Zahraniční noviny o cestě k stabilnímu Iráku

Světový tisk se ptá, kudy vede cesta k stabilnímu Iráku a francouzské noviny se dívají na turecké ambice na členství v Evropské unii a tisk se zajímá také o lekce z ruské historie.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

zahraniční tisk | Foto: Jan Rosenauer

Pařížský International Herald Tribune si vzpomíná, jak američtí konzervativci před iráckou válkou říkali, že cesta do Teheránu vede přes Bagdád - že je tedy třeba nejdříve osvobodit Irák a pak se stejným cílem zamířit do Íránu. Po ročních bojích se situace obrací, zdá se, že cesta k bezpečnému a stabilnímu Iráku vede přes Írán.

Teheránští teokraté mohou udělat z americké výpravy do Iráku buď splněný sen nebo naopak noční můru. V prvním případě by však muselo skončit 25leté nepřátelství mezi Washingtonem a Teheránem. Příkladem by mohla být nedávná intervence v Afghánistánu, kde obě země velmi účinně spolupracovaly.

Noční můru naopak přivolává představa, že íránští radikální duchovní chtějí irácké nestability využít k exportu islámské revoluce. Američtí představitelé v Iráku už upozornili na konkrétní fakta: vůdce iráckých povstalců Muktada Sadr se předem radil v Teheránu a jeho milice o síle 10 tisíc mužů vyzbrojily a vycvičily íránské republikánské gardy.

Zmocněnec OSN pro Irák Lachdar Brahímí údajně uvažuje, že by se v Bagdádu měla pod záštitou světové organizace konat vrcholná konference o budoucnosti Iráku, které by se zúčastnil i Irán, Sýrie, Turecko a Saúdská Arábie. Americký komentátor prezidentu Bushovi doporučuje, aby se v takovém případě na cestě do Bagdádu určitě zastavil v Teheránu.

Ve Francii je v těchto dnech sledována debata o tom, zda by se členem Evropské unie nemělo stát i Turecko. Tomuto tématu věnují tématu pozornost i sdělovací prostředky.

Přehrát

00:00 / 00:00

Z listu Le Figaro vybírá náš pařížský zpravodaj Jan Šmíd.

Ruští učitelé dějepisu jsou znepokojeni, že lidé zapomínají na dobu komunistické krutosti, uspořádali na toto téma zvláštní konferenci. Deník Moscow Times uvádí, že hlavní cenu v soutěži o nejlepší lekci historie získaly dvě učitelky, které svým žákům při vyučování předložily takovéto mravní dilema: Rodiče v sousedním bytě zatkla večer tajná policie a jejich syn zaklepe na vaše dveře a prosí vás, jestli u vás může jednu noc přespat. Pustíte ho dál, i když víte, že se za to můžete dostat do vězení i vy?

O soutěž, která chce povzbudit učitele, aby lekcím o komunistickém útlaku věnovali více času, byl letos dvakrát větší zájem než loni. Následující diskuse však ukázala, že současné učebnice dějepisu jsou velmi neúplné například o masových deportacích Čečenců a Ingušů v roce 1944 se text téměř nezmiňuje. Skutečné informace začíná čím dál víc nahrazovat prázdné vlastenectví - prezident Putin dokonce prohlásil, že učebnice mají především pěstovat hrdost na vlastní zem a její dějiny.

Vítězky pedagogické soutěže rozdělily svou třídu do dvou skupin. První přidělily typické sovětské symboly Stalinovu bustu, propagandistické plakáty a rudou vlajku. Druhá skupina dostala hliníkové talíře a prošívané kabáty z koncentračních kabátů. Obě části třídy dostaly tutéž otázku: "Byl Sovětský svaz velký stát?" V následující diskusi pak zněly velmi protichůdné názory. Co dodat? - Čtyřicet procent dnešních Rusů, je přesvědčeno, že Stalin byl nejvýznamnější postavou jejich historie. Roku 1989, kdy se Sovětský svaz právě rozpadal, jich bylo pouhých jedenáct procent.

Vít Pohanka, Jan Černý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme