Zahraniční noviny o 1. máji
Tématy dnešního přehledu zahraničního tisku jsou prvomájová opatření v Berlíně, opětovné násilí v Makedonii a demokratická bitva o Evropu. Zahraniční noviny si také všimly, že na Blízkém východě se něco pohnulo, a píší i o 100 dnech George Bushe.
Přísná opatření chystá berlínský senát i tamní policie proti případným incidentům během dnešních prvomájových demonstrací v hlavní městě Německa. Jak informoval deník Die Welt, proti tzv. pouličnímu teroru hodlají policejní jednotky rázně zakročit. Policie nasadila 9000 příslušníků, z toho skoro polovinu z ostatních spolkových zemí. Náklady se odhadují na devět milionů marek.
Neméně přísná nařízení platí pro prvomájové průvody. Musí být rozděleny do bloků, aby se do nich v případě potřeby dostala policie a hasiči. Transparenty nesmějí být delší než 1,5 metru, tyče, na nichž jsou transparenty upevněny, mají rovněž stanovený pevný délkový limit, který nesmějí překročit a navíc musí být ze dřeva, ne z kovu.
Pouliční demonstrace levicových radikálů a neonacistické NPD byly zakázány, ale NPD u soudu prosadila svou manifestaci v prostoru jednoho berlínského nádraží. Policie přitom očekává asi 1500 účastníků. Zakázané či nepovolené demonstrace však budou důsledně rozpouštěny.
Rakouský bulvární list Kronenzeitung komentuje smrt osmi Makedonců na hranici s albánským Kosovem a mimo jiné píše: Dosavadní zkušenosti v tomto regionu nás učí pesimismu. Bezmála z ničeho jsou bojovníci z UČK opět zde. Osm mrtvých makedonských vojáků a policistů po útoku v kosovském příhraničí svědčí o tom, že radikální Albánci se dosud nevzdali. I po pádu Slobodana Miloševič tikají na Balkáně stále časované bomby a sklon k násilí je nadále silný. Nový řád nadiktovaný zvenčí ještě ani zdaleka nefunguje.
Švýcarské noviny Neue Zürcher Zeitung se obávají, že v případě obnovy a rozšíření násilí na Balkáně do podoby skutečné občanské války hrozí nebezpečí, že bude do konfliktu znovu plně zataženo i NATO.
Ke snahám o klid zbraní na Blízkém východě poznamenává římská La Repubblica: Něco se zřejmě hnulo ve složitém blízkovýchodním scénáři. Po více než sedmi měsících palestinské intifády, v níž Jásir Arafat ani diplomaticky, ani vojensky nezaznamenal úspěch, existují zřejmě malé krůčky v úsilí přivést Izrael a Palestince zpátky k jednacímu stolu. V sobotu večer šéf Palestinců oznámil odzbrojení části vojenských oddílů hnutí Al-Fatáh. Jsou to útvary, které už delší čas ostřelují izraelské osady a vyvolávají tak odvetu Šaronovy armády.
V těchto dnech navštívil izraelský ministr zahraničí Šimon Perez poprvé Egypt a Jordánsko, dvě umírněné arabské země, které připravily nový návrh mírového plánu podporovaného Spojenými státy, Ruskem i Evropskou unií, který Perez hodlá zakrátko projednat ve Washingtonu.
Bruselský deník De Standaard se zabývá budoucností Evropské unie pár týdnů před belgickým předsednictvím a vyslovuje názor, že demokratická bitva o Evropu teprve začne.
Schopnost odhalit temné stránky evropské integrace vyžaduje hodně technických znalostí a kvalit, které dnes u politiků, ani v médiích nejsou v módě. Poselství příštích měsíců zní: Nedejte se zmást mlhou, pěnou, párou, ohňostrojem, které se všude v Evropě kolem belgického předsednictví Unie rozmáhají. Hledejte konkrétní skutečnosti, možná i s pomocí kritických médií, která se o to ještě vůbec zajímají. Všechno teprve začíná.
Některé světové deníky nadále komentují prvních sto dní nového amerického prezidenta ve funkci. Dánský liberální Politiken napsal, že američtí republikáni se otočili tentokrát mnohem víc doprava než za uplynulých 50 let. Také Bush byl konzervativnějším z obou prezidentských kandidátů a navíc krajně konzervativním guvernérem v Texasu. Proto může tento závěr překvapit jen ty, kdo během volební kampaně naslouchali prázdným frázím víc než praktickým návrhům.
Americký konzervatismus přidává teď k obecnému respektu před tržním hospodářstvím, který se prosazuje i u evropských sociálních demokracií, dva další prvky: téměř nestydaté upřednostňování ekonomické sféry a bohatých, mimo jiné i v daňové a energetické politice a značné sympatie pro fundamentalistická křesťanská pojetí morálky.
Britské konzervativní Timesy dodávají, že Bill Clinton byl hyperaktivní osobnost, která toužila po veřejné pozornosti natolik, že se americké prezidentství změnilo v jakousi mýdlovou operu. Bush se úmyslně rozhodl pro jiný, zdrženlivější styl a své vystupování před novináři a Američany obecně pečlivě zracionalizoval. Nesnaží se při každé události dominovat s novou iniciativou.
Bushova vláda se nejen liší od vlád předchozích, ale i od stylu George Bushe -seniora i Ronalda Reagana. Formou a způsobem se nejvíce blíží vládě Dwighta Eisenhowera z let padesátých. O něm se říkalo, že je nudný, ale slušný a rozhodný. Bush by zřejmě s takovým hodnocením rovněž souhlasil.
