Každý rok v tento den si připomínám, jak zemřel můj nejlepší přítel v roce 1945 v Hirošimě, píše komentátor listu Japan Times. Stejně jako ostatní děti uhořel v zasažené škole. A jako ostatní obyvatelé města neměl na vybranou. Zemřel ve válce, kterou rozpoutalo Japonsko. Kdo nese za vyhlazení města odpovědnost? Na to není jednoduchá odpověď.

9:20 6. srpna 2003 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Národ je v chápání vlastní historie rozdělený. Jedni tvrdí, že japonské válečné násilí bylo jen reakcí na americké hospodářské embargo. Druzí si zase myslí, že ve druhé světové válce stáli na špatné straně a atomová bomba v Hirošimě a Nagasaki byla logickou odvetou.Oba tábory jsou ale silně ovlivňováni vtahy s Čínou. Ta stále nemůže Japonsku zapomenout brutální chování za války. Vyrovnat se s Čínou je první krok k tomu, abychom pochopili historii nejen hirošimskou, ale celé druhé světové války, myslí si Japan Times.

Je téměř symbolické, že zrovna v těchto dnech prezident Bush ohlásil zamýšlené setkání se svými severokorejskými kolegy. Podle deníku Washington Post to sice vypadá jako pokrok. Jde ale spíš o diplomatickou chybu. Pokud se Bush se severokorejci setká, bude to vypadat, jako že USA Pchjongjang uznávají. To posadí Kim Čong Ila do sedla. Když už se ale prezident Bush rozhodl pro mírové řešení, musí dodržovat určitá pravidla.

Zastavení korejského jaderného programu je priorita. A je to tak důležité, že jednání nemůžeme přenechat nikomu jinému. Ani čínskému spojenci. Historie by nám selhání neodpustila. Kim Čong Il je ale paranoidní diktátor, který udělá pravý opak toho, co USA požadují. Jadernou sílu považuje za srdce své země a její bezpečnosti. Proto musíme postupovat obezřetně, píše deník.Nebojme se ani přeplacení Pchjongjangu. Máme v týle spojence a to naši sílu a odhodlání zvýší, dodává Washington Post.

Důsledků velkých veder ve Francii si všímá list Le Monde, který upozorňuje na to, že vysoké teploty odhalují řadu problémů. Cituje z něj pařížský zpravodaj Radiožurnálu Jan Šmíd.

V izraelském parlamentu se mluví o zákonu, který má předcházet sňatkům Izraelců s Palestinci z okupovaných území. Co na tom, že za posledních deset let po takovém kroku zatoužilo jen šestnáct tisíc lidí, kontrují Arab News. Izraelská vláda se bojí dvaceti procent izraelských Arabů. Arab má podle nich vždycky blízko k palestinské mentalitě a ještě, když si Palestince vezme?

Jde o velmi diskriminující nařízení. Izraelec si smí vzít Rusa, Američana nebo třeba Inda, bez ohledu na to, zda je žid nebo muslim. Tento zákon je tedy dalším krokem, jak separovat Palestince od Izraelců. Začalo to už hraniční zdí, kterou nechal Šaron vystavět. Jak daleko dojde porušování lidských práv? Šaron si musí uvědomit, že takovou diskriminací jen podporuje nebezpečné palestinské nálady, míní dnešní Arab News.

Andy Warhol si určitě prožil víc, než svých známých patnáct minut slávy. Muž, u kterého selhávají všechna přirovnání, má dnes pětasedmdesátileté výročí narození. Píše o tom slovenský deník Sme. Syn rusínských rodičů ze Slovenska se narodil ve dvacátých letech v Pittsburghu. Prý se vždycky toužil do své vlasti vrátit. Zemřel o šedesát let později v New Yorku. Jak řekl jeho přítel Salvátor Dalí, úplně to stačilo. Za svůj život stihl povýšit předměty masového konzumu na umělecká díla a z neznámých umělců vyrobit hvězdy. Dostalo se mu i uznání lidí z ulice. To se podařilo málokomu. Už dnes je jasné, že jeho patnáct minut slávy přesáhlo věčnost, tvrdí list Sme.

Julie Rákosová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít