Zahraniční listy o prvním máji a volbách ve Francii
Člověk nemusí být jasnovidec, aby viděl, že většina Francouzů pomůže do úřadu Chiracovi. Píše dnešní Allgemeine Zeitung. Přesto když v zemi, jejíž elity se po desetiletí považovali za nosnou sílu evropského sjednocení, zaujme sedmnáct procent voličů jasně protievropské stanovisko, jde o vážnou věc.
Jaký k tomu měli Francouzi motiv? Obava, že by vlaku evropské politiky a ekonomiky přišla pod kola jejich národní identita? Všeobecná averze vůči nestoudnému požadavku na moderní, otevřenou společnost, s "přistěhovalectvím" jako klíčovým slovem? Ti, komu není osud Evropy lhostejný, by udělali dobře, kdyby neuznali výstřelky evropské politiky, dodává německý list.
Zatímco ve většině německých městech demonstrují lidé na prvního máje za pracovní jistoty a větší počet pracovních míst, neobejde se Berlín bez nesmyslného rituálu násilí, píše dnes berlínský Morgenpost.
Už předchozí noci čarodějnic se odehrálo nejtěžší násilí, ale jednotlivé nepokojné scény nepřiměly policii zakročit. Ta byla totiž jako každý rok pověřena dozorem, tedy v dobrém slova smyslu nezasahováním a pod vlivem masového zabíjení v Erfurtu zároveň předcházením násilí. Přesto zůstává nad takovým ničivým šílenstvím jen bezradnost a vztek, končí německý deník.
Miliony Kubánců slavilo jako každý rok první máj. Letošní oslava se však nesla ve zlostném tónu, odsuzujícím tzv. velezrádné patolízaly, latinskoamerické vlády, které se minulý měsíc připojily k rezoluci OSN proti Kubě, napsal americký deník The Washington Post.
Jen otročtí agenti Ameriky mohou podle Castrova mluvčího vyvíjet na Kubu takový tlak. A přece: tisíce statečných Kubánců dokazují, že se Castro mýlí. Za nedlouho předloží zástupci disidentu parlamentu petici, požadující referendum o zavedení svobody slova, svobodných voleb a propuštění politických vězňů. Peticí s~více než deseti tisíci podpisy by se podle ústavy měl zabývat parlament. Castro si ale možná najde způsob, jak vlastní zákon obejít, uzavírá americký list.
Generál Pervíz Mušarraf vyhrál svůj boj a Pákistán může očekávat dalších pět let autoritativní vládu, píší londýnské Timesy. Referendum bylo možná nedemokratické a účast trapně nízká, ale výsledek není špatný. Pokusilo se úlomky demokracie odít vojenský režim, který zůstal v jádru nezměněn. Mušarraf má stále mnoho práce.
Jeho reformy mají mělké kořeny, náboženský extremismus je stále hrozbou, napětí mezi kmeny přetrvává a v pákistánském pohraničí se navíc skrývají talibové. Chce-li generál uspět, musí mít na paměti svůj cíl návrat k~demokracii. Kdyby selhal, žádné referendum ho nezachrání od potupy, uzavírají Timesy.
Včera uplynulo pět let od chvíle, kdy se Tony Blair dostal k moci skrze drtivé volební vítězství. To radostné ráno v Downing Street je však dávno pryč, napsal londýnský The Financial Times. Podle průzkumů veřejného mínění ztrácí Blair důvěru veřejnosti. Blair je fenomén, který se těší největší popularitě mezi všemi britskými premiéry od třicátých let.
Klíčovou ve vztahu politiků a obyvatel je však důvěra, která - je-li ztracena - se těžko obnovuje. Podle dvou třetin Britů odvedla vláda špatnou práci v potírání kriminality, v dopravě a zdravotnictví a Blair je podle nich příliš orientovaný na zahraničí a příliš prezidentský.
Blairově vládě nelze upřít, že je mezi všemi ostatními předchůdci tím nejmenším zlem. To ale není tak docela to, v co kdysi voliči doufali, uzavírá britský list.
