Zachrání Řecko psi? Krize plní bruselský slovník záhadnými zkratkami
Zachrání Řecko před státním bankrotem psi? Tato otázka je absurdní jen na první pohled. Novou spásou eurozóny v boji s řeckou dluhovou krizí totiž má být odpuštění velké části řeckých dluhů ze strany soukromých investorů. Tomuto přístupu v Bruselu nikdo neřekne jinak než zkratkou PSI.
Dluhová krize s sebou přinesla celou řadu nových pojmů a zkratek, které jsou pro běžné smrtelníky naprosto nesrozumitelné. Už tak komplikovaný bruselský jazyk se stal ještě méně čitelným.
„Díky psům se řecký dluh do roku 2020 sníží na 120 procent hrubého domácího produktu."
Redaktor Ondřej Houska se zamýšlel nad zkratkami, které běžně používají evropští politici
I tak by se dala s přimhouřením oka přeložit věta, kterou pronesl šéf eurozóny Jean-Claude Juncker.
Zkratka PSI ale ve skutečnosti znamená podíl soukromého sektoru. Tedy už zmiňovanou skutečnost, že banky a další soukromí investoři předluženému Řecku odpustí velkou část z toho, co mu půjčili.
Podobnými nesrozumitelnými a přitom politiky i ekonomy zcela běžně používanými zkratkami se to jen hemží. Politik nebo analytik by tak úplně klidně mohl pronést třeba následující větu:
„Je potřeba spojit EFSF a ESM, protože zatím se situace v eurozóně stabilizovala jen díky LTRO. A to přesto, že ECB omezila svůj SMP."
Běžný čtenář nebo posluchač si může připadat, jako kdyby poslouchal variaci na známou píseň o zkratkách od Ivana Mládka. Samozřejmě vůbec nemůže tušit, co že se to vlastně v eurozóně děje.
Proč tedy převládá tak nesrozumitelný jazyk? „Je to odraz živelnosti vývoje v krizi, kdy vznikají nové instituce a mechanismy příliš rychle na to, aby se lidé nějak snažili hlouběji zamyslet nad tím, jak by se měly jmenovat,“ vysvětluje vznik zkratek a pojmů ekonom ERA-Poštovní spořitelny Jan Bureš.
Málo času na přemýšlení…
Kvůli naléhavosti krize je občas nutné jednat doslova přes noc. A pak skutečně není čas na vymýšlení srozumitelných a elegantních názvů pro nástroje nebo mechanismy, pomocí kterých chce eurozóna se svými problémy bojovat.
To je i případ záchranného fondu eurozóny, který je znám pod zkratkou EFSF. Eurozóna ho založila na nočním bruselském jednacím maratónu během jedné květnové noci roku 2010.
Na otázku, jestli nezvolit přece jen příjemnější název než EFSF, tedy česky Nástroj evropské finanční stability, čas opravdu nebyl. Jenže pak vzniká problém, jak v médiích o takovýchto institucích srozumitelně a přitom přesně referovat.
„My jsme to vyřešili tak, že někdo jiný přišel s termínem euroval. Vzniklo to na Slovensku, kde ten problém měli ještě vážnější, protože se účastnili celého projektu od začátku a zvažovali, jestli přispět, nepřispět, v jaké míře. Takže tam se to v médiích probíralo daleko více, přišel odtud tento nápad a my jsme se ho velice rádi chytli,“ říká Jan Bureš.
…a nešikovná čeština
Podle něj ale není současná situace zas tak výjimečná. V našem jazyce často marně hledáme vhodné názvy pro něco, co třeba angličtina dokáže vyjádřit mnohem jednodušeji.
„Čeština s přejímáním nových věcí má trochu problém a nedokáže to někdy udělat tak elegantně jako angličtina. Například je to vidět na řadě amerických indikátorů, které se poměrně běžně sledují a jsou významné pro české trhy. Jak příklad můžeme uvést indikátor, který se v angličtině jmenuje Durables a český překlad zní zakázky na zboží dlouhodobé spotřeby,“ potvrzuje Bureš.
Výhodou češtiny a Čechů je snad to, že různé bizardní zkratky a krkolomné jazykové obraty dokázali vždy brát s humorem.
