Zahraniční noviny: Máme jít do války?
Dnešní zahraniční tisk se zabývá volbami v Srbsku, právem Američanů vyjádřit svůj názor na válku a také kritikou ratingových agentur.
Vítězem I. kola prezidentských voleb je Vojislav Koštunica, který se v kole druhá utká s reformátorem Miroljubem Lábusem.
Americký deník The Washington Post žádá, aby měli Američané také nějakou úlohu v rozhodování o tom, zda jejich země půjde do války proti Iráku: Když britský premiér Tony Blair tvrdil, že má Irák chemické a biologické zbraně a že je připraven je použít, ptal se americký novinář prezidenta Bushe, proč Blair nepředloží nové důkazy. Bush mu odpověděl, že chrání své zdroje. To je dobrý vtip na žurnalisty, ve své podstatě je to však špatné. Většina toho, co vědí naši vůdci o iráckém zbrojním potenciálu a záměrech, musí zůstat utajena. Jak potom může občan demokratického státu rozhodnout tu nejdůležitější otázku, kterou každý národ řeší: Máme jít do války?
Vláda nám radí: Nezatěžujte tím své unavené hlavy. Absence demokracie je obzváště zničující v kombinaci s Bushovou doktrínou preventivních zásahů. George Bush si jednou může prosadit právo zahájit jakoukoliv válku s kým chce. A nakonec se pokusí stejně jako jeho otec kontrolovat, co mohou váleční reportéři vidět a co psát. Předstírejme tedy, že máme nějakou roli v rozhodování o tom, zda naše země půjde do války či ne. Nejsme schopní posoudit, zda Saddám Hussajn je hrozbou pro naši osobní a národní bezpečnost , a jestli válka je jediný způsob, jak nebezpečí odvrátit. Proto si musíme položit náhradní otázku: Můžeme, vzhledem k dostupným informacím, věřit svým politikům, kteří na nás naléhají s válkou? Útok na Hussajna začal být prioritou po 11.zářím, stal se částí války proti teroru, přestože logická souvislost mezi útokem na dvojčata a Hussajnem nebyla nikdy vysvětlena. Irák ukázal svou schopnost použít zbraně hromadného ničení ve válce proti Iránu v roce 1980 nebo při útoku na kurdské město v roce 1988. Nemáme žádný důvod domnívat se, že se Hussajn změnil. Musíme se však ptát, proč má být trestán teď, o mnoho let později?
Aby bylo jasno, i přes absurdní pokrytectví Bushových válečných argumentů není důvod, abychom nechali Saddáma svrhnout na naše hlavy bombu. Irák skutečně může být hrozící nebezpečí pro Ameriku. Pokud však jsou k dispozici rozumnější a přesvědčivější argumenty, měla by nám je administriva dát.
Francouzské hospodářské noviny La Tribune si všímají kritiky světových ratingových agentur. Finanční analytici a obchodní banky se ocitli pod křížovou palbou za to, že přecenili burzovní papíry před jejich pádem. Po nich přišly na řadu ratingové agentury. Podnikatelé se diví, jak můžou být ratingové agentury tak unáhlené, když si chtějí zachovat u investorů prestiž. Dnes patří k dobrému tónu, stěžovat si na metody agentur. Obzvlášť, pokud je jejich vliv koncentrovaný do jediných rukou. Počkejme si, smírčím soudcem bude trh. Až totiž budou ratingové agentury přispívat svými kontacemi k většímu růstu v konjunktuře, podniky si stěžovat nebudou.
