Washingtonem zněly bubny. Připomněly první židovské transporty z Prahy

Stovky bubnů se dnes rozezní na pražském bubenském nádraží na připomínku 74 let od vypravení prvního židovského transportu. K happeningu proti lhostejnosti a mlčení se v předvečer pražské akce přidal i americký Washington. Na české ambasádě se do čela sboru postavila bývalá ministryně zahraničí a československá rodačka Madeleine Albrightová.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Madeleine Albrightová | Foto: Khalil Baalbaki

V areálu české ambasády ve Washingtonu se sešly desítky lidí. Bubnováním chtějí vyslat vzkaz, že je třeba postavit se proti tichu mlčící většiny, proti lhostejnosti a proti pasivitě.

Přehrát

00:00 / 00:00

Washington rozezněly rytmy bubnů. U připomínky výročí prvního židovského transportu z pražského bubenského nádraží byla i Lenka Kabrhelová

Podpořit projekt pražského Památníku Šoa přišla i bývalá ministryně zahraničí Madeleine Albrightová, jejíž rodina z Československa uprchla po nacistické okupaci. „Jsem tady v Americe, ale myslím na to, co se stalo v Praze 16. října 1941, kdy bylo plno Židů odvezeno do koncentračních táborů,“ říká Albrightová.

Poselství, že je třeba vždy zvednout hlas proti bezpráví, je podle ní dnes víc než aktuální. „Musíme na to vzpomínat a nikdy nemůžeme zapomenout na to, co se stalo. Musíme ne mlčet, ale mluvit o tom a říkat každému, že vždycky musíme dávat pozor na to, co se děje s lidmi, kteří nemůžou sami něco udělat a potřebují pomoc,“ zdůrazňuje.

Pro Madeleine Albrightovou má připomínka výročí prvního židovského transportu i velmi osobní rozměr – nádražím v Bubnech podle ní zřejmě prošli její prarodiče na cestě do koncentračního tábora v Terezíně. Tam zemřelo celkem 26 členů její rodiny. Se svými nejbližšími se tam československá rodačka podívala letos v létě.

„Celá naše cesta byla opravdu důležitá, ale také opravdu moc smutná. Vzala jsem s sebou svoje dcery a vnoučata a mluvili jsme o tom, co se vlastně všechno naší rodině stalo. My jsme o tom předtím nevěděli. Dětem jsem říkala, že nikdy nemůžeme zapomenout na to, co se tam stalo. A vždycky mluvit proti tomu, když nějací lidé jsou trestaní za nic. Jenom za to, kdo jsou, a ne za to, co udělali.“

Akci Bubnování pro Bubny a snahu Památníku Šoa připoutat pozornost veřejnosti k historickým událostem oceňuje i Anatol Steck z washingtonského Muzea holocaustu.

„S postupným odchodem generace těch, kdo holokaust přežili i všech dalších svědků, se otevírá prostor pro ty, kdo masové vyvražďování židovského obyvatelstva popírají,“ varuje Steck. Proto je podle něj důležité zpřístupňovat dokumenty a důkazy, a hlavně mít živé památníky, jako je ten v Praze-Bubnech.

„Myslím si, že je velice důležité, aby připomínání holokaustu nebylo uzavřeno do nějakých národních šraňků,“ dodává historik Michal Frankl z Židovského muzea v Praze, který momentálně působí ve Washingtonu.

„I z toho důvodu je významné, že akce na podporu památníku v Bubnech, památníku ticha přesahuje hranice. Myslím, že je velice důležité, že se to koná na půdě českého velvyslanectví ve Washingtonu a že je to takové symbolické znamení, že se český stát staví za připomínání holokaustu a i jiných podobných genocid a tragédií,“ uzavírá Frankl.

Lenka Kabrhelová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme