Zachránil tisíce Židů před nacisty. O čínském 'Oskaru Schindlerovi' se ale příliš nemluví
I Čína má svého Oskara Schindlera. Generální konzul Ho Feng Shan zachránil tisíce lidských životů, když začal dobrovolně vydávat přistěhovalecká víza a umožnil tak Židům uniknout. Většina Číňanů o něm dodnes nic neví.
Do šanghajské synagogy Ohel Moše chodí hlavně cizinci, kteří znají příběh odvážného čínského konzula, díky kterému utekly z Evropy tisíce lidí před nacistickým terorem. Většina Číňanů o něm však vůbec neví. „Ne. V čínských školách se o téhle důležité části naší historie nemluví," potvrzuje i pan Li Cchi Cchi.
Čínský Oskar Schindler se ve skutečnosti jmenoval Ho Feng Shan. Pracoval jako generální konzul ve Vídni a na konci třicátých let dobrovolně vystavil tisíce přistěhovaleckých víz. Díky nim umožnil Židům odjet do Číny a uniknout smrti v koncentračních táborech po celé Evropě. Židovské rodiny nejprve cestovaly loděmi z Itálie do Šanghaje, ale když se Mussolini spojil s Hitlerem, vedla do čínského bezpečí jediná cesta. Vlakem přes Sibiř až do Šanghaje.
Zemřela Goebbelsova sekretářka. Do smrti tvrdila, že o nacistických zvěrstvech nevěděla
Číst článek
„Ghettem prošlo asi čtrnáct tisíc lidí. Utíkali před nacisty hlavně ze západní Evropy, ale také z Rakouska, Maďarska, nebo bývalého Československa,“ říká průvodce, pan Fang Xiaojun. Jenže v roce 1941 obsazuje Šanghaj japonská armáda. A Židům jde znova o holý život. Japonci je naženou do ghetta kolem synagogy. Na ploše tří kilometrů čtverečních je drží za ostnatými dráty. Řádí tam sice nemoci a infekce, ale také se tam rodí děti.
„V úplně těch nejstarších vzpomínkách se mi vybavuje, jak si hraji s ostatními dětmi v ghettu. A potom šanghajský přístav. Je tam všude spousta lidí a moje maminka mi říká, ať se jí chytnu a neztratím se,“ vzpomíná Peter Finkelgruen, který se v šanghajském ghettu narodil v roce 1942. Stejně jako naprostá většina ostatních se v něm dočkal konce války. A vydal se na zpáteční cestu, která vedla přes Prahu.
„Vrátili jsme se proto, že moje maminka dostala zprávu, že její matka – moje babička – přežila Osvětim. Všichni jsme se setkali v Praze. Ale maminka brzy umřela, a tak jsem s babičkou v roce 1951 opustil Československo,“ dodává.
Říká, že krátce po válce ho sžírala touha po pomstě. Ta časem ustoupila chuti tvořit a hledat. Šanghaj navštívil mnohokrát, ale nezapomněl ani Česko.
