Vzděláváním chce Německo předejít problémům s integrací přistěhovalců
V Německu byla tento týden zveřejněna nová zpráva o úrovni znalostí a přístupu ke vzdělání. Reaguje na mezinárodně renomovanou studii - PISA a zabývá se aktuálním stavem v německém školství. Její aktuálnost se zvyšuje také posledními událostmi ve Francii, kde povstaly sociálně slabé přistěhovalecké čtvrti.
Tyto děti umějí počítat, nebo se to alespoň učí, nejen německy, ale jak slyšíte také lužickou srbštinou, jazykem svých předků na česko-polsko-německém pomezí. Znalost jazyka, jak se ukazuje, je v Německu stejně důležitá jako sociální postavení.
A tak v tradičně přistěhovalecky silné čtvrti Neuköln v Berlíně 70 % dětí imigrantů nedokončí ani povinnou školní docházku. V sociálně slabém, čistě německém Braniborsku - mají šanci dosáhnout až na maturitu 2 studenti z 10, naopak v blahobytném Bavorsku 7 z 10.
Oproti poslední studii PISA se ale zlepšily znalosti žáků a studentů v některých spolkových zemích. Například v Sasku. Naopak varovné signály přicházejí z Hamburku. Tam je úroveň matematiky na gymnáziích na úrovni bavorských nižších středních škol.
Mezinárodní studie PISA je podle učitele Jürgena Weiße velice důležitá, sám několikrát navštívil české školy a také toto konkrétní srovnání může pomoci učitelům na obou stranách hranice.
Budoucí velká koalice považuje školství a vzdělání za jeden z klíčových bodů svého programového prohlášení. Chtěla by na tuto oblast vyčlenit až 8 miliard euro. Otázkou je, kde tyto prostředky ve schodkovém státním rozpočtu najít.
"Mír si prozatím vykupujeme sociálními dávkami," varuje starosta berlínského obvodu Neukölln Heinz Buschkowski. Přistěhovalci tu zatím tvoří polovinu obyvatel. V předškolních zařízeních už jejich děti ale tvoří 90 %. "Pokud nebudeme investovat do jejich vzdělání a tedy integrace, do 10-15 let může Neuköln zasáhnout sociální napětí a postihnout osud pařížských čtvrtí," varuje Buschkowski.
To se může pak lehce šířit dále, protože dnešní děti přistěhovalců bez vzdělání se těžko domluví s dnešními dětmi sociálně slabých skupin v Braniborsku, víceméně také bez vzdělání a tedy také bez práce a budoucnosti.
