Záchranářské operace v Barmě ztěžuje vojenská junta

V Barmě čekají na pomoc statisíce lidí, vojenská junta ale brání humanitárním pracovníkům ve vstupu do země. Počet obětí cyklonu Nargis už překročil 22 tisíc a dalších 41 tisíc lidí se pohřešuje, armáda ani policie ale s odstraňováním následků řádění přírodního živlu nepomáhají. Barma odmítla i americkou nabídku vyslat do postižené oblasti speciální záchranné týmy.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Thajská humantární pomoc pro Barmu | Zdroj: ČTK

Tisíce lidí odstraňující popadané stromy, kterým pomáhají buddhističtí mniši na jedné a vojáci stojící před hladovějícími obyvateli, kteří přišli o střechu nad hlavou, na druhé straně. Takové obrázky nabízí největší barmské město Rangún pět dní po katastrofě.

Vojenská junta znemožňuje vstup zahraničním záchranářům, zejména ambasáda v thajském Bangkoku odmítá udělovat víza či celý proces vyřízení žádostí protahuje. Do Rangúnu přitom dnes dorazilo teprve druhé letadlo s pomocí z Thajska, s kterým má vojenský režim relativně dobré vztahy. Bangkok ovšem hlásí, že má připraveno na 40 zdravotnických týmů, které mohou okamžitě odletět, barmská strana jim ovšem dosud nedala víza.

Problémem představuje také distribuce pomoci. Silnice do zasažených míst jsou často zablokované, nefunguje telefonní spojení. Je také nedostatek vrtulníků. Vládnoucí generálové ale odmítají povolit nasazení zahraničních vrtulníků, které nyní jako jediné mohou dopravit pitnou vodu, základní potraviny či léky do nejodlehlejších oblastí v Iravadské deltě.

Vojáci také podle Barmánců nemají příliš zájem pomáhat. To se potvrzuje v největším městě Rangúnu, natož pak Iravadské deltě, kde se i za normální situace dostanou lidé do většiny obcí jen po vodě nebo ze vzduchu. Záchranáři tak nemají spojení s desítkami obcí ležících na pobřeží či na ostrovech v Andamanském moři. Počet obětí tak podle nich bude stále růst, většinu nízko ležících vesnic totiž doslova smetly více než tři metry vysoké vlny.

Vojenská junta také odmítá vstup amerických lodí s pomocí i speciálními týmy pomáhajícími právě při přírodních katastrofách. Ty například zasahovaly v minulosti v indonéském Acehu, i když tamní muslimové Spojené státy příliš v lásce nemají. Byli jim ale nakonec vděčni. Podobné to bylo v Pákistánu při ničivém zemětřesení, a to i krátce po invazi do Iráku.

Ironií je, že většina Barmánců je proamerická a přála by si dokonce intervenci USA. Vojenská junta proto nechce připustit nic, co by ji ohrozilo. Navíc už nyní je nespokojenost obyčejných Barmánců s tím, jak je armáda "hází přes palubu". Vzpomínka na nedávné krvavé potlačení prodemokratických protestů vedených buddhistickými mnichy je ale příliš živá.

Beznaděj by je přesto mohla opět vyhnat do ulic. Na této tragické události je tedy vidět, jaká je cena desetitisíce lidských životů za existenci tohoto izolovaného totalitního režimu, který se své moci nemíní vzdát.

Robert Mikoláš, Vilém Janouš Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme