Zahraniční noviny o Blízkém východě
Zahraniční tisk se dnes věnují třem hlavním tématům: Arafatův signál Palestincům a Izraeli, Afghánistán - válka 21. století a reakce na summit EU v Laekenu.
K výzvě palestinského prezidenta Jásira Arafata ke skončení násilí poznamenala italská La Repubblica: Poprvé od začátku intifády - palestinského povstání - nařídil šéf palestinského národního úřadu konec násilí. Učinil tak z televizní obrazovky, hovořil k vlastnímu národu, ve vlastním jazyce. To je mnohem víc než například dosavadní ohlašování "klidu zbraní" či "příměří", rozšiřované v tištěné podobě nebo ústy Arafatových poradců.
Tentokrát jde o mnohem jasnější signál na rozdíl od všech dosavadních slibů, prezentovaných v angličtině na adresu zahraničních politiků nebo novinářů. To, co udělal Arafat teď, je přesně to, oč ho Izrael, Spojené státy, Evropská unie a OSN neustále žádaly.
Na zdrženlivou reakci Izraele na výzvu Jásira Arafata ukončit násilí zareagoval milánský Corriere della Sera. Pokaždé, když Arafat něco slibuje, Izraelci se doslova zatvrdí. Váží jeho slova na zlatých vážkách, studují přesně reakce jeho místodržících, běhají za arabskými experty a dají si od nich rozebrat každou větu. Izrael se po Arafatově nejnovějším prohlášení nijak nerozehřál. Má příliš mnoho špatných zkušeností. Palestinský vůdce už čtyřikrát ohlásil příměří a pokaždé bylo porušeno. Ani tentokrát nikdo v Izraeli opravdu nečeká, že by Arafat intifádu definitivně ukončil.
Pařížská Liberation k tématu napsala: Arafat odsoudil protiizraelské útoky a nařídil konec všech ozbrojených operací proti státu Izrael. Je pravda, že ve svém pokročilém věku neměl jinou volbu. Chce-li si podržet ještě aspoň jednu šanci hrát v izraelsko-palestinském konfliktu nějakou roli, nemůže jinak. Teď už mu zbývá úkol nejtěžší: po slovech zahájit konkrétní činy .
Bulharská Sega označila postup americké armády v Afghánistánu za "válku 21. století". Způsob vedení této války ukazuje v zásadě principy, strategii a taktiku, jakou budou Spojené státy používat v tomto století obecně při takzvaných "konfliktech malé intenzity". Nejprve vytvoří americká diplomacie mezinárodní koalici a média plně podpoří politiku vlády včetně opatření k utajení vojenských operací. Vojenské jednotky jednají odděleně, ale koordinovaně. Široká mezinárodní podpora armády pak dává možnost jednat ze vzájemně vzdálených výchozích bodů za pomoci časově a lokálně soustředěných sil, prostředků a úderů.
Evropské, mezi nimi i britské deníky komentují výsledky summitu Evropské unie v belgickém Laekenu. Daily Telegraph napsal, že není pochyb o tom, že Evropská unie se stává "superstátem", že však federalismus je nutno v každé zemi interpretovat odlišně. Jenže existuje někde na světě místo, kde psaná ústava, přímo volený prezident a parlament složený ze členů politických stran neznamená federaci?
Myšlenka evropské demokracie implikuje ideu evropského národa - a ten neexistuje. Státy pracují nejlíp tehdy, mají-li jejich občané co nejvíc společného, aby pak ve vzájemné spolupráci byli schopni akceptovat jednání druhých.
"Krok kupředu směrem k nejistotě" - tak stručně komentovaly vrcholné setkání Evropské unie londýnské Financial Times. Podle tohoto listu představitelé evropských členských států Unie sebrali v Laekenu odvahu a rozhodli o vytvoření jakéhosi konventu, který má předložit a umožnit návrhy na reformu evropských institucí. Zároveň se má Unie občanům více přiblížit.
Vyhlídka na nové diskusní fórum povede namnoze ke stížnostem. Kritikové Unii vytýkají, že v době mezinárodní krize takříkajíc "odhaluje své ledví". Jenže se mýlí. Evropské instituce si mohou zachovat legitimitu jen tehdy, budou-li účinně pracovat. Představitelé Evropské unie si stanovili veliký úkol: namísto přesně definovaných možností prohlásili, že v budoucnu nebude žádné téma tabu.
