Vzpomínky okupanta: Bratrská pomoc v Československu? Utlačovali jsme a pošlapávali národ
Bylo mi 22 let, nepřemýšlel jsem o sobě jako o okupantovi. Sovětský důstojník Viktor Chutorskoj okupoval v roce 1985 Československo. Bratrská pomoc v srpnu? Utlačovali jsme a pošlapávali národ, říká v exkluzivním rozhovoru pro Radiožurnál. Připomínáme si 49 let od vpádu sovětských vojsk a armád dalších zemí Varšavského paktu do Československa. Tehdejší sovětské vedení to zdůvodnilo kontrarevolucí v Praze a hrozbou útoku ze strany NATO.
„Přijel jsem k vám v roce 1985 a do Československa jsem se dostal proto, že jsem vojenskou akademii vystudoval s červeným diplomem. Nejlepší studenti si mohli vybrat, kde chtějí sloužit. Z 24 nejlepších absolventů mého ročníku 23 odjelo do zahraničí,“ popisuje pro Radiožurnál mechanismus výběru Viktor Chutorskoj.
Bratrská pomoc v Československu? Utlačovali jsme a pošlapávali národ, vzpomíná sovětský voják. Mluvil s ním zpravodaj Martin Dorazín
V roce 1985 byl 22letým poručíkem sovětské armády, specialistou na leteckou techniku. Dostal se proto na letiště Hradčany u Mimoně.
„Jakmile jsem tam přijel, přidělili mi pokoj ve čtyřpatrové důstojnické ubytovně. Žili tam svobodní důstojníci. Ti mohli v Česku sloužit tři roky, ženatí pak pět let. Pobíral jsem dva platy, 250 rublů v Sovětském svazu a stejnou sumu, to znamená 2500 korun, jsem bral v Mimoni. Tehdy to byly hodně velké peníze,“ vypráví Chutorskoj.
„Všichni chtěli sloužit v zahraničí, protože to znamenalo dva platy. Přijel jsem, abych se radoval ze života, abych - jak se říká - 'lízal smetanu'. Už jsem dokončil školu a teď jsem přijel sklízet plody,“ dodává.
Lebedili jsme si jako v lázních
Sklizeň byla podle něj opravdu bohatá. Několikrát do roka se konaly bouřlivé pijatiky s českými komunisty, takzvané družební akce s ruskými i českými děvčaty nebo prostě jenom pravidelné vycházky do nejbližší české hospody U Zdenka, kde točili pivo, o jakém se jim v Rusku ani nezdálo.
„Lebedili jsme si jako v lázních. To byla družba! Víš, co to je družba? Založili jsme vojenský vokálně-instrumentální soubor. Hrál jsem v něm na baskytaru a někdy na harmoniku. Jezdili jsme na koncerty do podniků, například do Liberce. Nejprve byla schůze, pak nás pozvali k bohatě prostřenému stolu a potom jsme zahráli tři písničky, třeba Evropu. Pamatuješ si ji?“ vzpomíná někdejší sovětský okupant.
V Československu osmdesátých let překvapila Viktora a další ruské důstojníky spousta věcí. Podivovali se nad tím, že někteří Češi mají i dvě auta a před domy mají zahrádky s květinami a trpaslíky. Zatímco lidé v Rusku by každý volný čtvereční metr osázeli bramborami, cibulí nebo jinou zeleninou.
Mnozí Rusové věří, že to byla bratrská pomoc
Viktor si roli okupanta užíval, dělal kariéru a na politické souvislosti moc nemyslel.
„Bylo mi 22 let. A víš, co má člověk v hlavě, když je mu 22. Vůbec o sobě nepřemýšlí jako o okupantovi. Přišlo to až teď. Na sociálních sítích si teď píšu se svými kolegy vojáky a říkám jim: 'Lidi, vždyť my jsme byli okupanty!' Oni mě ale vyhazují ze svých skupin a nazývají idiotem, hlupákem, dobytkem nebo darebákem,“ přibližuje Viktor Chutorskoj.
Mnozí lidé v Rusku podle něj znovu věří, že sovětští vojáci v roce 1968 poskytli Československu bratrskou pomoc.
„Domnívají se, že Československo osvobozovali a že bojovali za socialistický tábor, ale já jim říkám: Vy jste tam utlačovali a pošlapávali národ. Řadovým 18letým vojákům bych nic nevyčítal, ale my, důstojníci, bychom měli přijmout pravdu a odpovědnost. My jsme byli představiteli okupačních sil,“ podotýká.
Dokud si toto lidé v Rusku neuvědomí, budou ruští vojáci dál hynout v nesmyslných válkách - v Afghánistánu, Čečensku, na Ukrajině nebo v Sýrii, dodává bývalý důstojník Sovětské armády Viktor Chutorskoj.
