Zahraniční listy o napětí mezi Spojenými státy a Čínou

Světové deníky se nadále věnují zahraničně-politickému hitu posledních dní - letecké roztržce mezi Spojenými státy a Čínou. Nebude chybět blízkovýchodní evergreen ani diskuse o budoucnosti jugoslávského ex-prezidenta Slobodana Miloševiče.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nizozemský levicový De Volkskrant k narůstajícímu napětí mezi USA a Čínou kvůli zadržovanému americkému špionážnímu letadlu na čínském území poznamenal, že by to mohla být předzvěst hrozivého dalšího vývoje. Na obou stranách trvá nedůvěra: Čína podsouvá Americe hegemonistické snahy, o Georgi Bushovi je známo, že hodlá brát mnohem menší ohledy na čínskou citlivost než jeho předchůdce Bill Clinton. Možnosti spolupráce jako například v rámci NATO nebo Evropské unie v tomto případě neexistují. Je tu však značné množství výbušného materiálu, upozorňuje De Volkskrant.

Bushovi předchůdci potřebovali v minulosti mnohem víc času na to, aby svou zemi uvrhli do mezinárodní krize, než kolik ho potřeboval nynější americký prezident, navazuje haagský Algemeen Dagblad. Podobně jako při nedávném bombardování Iráku nedokázal ani teď George Bush potlačit svůj sklon ke konfrontaci. Pro muže s tak mizivou zkušeností v mezinárodní politice je to krajně riskantní vlastnost. Naštěstí má ve svém okolí lidi zkušenější, jako je například ministr zahraničí Colin Powell. Ovšem kdykoli přistupuje Bush k mikrofonu, jeho posluchači tajně doufají, že jako vrchní velitel amerických ozbrojených sil neupadne opět do texaské kovbojské rétoriky, uzavírá haagský Algemeen Dagblad.

Rakouský Kurier označil amerického prezidenta za "slona v porcelánu". Že za tak krátkou dobu ve funkci už dokázal rozbít tolik politického porcelánu, je vpravdě záporný rekord. Slepit rozbitý porcelán bude stát mnoho úsilí, které by mělo být spíše vynaloženo na řešení globálních problémů, nikoli na jejich vytváření.

Švýcarský Tages-Anzeiger napsal, že iritující není aféra sama, nýbrž její ostrý tón, který odhaluje nedostatečnou zkušenost amerického prezidenta. Kdo slyší neustálé neopatrné Bushovy výroky, musí se v duchu ptát, jací poradci mu vlastně radí při rozbíjení nádobí v Bílém domě.

Londýnský The Guardian se naopak domnívá, že Číně hrozí, že celou věc přežene. Měla by se mírnit. Triky a finty Pekingu jsou možná dobré pro diplomatické šachy. Ale čínská vláda by si měla uvědomit, že ve vlasti George Bushe dávají přednost pokeru. Sázky se postupně zvyšují, až to nakonec partner musí vzdát, varuje Guardian.

K setkání izraelského premiéra Ariela Šarona s předními zástupci palestinského prezidenta Jásira Arafata poznamenal milánský Corriere della Sera.

Cílem Palestinců je obnovit jednání v bodě, kde byla s ex-premiérem Barakem před mnoha měsíci přerušena. Je to podivná situace: Arafat dnes hájí postoje, které svého času odmítal a zahájil tím intifádu. A současně požaduje pomoc od Američanů, kteří - sice nedůvěřivě, leč přece - nabízejí omezenou podporu. Na Barakově místě je však dnes Šaron, který by nerad mluvil o závěrečné dohodě, ale jen o střednědobých ujednáních. Šaron zároveň potvrzuje, že je ochoten jednat, teprve až skončí vzpoura Palestinců, uzavírá Corriere della Sera.

K diskutované otázce, zda postavit zatčeného jugoslávského ex-prezidenta Slobodana Miloševiče před soud v Bělehradě nebo v Haagu, uvádějí britské konzervativní Timesy:

Nová bělehradská vláda je pevně rozhodnuta se vypořádat se zátěží Miloševičovy éry. Každé selhání v tomto úsilí by za sebou zanechalo nebezpečné nepřátele srbské demokracie. Má-li však být vláda ve svém snažení úspěšná, potřebuje podporu veřejnosti. Názor, že by předání Miloševiče do Haagu z něj udělalo mučedníka, zasluhuje proto víc pozornosti, než mu žalobci mezinárodního tribunálu dosud věnovali, soudí londýnské Timesy.

Vlámský De Standaard vycházející v Bruselu se zamýšlí nad projevem německého spolkového prezidenta Johannese Raua před Evropským parlamentem ve Štrasburku.

Podle německé tradice soudí prezident Rau, vyrůstá Evropská unie do podoby Evropské federace s evropskou ústavou, evropským dvoukomorovým parlamentem, s předsedou Evropské komise, který se opírá o politickou většinu. Rau narážel ve svém projevu výslovně na francouzskou a britskou nelibost vůči pojmu "federace". Nejde podle něj o nějaký centralistický super-stát, nýbrž o "federaci národních států", kdy si každý z nich zachovává svá specifika. Tohoto pojmu použil nedávno i francouzský premiér Jospin. V rámci nové německo-francouzské dohody a s výhledem na rok 2004 dochází v tomto směru k intenzivní - i když diskrétní - výměně názorů mezi Paříží a Berlínem, dodává vlámský De Standaard.

Jiří Hošek, Marika Táborská, Olga Jeřábková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější:

Nejčtenější na Facebooku

Nejčtenější na Twitteru