Zahraniční noviny o běloruských volbách
Hlavními tématy dnešního zahraničního tisku je stupňující násilí na Blízkém východě, Makedonie: občanská válka nebo protektorát, píší o tom, že na konferenci o rasismu zvítězil pragmatismus, Lukašenko je opět běloruským prezidentem a o nástupu postkomunistů v Polsku.
Vystupňované násilí na Blízkém východě je tématem komentářů všech významných světových deníků. Italská La Repubblica napsala, že šest měsíců po nástupu premiéra Ariela Šarona už Izraelci nejsou přesvědčeni, že je to muž na správném místě. Naopak: Ještě nikdy nežila izraelská společnost v tak strašné totální nejistotě jako právě teď. Vlna palestinských atentátů nemilosrdně pokračuje a v dané chvíli není v Izraeli místo, které by bylo možno označit za bezpečné.
Vojenská převaha ještě nezaručuje politické vítězství, navazuje tematicky pařížská Liberation. Každý den a každý další teroristický atentát to potvrzují, i když premiér Šaron to nadále odmítá. Politika vojenské síly na palestinských územích a cílevědomé potlačování Palestinců nezastaví jejich revoltu, živenou odmítáním jakékoli izraelské okupace. Nynější slepá ulička je krvavá a absurdní.Většina Izraelců - a nepochybně i premiér Šaron - ví, že dříve či později vznikne samostatný palestinský stát. A bezpečnost pro obě strany může nastat jen tehdy, budou-li oba znepřátelené národy odděleny jasnou hranicí, domnívá se pařížská.
Diskuse o tom, kde, kdy a za jakých podmínek se sejdou izraelský ministr zahraničí Šimon Perez a palestinský prezident Jásir Arafat, se postupně mění ve frašku, komentuje vídeňská Die Presse. Zatímco diplomaté obou stran smlouvají podrobnosti o způsobu rozhovorů, obyčejné lidi trhají bomby na kusy. Palestinští extrémisté už dávno strhli iniciativu v jednání na sebe...Teď připravili Izraelcům krvavou neděli s řadou obětí a množstvím zraněných. A Šaronova vláda reaguje jako obvykle: odvetnými údery a dalším roztáčením spirály násilí. Zahájení dialogu, o kterém se teď s takovou malicherností jedná, je už bezmála "post festum".
Londýnský Financial Times poznamenává ke zvažovanému vyslání západních jednotek na ochranu civilních pozorovatelů v Makedonii. List se domnívá, že je to zásadně věcí makedonských bezpečnostních sil, že však v praxi makedonská armáda a policie takovou neutrální roli hrát nemohou. Mezinárodní společenství musí proto vyslat do regionu jednotky. Evropská unie by měla mít hlavní slovo a USA by se měly držet stranou a poskytovat nevojenskou podporu.
Západ má v souvislosti s další časově neomezenou angažovaností na Balkáně po Bosně a Kosovu právem obavy. Jenže alternativou by byla už jen občanská válka v Makedonii. Kdyby se teď do této země vyslal srovnatelně skromný oddíl, mohlo by se zabránit pozdějšímu mnohem většímu a nebezpečnějšímu vojenskému nasazení v regionu.
Občanská válka - nebo protektorát? Tak nadepsal svou poznámku k osudu Makedonie německý deník Die Welt.
Pokud vypukne válka, píše list, bude na Balkáně opět všechno zpochybněno. Bude-li republika krvavě etnicky rozdělena, mohou vypuknout boje v celém regionu...Osmané už dávno odešli, Titova diktatura je tatam: zbývá jen volba mezi válkou uvnitř a protektorátem navenek. První fáze mandátu skončila s odřenými lokty, sebrala se třetina stanoveného množství zbraní a teď už se shromažďuje pouze šrot.
Albánští bojovníci se dávají slyšet, že jsou kdykoli schopni si nakoupit nejmodernější zbrojní techniku - peníze přicházejí z USA, ze Švýcar a z Německa. Něco se musí stát. Dobrá rada je ovšem drahá. Britové by neměli podruhé převzít vedení. A pokud nezaskočí Francouzi, budou se všichni ohlížet na Německo. Modré přilby jsou užitečné při klidu zbraní, ale k ničemu, když se střílí...Nejpozději do tří týdnů se v Makedonii rozhodne: buď občanská válka, nebo protektorát.
K závěrům konference proti rasismu v jihoafrickém Durbanu poznamenal rakouský Der Standard, že nakonec zvítězil pragmatismus a že třetí konference OSN k tomuto tématu nezkrachovala na radikálních požadavcích. Pokušení někdejší otrokářství nejen odsoudit, ale vyrazit z toho navíc i v pravém smyslu slova kapitál, bylo veliké.
Delegáti mu však odolali: Restituční nároky vznášeny nebudou, právní zvládání minulosti se nekoná. V zemích severní polokoule by nikdo neakceptoval, aby se jižním státům dávaly paušálně peníze za něco, co se odehrálo před více než sto lety. Každý dolar tohoto odškodnění navíc by znamenal při rozvojové pomoci o dolar méně.
Na počátku nového tisíciletí obrátila konference v Durbanu stránku zaplněnou pěti stoletími západní arogance a vtiskla boji proti jakékoli diskriminaci do ruky nové zbraně, uvádí belgický Le Soir. Evropě přitom zbývá vykonat ještě mnoho práce. Tento kontinent, který dobýval a zalidňoval svět bez ohledu na domorodé obyvatelstvo, se rovněž musí naučit větší otevřenosti a budovat mosty.
Norský Aftonbladet komentuje volební vítězství běloruského prezidenta Alexandra Lukašenka a mimojiné píše:
Lukašenkův volební úspěch je nutno připsat na konto groteskních poměrů běloruské pseudo-demokracie. Vítězství, které Lukašenko vyhlásil už po sečtení jednoho procenta odevzdaných hlasů, odvede jeho zemi ještě dál od Střední a Západní Evropy. Bělorusko zůstane s výjimkou Ruska od ostatních sousedů izolováno...Byli to mladí lidé, kteří v neděli hlídali volební místnosti. A jsou to mladí lidé, kteří chtějí změnu. To bývá za normálních okolností prvním příznakem začátku konce každého diktátora.
Pravicový bulharský list Dnevnik poznamenal k očekávanému vítězství polských ex-komunistů v parlamentních volbách 23. září:
Bývalí komunisté v Polsku se chystají na návrat k moci. Je naivní se domnívat, že někdejší bratři z RVHP a z Varšavské smlouvy jsou v zajetí nostalgie po komunismu. Následníci bývalé Polské sjednocené dělnické strany už několikrát dokázali, že jsou moderní sociálně- demokratickou silou, schopnou pozvednout vysoko prapor tržních reforem v zemi.
