řešení‘.“

Rakousko mohlo být mnohem menší

V klagenfurtském muzeu mají právě velkou výstavu, která se věnuje 90. výročí korutanského plebiscitu. Není to zrovna sexy téma, ale kurátoři dělali co mohli. Doprostřed vchodové haly postavili třeba autentickou hlasovací budku, v jaké se v roce 1920 odevzdávaly hlasovací lístky. Paraván polepený dobovými letáky ukazuje jeden z kurátorů Martin Sternitz:

„V roce 1920 bylo ještě hodně lidí na venkově negramotných. Proto se nehlasovalo jako dnes nějakým kroužkováním nebo zaškrtáváním. Dostali jste dva lístky, zelený byl hlas pro připojení k Rakousku a bílý k srbo-chorvatsko-slovinskému království. Co jste nechtěli, to jste roztrhli.“

A protože většina lidí roztrhla nakonec bílé lístky a vhodila do urny ty zelené, pro-rakouské, Korutany jsou dnes celkem samozřejmou součástí Rakouska. Mohlo to být ale úplně jinak.

„Tahle historická kdyby jsou samozřejmě velmi atraktivní, ale z odborného hlediska neuchopitelná. Dá se ovšem říct, že kdyby korutanské referendum dopadlo opačně a Korutany se staly součástí srbo-chorvatsko-slovinské monarchie, Rakousko by bylo mnohem menší. Přišlo by totiž nejspíš i o Voralbersko, to by připadlo Švýcarsku, Tyrolsko a Salcbursko zase Německu. Rakousko by se taky nejmenovalo Rakousko, ale třeba Jihovýchodní Německo,“ připomíná Martin Sternitz.

Antipatie mezi Rakušany a Slovinci přetrvávají dodnes

Historie po sobě nechala v Korutanech dvě různá společenství - rakouskou většinu a slovinskou menšinu. Žijí spíš vedle sebe než spolu, jak dokazuje příklad z pohraničního městečka Bleiburg, respektive slovinsky Pliberk.

Fric Kumer prožil v pohraničí celý život a o korutanském plebiscitu mu vyprávěla jeho babička. Pamatuje si i to, jak se v 70. letech Rakušané se Slovinci málem porvali o dvojjazyčné tabule v pohraničí. Tenhle spor ostatně trvá dodnes.

Slovinci to ani v dnešním Rakousku nemají lehké a ještě dlouho mít nebudou. V zákonech mají sice vepsanou spoustu práv, ale politici je zatím nedokázali převést zdaleka všechna do praxe.

"Vzájemné antipatie tu jsou pořád, i když lidé vám to neřeknou do očí. Radši nadávají na Slovince někde potichu. Situace se sice v posledních letech zlepšila, uklidnila, ale pořád to není takové, jaké by to mezi sousedy mělo být,“ říká Fric Kumer.

Vojtěch Berger Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme