Zahraniční listy o irácké ústavě
Zahraniční deníky dnes píší o neschválené prozatimní irácké ústavě, články se týkají i parlamentních voleb v Řecku a situace na Haiti po odchodu prezidenta Aristida.
Šíitský vůdce, velký ajatolláh Alí Al-Sistání, včera odmítl část textu prozatímní irácké ústavy, která by okupačním silám umožnila předat moc domácí vládě. Saúdský deník Arab News píše, že manévr šíitských členů prozatímní irácké vládní rady narušil dojem, že tento orgán už překonal spory a dospěl k jednomyslnému závěru.
75letý ajatolláh už podruhé vykolejil americký plán na předání moci. Obřadné schválení prozatímní ústavy bylo odloženo a nepadlo ani slovo o tom, kdy k němu dojde. Na starobylém stole z pozůstalosti prvního iráckého krále Fajsala je pořád pečlivě seřazeno pětadvacet per, ale podpis je stále v nedohlednu.
Šíitské námitky se týkají dvou bodů navrhovaného dokumentu první dává iráckým Kurdům právo vetovat referendum o stálé ústavě, které má proběhnout příští rok, a druhý se týká předsednictví budoucí vlády. Někteří členové prozatímní irácké rady si už minulý týden stěžovali, že šíité rozhovory komplikují, protože často s tím či oním bodem souhlasí a vzápětí to odvolají a žádají další jednání, protože čekají, až co řekne ajatolláh Sistání.
Izraelský deník Jerusalem Post upozorňuje, že vůdce iráckých šíitů chce pravděpodobně prosadit islámské právo šaríju jako jediné kritérium domácího zákonodárství. To by ovšem znamenalo, že v~zemi rozkvete militantní islám. Mezinárodní okupační síly by tedy měly zajistit, aby se z Bagdádu nešířila další vlna agresivity a útlaku.
Všechny řecké deníky se věnují zítřejším parlamentním volbám. Bez výjimky si kladou otázku, zda vyhraje PASOK, vládnoucí s krátkými přestávkami téměř 20 let nebo se moci ujme opoziční pravicová Nová demokracie. Víkendové vydání listu Athener Zeitung si především všímá vůdce Panhelénského socialistického hnutí Jorgose Papandrea.
Titulek v listu Washington Post hlásá, že někteří američtí politikové přispívají ke zrodu nové konspirační teorie, jejímž původcem je bývalý haitský prezident Jean-Bertrand Aristide. Notorický demagog, který ze země uprchl stejně jako desítky jeho předchůdců tvrdí, že se stal obětí spiknutí, a svůj národ prý musel opustit nedobrovolně.
Do exilu se přitom uchýlil už podruhé. Poprvé našel útočiště ve Spojených státech a nyní hledá jakoukoli africkou zemi, která by se o něj postarala. Dokonce i americký ministr zahraničí Colin Powell, který se určitě ve světě vyzná, pro něj velice těžko hledal náhradní ubytování, protože africký kontinent má vlastních diktátorů dostatek.
Washington sice s vysláním své námořní pěchoty na Haiti dlouho váhal, ale nakonec se přece jen odhodlal k činu. Jednou z nejpodivnějších reakcí bylo vyjádření demokratického prezidentského kandidáta Johna Kerryho, že vláda měla reagovat rychleji, ale ve prospěch Aristidova režimu.
Pro některé americké politiky je Haiti malá a nešťastná země, jejíž svobodně zvolený vůdce byl svržen zlomyslnými imperialisty. Komentátor však nechápe, proč by měli Američané zachraňovat diktátora, zvláště když se jeho vlastní národ raduje, že se mu může dívat na záda.
