Zachránění horníci jsou v pořádku, Chile slaví
Záchranáři z chilského dolu San José vysvobodili všech 33 zavalených horníků, kteří v hloubce 600 metrů pod zemí strávili přes dva měsíce. Záchrana postupovala rychleji, než se čekalo.
Poslední fáze operace San Lorenzo trvala pouhých 22 hodin. Ze začátku se záchranáři drželi harmonogramu jeden horník za hodinu. Když ale zjistili, že kabina Fénix funguje bezchybně tak zrychlili tempo. Nakonec vytahovali lidi z dolu skoro jednou za 20 minut.
Poslední z horníků se na povrch dostal čtyři minuty před třetí hodinou ranní našeho času. Luis Urzúa řekl po vytažení prezidentovi Chile Sebastiánu Piňerovi:
"Předávám vám směnu jak jsme se dohodli v první den, co jsme spolu mluvili. Doufám, že se to už nikdy nebude opakovat. Děkuji všem, děkuji záchranářům, děkuji Chile."
Radost na povrchu byla hmatatelná. Všichni přítomní křepčili a zpívali písničky. Po uvítání byli zachránění na nosítkách přepraveni k prvnímu lékařskému vyšetření a poté vrtulníkem převáženi do nemocnice.
Podle ředitele hlavní báňské záchranné stanice v Praze Petra Šarbocha šlo o unikátní operaci, které se účastnili experti z celého světa. Princip vyproštění lidí z podzemí pomocí velkoprostorového hlubinného vrtu už byl několikrát v minulosti uplatněn, ale nikdy nešlo o tolik lidí a tak velkou hloubku.
„Ještě nikdy nebyla tak velká skupina lidí zachraňována z takové hloubky. Úžasné bylo nasazení techniky, lidských zdrojů a především spolupráce všech složek, které se záchranné operace účastnily,“ řekl Petr Šarboch.
Všichni jsou zdraví
Všichni zachránění jsou v překvapivě dobrém zdravotním stavu. Lékaři dokonce tvrdí, že z dolu vylezli v lepším stavu, než ve kterém do něj sfárali. Prý především díky dobré životosprávě, kterou pro ně připravovali odborníci na dlouhé pobyty ve vesmíru z americké NASA.
O tom, jak se horníci vyrovnávali s dlouhodobým pobytem pod zemí, mluvil na Rádiu Česko sociolog Jaroslav Sýkora
Podle sociologa Jaroslava Sýkory, který dlouhá léta zkoumá účinky pobytu v extrémních podmínkách na člověka, měli horníci štěstí, že byli ve skupině, protože tak se daleko lépe vyrovnali se stresem.
Nikdo ale netuší jaké budou psychologické následky. Někteří psychologové se domnívají, že část horníků se navzdory odborné pomoci z traumatu nikdy nevzpamatuje. Noční můry a deprese je mohou provázet celý život. A také se budou muset vyrovnat se slávou a mediálním zájmem, který je obrovský.
Z dolu může být památník
Důl San José se zřejmě znovu otevírat nebude. Zatím to vypadá tak, že z něj bude jakýsi památník nejen zavaleným horníkům, ale i všem, kteří se podíleli na jejich záchraně.
„Žádný z představitelů vlády si ale zatím netroufnul majitelům dolu říct, že jim ho zabaví nebo znárodní,“ uvedl publicista ze serveru Latinská Amerika dnes Ondřej Juřík, který žije v Chile.
Důl, který funguje už déle než sto let, platil mezi horníky za velmi nebezpečný už před nehodou. Přesto zájem o práci v dole byl, protože nebezpečí bylo kompenzováno vyšším platem. A po ničivém zemětřesení a tsunami mnoho lidí právě práci a peníze nutně potřebovalo.
Část vinny nese i vláda
Kdo je za nehodu zodpovědný určí až vyšetřování. Prezident Sebastian Piněra ale přiznal, že část vinny nese vláda, protože nedokázala ohlídat dodržování bezpečnostních předpisů.
Jednou z jeho priorit teď prý bude zkontrolovat všechny potencionálně nebezpečné doly v Chile. S velkými společnostmi podle něj problémy nebývají. Spíš malé firmy, které vlastní jen jeden důl, jako v případě San José, se snaží šetřit kde se dá a zadělávají tak na problémy.