Přede mnou je sympatický vysoký muž věkem kolem třicítky. Ale čelo má plné vrásek. Před třemi měsíci utekl s rodinou z Bagdádu. "Už jen když jste doma, jste v nebezpečí. To nevíte, co se může stát. Střela z minometu, auto naplněné trhavinami. Bydleli jsme blízko kontrolního stanoviště policie. Ale dvakrát tam takhle explodovaly výbušniny."

Na tváři muže jsem viděl, že vše prožívá znovu. " Jdu do práce a nevíte, co bude, jste plný nejistoty, dostanu se tam v pořádku? A pak zase domů? A jsou tam únosy. Unesli mi bratra. Postarali jsme se, sehnali peníze a zaplatili výkupné. Unesli mi bratra a my zaplatili za jeho propuštění. Jenže oni často unesou z té samé rodiny dalšího, protože ti lidé se naučili jen brát. Silou, a nic jim v tom nedokáže zabránit," svěřil se muž.

Ve tváři se mu zračila beznaděj. Našel jsem jej v jednom kostele v severoiráckém Erbílu a musel jsem slíbit, že neprozradím jeho totožnost. Duchovní tady pomáhají křesťanským rodinám se uchytit. Patřil k nejpracovitějším, i když nemohl dostávat peníze, a tak mu pomohli sehnat i práci. Ta je podle něj v Bagdádu dalším problémem.

"U koho budete pracovat? U Američanů? Zabijou vás jejich protivníci. Proti Američanům? Zabijou vás zase oni. Když si pořídíte krámek nebo živnost? Unesou vás, budou chtít výkupné a ještě vám vše vykradou," popsal potíže s prací uprchlík.

Jak se mu žije s jeho blízkými v kurdské autonomii? "Jsme rádi, že jsme tady, je tu bezpečno, nemusím se bát o děti, o ženu." Ale neví, co bude dělat dál, protože počet uprchlíků, který jde jen tady do desetitisíců, zvýšil nájmy v přepočtu na 13 000 korun. A takový plat tady vydělat je pro uprchlíka téměř nemožné. Zachránili si život, ale nejistota trvá dál.

Jaromír Janev Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít