Prodali nacistům židovští obchodníci poklad pod nátlakem? Soud v USA otevírá desítky let starý spor

Welfský poklad je sbírka středověkých cenností v hodnotě několika miliard korun. V roce 1929 ho koupila skupina židovských obchodníků, kteří pak poklad prodali nacistům. Potomci obchodníků a německý stát se přou, jestli to bylo pod nátlakem, nebo ne. Případ se v pondělí dostává dokonce před americký Nejvyšší soud. Ten ale rozhodne o tom, jestli případ mohou americké soudy vůbec řešit.

Tento článek je více než rok starý.

Washington Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Jedna z cenností welfského pokladu. Přenosný oltář hraběnky Gertrudy pochází přibližně z roku 1038.

Jedna z cenností welfského pokladu. Přenosný oltář hraběnky Gertrudy pochází přibližně z roku 1038. | Zdroj: Wikimedia Commons | CC0 1.0

Součástí sbírky je třeba zlatý kříž s drahokamy nebo části kostí svatých získaných během křížových výprav. Celkem poklad čítá zhruba 42 církevních předmětů pocházejících z 11. až 15. století.  Původně byl uložen v katedrále svatého Blažeje v Braunschweigu ve středním Německu. Své jméno dostal podle panovnického rodu Welfů. V současnosti má poklad hodnotu několika miliard korun. Je vystaven v berlínském muzeu a patří německé veřejné nadaci.

Jeden z příslušníků rodu Welfů, poslední vládnoucí brunšvický vévoda Arnošt August, ale poklad v roce 1929 prodal čtveřici židovských obchodníků. A ti ho pak v roce 1934 prodali nacistům, čímž spor začal.

Německá veřejná Nadace pruského kulturního dědictví tvrdí, že tento příběh se liší od dalších případů, kdy nacisté kradli židovské cennosti. Nadace ostatně už spoustu takového umění vrátila. Welfský poklad ale podle ní německý stát koupil po tvrdém, ale férovém vyjednávání, kdy se ho obchodníci neúspěšně pokusili prodat ve Spojených státech.

Soud o soudu

Potomci původních majitelů tvrdí, že jejich předci byli donuceni prodat poklad nacistům pod cenou. Obchod podle nich strany vyjednávaly na konferenci, kde nacisté v čele se samotným Herrmannem Göringem rozhodli o politice konečného řešení. Právník potomků Nicholas O’Donnell poznamenal, že pokud tohle neznamená porušení práva, tak už nic.

Německo nároky odmítlo už v roce 2014. Podle vládní poradní komise totiž nacisté poklad nezískali nátlakem. V době obchodu poklad už nebyl v Německu, a nacisté tak k němu neměli přístup. Rozdíl v ceně se dá vysvětlit změnou situace na trhu, který zasáhla velká hospodářská krize.

Americké soudy by normálně spory vedené proti jiné zemi projednávat nemohly. Výjimkou jsou ale případy zabavení majetku v rozporu s mezinárodním právem. A spor o welfský poklad by tomu odpovídal, protože spadá do období holokaustu.

Americký Nejvyšší soud ještě nebude rozhodovat, komu cennosti patří. Rozhodne pouze o tom, jestli to mají posuzovat americké soudy. Dvě nižší instance už souhlasily, německá nadace se ale odvolala. Německo má v tomto podporu administrativy amerického prezidenta Donalda Trumpa. Pokud by americký nejvyšší soud souhlasil, Německo by ve Spojených státech mohlo čelit mnoha dalším žalobám.

Ondřej Klapal Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme