Zahraniční noviny o budoucnosti klonování
Velkým tématem je, podobně jako u nás, plán na klonování lidských embryí, ale také situace v Makedonii a v Srbsku, zahraniční tisk se věnuje například i situaci uprchlíků ve Velké Británii.
K prezentaci klonovacích plánů Severina Antinoriho ve Washingtonu poznamenala římská La Repubblica:
Doktoři chrámu věd se smáli, když naslouchali malému italskému gynekologovi, který chce nově vynalézat život. Smáli se sarkasticky, odmítavě a také trochu s ulehčením, zatímco se dr. Antinori snažil svou chabou angličtinou za pomoci diapozitivů opic, myší a kojenců vysvětlit svůj záměr naklonovat během příštích šesti měsíců člověka. A čím víc se jeho posluchači smáli, tím častěji je nazýval "vulgárními veterináři". Ale smích je přešel, neboť v jednom bodě mají Antinori a jeho stoupenci pravdu: Neexistují a nebudou existovat zákony, které by ženám zabránily nabízet se jako dobrovolnice k těmto pokusům. Jen v Americe je jich podle Antinoriho už na dva tisíce.
Pařížská Liberation k perspektivě genetiky a klonování napsala: Klonování lidských embryí se možná stane speciálním odvětvím genetického výzkumu, budou-li k tomu vyvinuty příslušné techniky a dány etické záruky. Tento postup by bylo možné využít při mužské sterilitě - pokud se mezitím neobjeví něco lepšího. Je však třeba vyčkat, jak vzhledem k bezpočtu možností rozhodne etická komise o klonování lidských embryí.
Nelze se však dát zlomit nepřátelskými hrozbami ve jménu náboženských předsudků. Náboženství je sice důležité, nemá však univerzální platnost. Také teatrální spory učenců jsou nejhorším nepřítelem vědy.
Britské Financial Times komentují současnou situaci v Makedonii a domnívají se, že jen silný tlak mezinárodního společenství na znepřátelené strany přiblížil perspektivu míru. Nepokročí však dál, dokud se neposílí mezinárodní přítomnost nad slíbenou úroveň. Albánci chtějí mít jistotu, že po stažení jejich bojovníků bude někdo na makedonské bezpečnostní složky dohlížet. Makedonci chtějí mít jistotu, že vzbouřenci nevyužijí příměří k tajnému posilování. Dlouhodobě stanovená přítomnost mírových sborů v Makedonii se souhlasem obou stran by jim poskytla žádoucí bezpečnost.
Podle bělehradského listu Politika má Jugoslávie dva roky po leteckých úderech NATO zájem o plné členství v programu Aliance "Partnerství pro mír" a považuje je slovy jugoslávského ministra obrany Krapoviče za "velmi důležité a nevyhnutelné". Jen tak může zbytková Jugoslávie tvořená Srbskem a Černou Horou údajně zůstat zachována a vykročit na cestu demokratizace. Připojení však musí být dobře promyšlené a připravené, protože tak dramatický obrat by určitě narazil na vnitřní odpor a nepochopení konzervativních sil. "Vedli jsme války a prohráli jsme a po těchto krutých zkušenostech jsme pochopili, že neexistují věčná nepřátelství.
Londýnský Independent se zabývá údajným selháním britské společnosti ve vztahu k uprchlíkům na pozadí nedávné vraždy jednoho kurdského azylanta. Systém poukázek na potraviny - píše list - problémy zhoršil. Jen málo azylantů je majetných. Měli by dostat aspoň tolik peněz, aby si mohli opatřit něco k jídlu, pití a oblečení. Nejpodstatnější je však šokující nechuť převzít společnou odpovědnost za tragédii v Glasgowě. V Británii, která má v porovnání např. s Německem méně než polovinu přistěhovalců, je selhání tamní společnosti ohromující. Nejen pro azylanty, ale pro samu britskou společnost.
K prvnímu výročí pumového atentátu na Puškinově náměstí v Moskvě, který si vyžádal 13 mrtvých a víc než stovku raněných, uvádí deník Izvěstija: Tento atentát nebyl méně nebo více strašný než stovky jiných, spáchaných v Rusku v postsovětské době. Přesto je zvláštní - ne snad kvůli tomu, že bomba poprvé explodovala v hlavním městě kdysi velké země: je jiný proto, že teorie o průběhu události - od údajné pomsty Čečenců až po vyřizování účtů mezi moskevskými stánkaři - odráží život v našem novém Společenství nezávislých států. Už deset let si bohužel razíme cestu k nové existenci mezi ploty velkých geopolitických a malých kriminálních konfliktů.
