Žádná země není imunní vůči požadavkům na reformy, tvrdí analytik Šajch
Arabský svět se čtvrtý měsíc otřásá pod náporem nepokojů a volání statisíců lidí po větší svobodě. Odborníci zatím jenom odhadují, jaký budou mít tyto události vliv na dlouhodobou stabilitu regionu, a vlastně i celého světa, protože neklid v oblasti ropných nalezišť už teď citelně zasahuje i západní ekonomiky.
Blízkovýchodní zpravodaj Břetislav Tureček zjišťoval v Dauhá názory předního odborníka na tuto oblast Salmána Šajcha, ředitele katarské pobočky amerického výzkumného centra Brookings Institutu.
Rozhovor Břetislava Turečka se Salmánem Šajchem, ředitelem katarské pobočky amerického výzkumného centra Brookings Institutu
„Vidíme, že touhu po svobodě projevují lidé jak v takzvaně proamerických, tak protiamerických státech. Přesto se tu ale o americké zájmy hraje, stejně jako o zájmy Íránu nebo Turecka, které se staví někam doprostřed. Všimněme si ale, že lidé neprotestují proti Americe nebo proti Izraeli – demonstrují proti autokratům, kteří tu vládnou desítky let.“
Přesto je například ve Spojených arabských emirátech nebo tady v Kataru zatím klid.
„Žádná země není imunní vůči požadavkům na společenské reformy. Katar a Spojené arabské emiráty ale mají osvícené vůdce, kteří myslí na budoucí generace. Ve většině států se bouří mladí lidé bez vyhlídek a navíc čelí represivnímu aparátu. Tady se naproti tomu investují obrovské prostředky do vzdělávání. Peníze jsou i v Saúdské Arábii, tam se ale takto vizionářsky k budoucnosti nepřistupuje. Jako východisko se tlačí do popředí radikální islamisté napojení na vládnoucí režim. Se Saúdskou Arábií bude Západ jednou mít obrovské problémy.“
Pomůže to současné hnutí v dlouhodobém výhledu ke stabilizaci Blízkého východu?
„Má to dvě stránky. Dobré je, že po letech ztuhlosti přicházejí nové vztahy mezi občany a jejich vládami. Vznikají nové instituce, média, přichází občanská společnost a soupeření myšlenek. Zakládají se politické strany, jenom v Tunisku jich od ledna vzniklo nejméně třicet. Tím si Češi prošli někdy před dvaceti lety. Pokud něco podobného vzniká ve vlivném Egyptě, mohlo by to mít pozitivní dopad na celý region.“
A co ty nevýhody?
„Těch se obávám právě tady, v oblasti Perského zálivu. V posledních třiceti letech platilo, že se tu protínají zájmy Západu a takzvaných umírněných zemí jako je Saúdská Arábie, se silami označovanými za radikální, jako je Írán. To se teď ještě umocňuje a v případě Bahrajnu vidíme, že se do toho může velmi rychle dostat i náboženský prvek. Začíná se mluvit o střetu šíitů a sunnitů. To všechno může do budoucna přinést ještě větší nestabilitu.“
Dá se říci, že Írán z této situace těží?
„Pro Írán je pád egyptského prezidenta Mubáraka splněním snů. Arabské státy vnímané jako umírněné a prozápadní se najednou mohou začít svobodněji rozhodovat o své budoucnosti. Nemyslím, že Írán krizi cíleně vyvolává, ale samozřejmě ji využívá ve svůj prospěch. Což velmi nelibě nese Saúdská Arábie i další státy. Turecko se také snaží posilovat svůj vliv. Dělá to ale jinak, a také ho arabský svět vnímá daleko pozitivněji než Írán.“
Co má za této situace dělat Západ pro uchování svých zájmů?
„Dlouho se mělo za to, že stabilitu zajistí model nadřazování vlastních zájmů nad zájmy zdejších lidí. Teď se ukázalo, že to nefunguje, a Západ pořádně neví, jak zareagovat. Vidíme, že se americký prezident Obama jasně postavil za opozici v Libyi, podobný přístup u Bahrajnu a Jemenu ale neslyšíme. Myslím, že z dlouhodobého hlediska si Američané a Západ nejlépe pomohou, když budou skutečně prosazovat zájmy zdejších lidí.“
Jenže někteří lidé varují před nástupem islamistů. Před lety Západ prosadil svobodné volby v Palestině a vyhrál je Hamás. Není tedy zdejší svoboda v rozporu se zájmy Západu?
„Do určité míry tyto obavy chápu. Islamisté se ale vyvíjejí a nejsou ve vzduchoprázdnu. Pochybuji například, že by Muslimské bratrstvo chtělo Egypt izolovat od okolního světa. Součástí demokracie v arabském světě jsou prostě také islamisté, vždyť i v jiných koutech světa existují náboženské strany. Islamisté leckde získali na oblibě, protože v ilegalitě bojovali proti represivním režimům podporovaným Západem. V demokracii ale budou muset skládat účty, a voliči je pak budou moci zase vyřadit ze hry. Smířit se s takovým modelem je pro Západ lepší, než kázat, která strana je přijatelná a která už nikoli,“ uvedl Salmán Šajch v rozhovoru s blízkovýchodním zpravodajem ČRo Břetislavem Turečkem.
