Za plastový sáček vám v Keni nově hrozí čtyři roky vězení a statisícová pokuta
Nový keňský zákon si vzal na mušku plastové sáčky. Za jejich výrobu, prodej i používání hrozí pokuta ve výši 800 tisíc korun a až čtyři roky vězení. Podle odborníka je to pro zemi zasaženou vlastním odpadem i odpadem z moře jedno z nejlepších možných řešení.
V Keni se o podobné opatření pokusili za posledních deset let už třikrát. Zákon prošel až nyní a výsledkem je, že jakýkoliv plastový sáček je v této východoafrické zemi nežádoucí. Místní je neseženou a turisté je budou muset odevzdávat na letištích.
Vědci objevili v Tichém oceánu další ostrov z odpadků, je větší než Texas
Číst článek
Za manipulaci s plastovými taškami hrozí občanům Keni pokuta přes tři čtvrtě milionu korun nebo několik let vězení. Keňská vláda vysvětluje, že se takto tvrdě zaměří v první řadě na výrobce a prodejce plastových sáčků.
Zákon ale už pár dní běží, takže se na internetu již objevují reakce obyčejných Keňanů, kteří si stěžují na policejní kontroly a prohlídky aut.
Tisíce let
„Produkce plastu se za posledních padesát let neuvěřitelně zvýšila. Z nějakých 15 milionů tun na 300 nebo 400 ročně. A to číslo roste. Je třeba si taky uvědomit, že v Africe na to nejsou připravení,” říká k tomu pro Radiožurnál odpadový expert Milan Havel z neziskové organizace Arnika.
Ve většině afrických zemí totiž to, co známe pod pojmem odpadové hospodářství, příliš nefunguje. Plastové obaly se povalují všude po ulicích, sáčky ucpávají kanalizaci, což může vést k záplavám nebo šíření nejrůznějších nemocí.
Plasty se v přírodě rozkládají v řádech desítek až tisíců let. Nejhorší situace je právě v přímořských státech, jako je i Keňa. Velké množství plastových sáčků se totiž dostává i do oceánu. Kousky plastů zabíjejí želvy a mořské ptáky, mikročástečky plastu se dostávají spolu s planktonem do těl ryb.
Je to jen pár týdnů, kdy Kalifornská univerzita spočítala, že při současné produkci a způsobu likvidace plastových obalů, bude v roce 2050 ve světových mořích na váhu víc plastu než živočichů.
„V podstatě si myslím, že je to jedno z nejlepších možných řešení. Jde o krizi současné ekonomiky. Narazili jsme na určité hranice růstu, kdy nemůžeme implementovat podobný model, jako je v Evropě, do jiných zemí. Souvisí to se sociálním chováním, náklady a řadou dalších faktorů. Dostávají se do obrovských problémů a neumějí to vyřešit,” vysvětluje Havel.
Podle Havla si v Africe stále mnoho obyvatel neuvědomuje, že plasty nejsou přírodní materiály, a že z přírody prostě jen tak samy nezmizí. Na vině je pomalá reakce státu, který jen velmi opožděně reaguje na obrovský narůst odpadků. Sebemenší výrobek má vlastní obal, chybí koše a skládky.
K omezení dochází i v Česku
Naprostý zákaz plastových sáčků v Keni je tak sice radikální, ale v porovnání s jinými zeměmi alespoň nějaké řešení.
V Africe mají podobný zákaz výroby i užívání plastových sáčků Jihoafrická republika, Rwanda nebo Mauretánie.
Změnou v současnosti prochází například také čínská odpadová politika. Čína, jako největší výrobce a zároveň největší recyklátor plastu na světě, zakázala veškerý dovoz plastového odpadu ze zahraničí.
K omezení plastových sáčků letos dojde zřejmě i v České republice, když by ze všech obchodů měly zmizet plastové tašky zdarma. Malých mikrotenových sáčků na pečivo a uzeninu se novela týkat nebude.
