Zahraniční noviny o Castrových biologických hodinách
Zahraničnímu tisku dnes vévodí tato témata: konflikt v Makedonii, vydání Miloševiče do Haagu, Bush následuje Clintona, změna předsednictví v EU, papež na Ukrajině a Castrovy biologické hodiny.
Britské konzervativní "Timesy" poznamenávají k hrozící válce v Makedonii: Klíč k zábraně nové balkánské války je ve schopnosti vysvětlit albánským extrémistům, že je Západ nebude chránit. Nelze jim dovolit obětovat zranitelnou, multietnickou Makedonii na oltář nějaké "Velké Albánie". Existuje mnoho cest, jak uklidnění dosáhnout. Jednou z možností by bylo zvýšení stavu vojsk NATO na hranici mezi Kosovem a Makedonií. Je to sice pro řadu vlád zemí Aliance nepříjemná představa, ale zřejmě jediná možnost k záchraně míru.
Rozhodnutí bělehradské vlády o lepší spolupráci s mezinárodním tribunálem pro válečné zločiny a vydání Slobodana Miloševiče do Haagu komentuje řada evropských deníků. Nizozemský konzervativní "De Telegraaf" napsal: Mávání sáčkem s penězi v Jugoslávii zapůsobilo. V posledních dnech se tamní noví demokraté horlivě snažili Západ přesvědčit, že chtějí s haagským tribunálem spolupracovat.
Koneckonců se bude v pátek v Bruselu rozhodovat o toku západní pomoci pro Jugoslávii ve výši 2,5 miliardy guldenů. Bez tohoto vydatného šeku nedokáže Jugoslávie vytáhnout zemi z ekonomického močálu. Mohla by ztratit podporu lidu - a to už noví vládcové dávno pochopili.
Krásnými slovy se mnoho neudělá, navazuje vídeňská konzervativní "Die Presse. Je třeba zabránit zklamání a nové instabilitě v regionu. Hlavně Spojené státy, které na vydání Miloševiče tak naléhaly, musí být aktivní - ne kvůli útokům NATO v minulosti, ale kvůli tomu, že po léta akceptovaly Miloševiče jako jednacího partnera.
Švýcarské noviny "Basler Zeitung" uvádějí, že existuje mnoho důvodů pro uspořádání procesů s válečnými zločinci přímo na místě činu. Proces proti Miloševičovi a spol. je však významný i pro vztahy nového Srbska se sousedy. V Chorvatsku, v Bosně nebo v Kosovu činí Miloševiče právem odpovědným za rozpoutání čtyř balkánských válek. V dané chvíli však vzniká nehezký dojem, že při vydání Miloševiče do Haagu jde pouze o peníze. O prostý obchod: válečný zločinec za mezinárodní pomoc.
Norský "Aftenposten" konstatuje, že zahraniční politika amerického prezidenta George Bushe se pět měsíců po jeho nástupu do Bílého domu stále více podobá kursu jeho předchůdce Billa Clintona. V některých bodech šel Bush dokonce dál, než by to kdy udělal Clinton. Bylo by např. nemyslitelné, že by Clinton vystavil ruskému prezidentu Putinovi tak bezvýhradně kladný posudek, jak to udělal Bush po jejich prvním setkání ve Slovinsku.
Zda to byl nedostatek rutiny či pochopení pro ruskou politiku anebo to byly jiné faktory jako přehnaná zdvořilost, je otázka. V každém případě je jasné, že Bush svůj počáteční zahraničně-politický kurs v porovnání s předvolebními sliby zkorigoval.
K nadcházejícímu belgickému předsednictví v Evropské unii poznamenal vlámský De Standaard, že mezi Rakouskem a Belgií už je zase vše v pořádku. Rakouský kancléř nedávno řekl, že premiér Guy Verhofstadt je "novým signálem a pozitivním znamením" pro lepší vztahy mezi oběma vládami. Wolfgang Schüssel označil belgického kolegu za "velkého obhájce malých zemí Unie". Italská vláda Silvia Berlusconiho určitě nemůže počítat v Bruselu velkými sympatiemi, ale s Rakouskem už prý žádné problémy nebudou.
K návštěvě papeže Jana Pavla II. na Ukrajině napsal římský Il Messagero: Mnohé polibky a objetí lásky či zrady mění mj. život těch, kdo je dávají nebo přijímají. A mohly by vejít i do dějin - jako například polibek Jidášův...Nepochybně tyto polibky vyvolají v Moskvě rozruch a novou lavinu obvinění ze strany ortodoxního patriarchátu vůči papežovi a římsko-katolické církvi. Možná to byla právě tato objetí a fotografie v médiích, kterých se patriarcha Alexij II. při cestě papeže na Ukrajinu nejvíce obával.
Španělská "La Vanguardia" se vrací k nevolnosti Fidela Castra při nedávném dlouhém veřejném projevu. Za normálních okolností by - podle listu - záchvat slabosti u Castra nestál za povšimnutí. Tentokrát tomu bylo jinak, protože Castrovy biologické hodiny určují budoucí politický vývoj Kuby. Po zkušenosti uplynulých 40 let je prakticky vyloučeno, aby režim ještě za Castrova života připustil demokratizaci. A je stejně nepravděpodobné, že po smrti revolučního vůdce zůstane vše při starém.
Teoreticky by mohl Castro své veřejné projevy zredukovat a absolvovat méně náročné penzum. Ovšem směsice komunismu a populismu vyžaduje právě takové nekonečné projevy pod sálavým sluncem a brání Castrovi, aby vojenskou uniformu a těžké holinky vyměnil za příjemnější oblečení.
