Zahraniční noviny o Bushově návštěvě v Rusku

Dnešní zahraniční tisk se zabývá tématy jako je Bushova návštěva Ruska, pokusy Severokorejců o útěk na jih, pokrok mírového procesu v Súdánu a NATO je mrtvé.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

zahraniční tisk | Foto: Jan Rosenauer

I když už v pekingské diplomatické čtvrti stojí plot, stále znovu se daří uprchlíkům ze severní Korei překonat závory a vniknout na cizí zastoupení, napsal německý Frankfurter Allgemeine Zeitung. Chtějí si tak vynutit odchod do Jižní Korei. Čína se pokouší zastavit potůček, který by se mohl stejně jako v roce 1989 v Praze a Varšavě změnit v potopu. Všem, kdo zatím našli cestu na konzulát a velvyslanectví, byl umožněn bezproblémový přesun. Není ale jisté, že bude Čína takto spolupracovat i nadále. To by měli mít organizátoři útěků na paměti. A žádná cesta k podstatné změně v severní Korei poblíž nevede. K tomu není režim velkého vůdce Kim Jong-ila v nejmenším připraven.

Čtyři dny byl americký prezident George Bush na návštěvě Ruska. Čtyři dny hovořily Washington a Moskva unisono o začátku nové éry a o přátelství. Prostě rusko - americká romance, hodnotí německý list Die Welt. Přesto sposta otázek zůstává otevřena a tak se ze smlouvy o odzbrojení s tříměsíční výpovědní lhůtou může stát bezcenný papír. O Iráku přitom neztratila žádná ze stran ani slovo, neboť názory obou stran jsou příliš rozdílné. Washington se nevyhne ani další kritice spolupráce Ruska s Íránem. Že by snad byli díky transatlantskému přátelství Putina a Bushe Evropané zapomněni, je víc než nepravděpodobné. Evropská unie je a zůstane pro Rusko v dohledné době obchodním partnerem č. 1. Evropa jako odběratel ruské ropy a plynu je důležitější než potencionální velký zákazník, USA. Vždyť Rusko leží před evropskými dveřmi.

Rozmontování nukleárních zbraní, i několika tisíc nukleárních zbraní, už dnes nepůsobí dramaticky. Znamená to jen o trochu víc, než uznání jejich irelevance, napsal londýnský Financial Times. Poslední americko-ruský summit byl jen stopou v dějinách. Tento týden se ale bude konat summit s větším významem: setkání Putina a špiček Evropské unie. Rusko - evropské setkání totiž bude o budoucnosti, zatím co rusko - americký summit se zabýval minulostí. "Rusko má největší šanci od roku 1917 stát se členem evropské rodiny," uvedl Bush. "Rusko v míru se svými sousedy, přiznávající legitimní práva menšinám, je v Evropě vítáno," dodal. Taková slova ruským uším lahodí. V západoevropských městech se ale možná s takovým porozuměním nesetkají. Zdá se, že Bush svá slova s nikým nekonzultoval, i když měl pravdu - alespoň v principu. Budoucnost Ruska jako regionální mocnosti je v Evropě.

"Není snad na světě větší tragédie, než v Súdánu," poznamenal překvapivě Colin Powell. A prezident Bush, který kdysi prohlašoval, že americká zahraniční politika vůči Africe zůstane indiferentní, vyslal do této země zvláštního vyslance, poznamenává americký list The Washington Post. Prezidentův vyslanec, bývalý senátor John Danforth, vdechl život skomírajícímu mírovému procesu, i když to nebylo jednoduché. Vláda severu udusila islámskou horlivost a rebelové z jihu pochopili, že válku nemohou vyhrát a mír by trpícímu lidu ulevil. Dohoda o náboženské a kulturní autonomii jihu se nezdá nemožná. Ba co víc. Zdá se, že Danforth přesvědčil Egypt, aby mírovému procesu nebránil a podpořil ho. Divokou kartou zůstává ropa, která dovoluje vládě nakupovat v Moskvě zbraně. Jimi pak masakrují jihosúdánské vesnice v okolí ropných polí s vysvětlením, že by mohly skrývat rebely.

NATO je mrtvé. Ať žije NATO, napsal izraelský Jerusalem Post. NATO zemřelo v Afghánistánu, na stejném místě jako kdysi Sovětský svaz. Historie není jen krutá, ale i duchaplná. Důvodem konce Sovětského svazu byla mimo jiného porážka v Afghánistánu, důvodem konce NATO bylo vítězství - americký triumf, který potvrdil vojenskou dominanci Spojených států. Každý ví, že řeči o "koalici" v Afghánistánu, byly jen zdvořilou fikcí. Evropa byla prakticky odsunuta na okraj, protože její vybavení za americkým daleko zaostává. Pro kontinent, který pět set let vládl světu, je těžké svou neschopnost přiznat. To možná vysvětluje stížnosti Evropanů na aroganci a unilateralismus Ameriky. S koncem studené války ztratilo NATO nepřítele, s válkou v Afghánistánu ztratilo svou roli. NATO je mrtvé. Přivítejte Rusko v novém NATO.

Radka Průšová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme