Zahraniční noviny o dárcovské konferenci

V indonéské Jakartě ráno začala mezinárodní konference o finanční pomoci obětem nelítostných vln tsunami. Co od ní očekávají lidé postižení přírodní katastrofou, vysvětluje australský deník Sydney Morning Herald.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Zahraniční tisk | Foto: Alena Palečková

Země jihovýchodní Asie potřebují záruku dlouhodobé podpory. Musejí totiž od základu změnit svou ekonomiku a infrastrukturu. To by měly zajistit programy, které budou financovat jednotlivé oblasti ekonomiky během příštích let. Očekává se, že nejhůř postižené státy, tzn. Indonésie a Srí Lanka, budou tlačit na odpuštění mezinárodního dluhu.

Tento politický evergreen podporují hlavně různí umělci, například zpěvák Bono Vox. Podle nich je odpuštění dluhů nejlepším řešením asi pro třicet nejchudších států světa, které by mohly splátky použít na rozvoj vlastního školství nebo zdravotnictví. Odpůrci ale tvrdí, že odpuštění dluhů jen zhorší nehospodárné nakládání se státními financemi.

Indonésie má státní dluh přes sedmdesát osm miliard amerických dolarů. Někteří politici, kteří se v Jakartě sejdou, odpuštění dluhu podporují, jiní se k tomu vyjadřují rezervovaně. Patří mezi ně i australský premiér John Howard, dodává tamní list Sydney Mornning Herald.

Německo věnuje postižené oblasti celkem šest set sedmdesát čtyři miliony dolarů. Jak uvádí list Frankfurter Rundschau, podle některých Němců je to jen populistické rozhodnutí politiků. Největší lakomci pak vypadají jako štědří dárci, říkají. Taková tvrzení jsou ale nespravedlivá a cynická, píše list.

Ať už mají naši politici jakékoliv pohnutky, jedno je jisté. V Asii jsou miliony lidí, kteří čekají na okamžitou pomoc. Až budou pít čistou pramenitou vodu z nových vodovodů, bude jim jedno, jestli za tím stálo politické rozhodnutí, dodává Frankurter Rundschau.

Katastrofa v jihovýchodní Asii spojila země prakticky celého světa. Neplatí to ale zcela pro Střední Východ, píše dnešní International Herald Tribune.

Palestinu čeká v neděli bitva o nástupce Jásira Arafata. Jeden z kandidátů, bývalý palestinský premiér Mahmúd Abbás, se pokusil získat bývalé Arafatovy voliče. Palestinští radikálové nechtějí mír s Izraelem, ale válku. Abbás použil jejich rétoriku, když prohlásil arabské oběti izraelsko-palestinské války za mučedníky, kteří padli za oběť sionistickému nepříteli.

Abbás si hraje s ohněm. Pokud volby vyhraje, bude totiž muset dělat kompromisy, které radikálové úplně odmítají. Nakonec to může skončit i občanskou válkou. Podobný rozkol panuje i v Izraeli. Ariel Šaron má proti sobě rabinát, který doporučuje vojákům, aby při vysidlování palestinských území neposlouchali rozkazy shora. Zatímco ale Šaron má politickou sílu situaci zvládnout, u Mahmúda Abbáse to tak jisté není. Optimistický Šaron tak příliš spoléhá na to, že Abbás své ozbrojené radikály dokáže zvládnout, myslí si International Herald Tribune.

Polská Gazeta Wyborcza komentuje volbu nového předsedu polského parlamentu. Včera se jím stal ministr zahraničí Wlodzimierz Cimoszewicz. Wlodzimierz Cimoszewicz byl nejlepším kandidátem na maršálka Sejmu, jakého mohl Svaz demokratické levice navrhnout, píše komentátor Marek Beylin. Cimoszewicz na rozdíl od svého předchůdce Josefa Oleksyho už dlouho kritizuje korupci ve straně i způsob jejího řízení. Poskytuje záruky, že nebude postavení maršálka zneužívat k obraně temných zájmů své strany. Má také šanci zmírnit osudovou parlamentní válku mezi levicí a pravicí. Cimoszewiczovi ale hrozí, že se Svaz demokratické levice bude snažit využít jeho autority, aby si vylepšil vlastní obraz a aby si zároveň zachoval svou původní páteř. Všechno ale může být i jinak. Kolem Cimoszewicze se třeba začnou koncentrovat poctiví členové strany. Kolik takových ale je? A jak by mohli vyhrát volby poté, co se jejich strana tak strašlivě zkompromitovala, ptá se autor a odpovídá: Nevím, ale v každém případě je dobře, že odchází Jozef Oleksy, cynický a bezzásadový politik, a že ho může nahradit politik s nepošramocenou pověstí, uzavírá Gazeta Wyborcza.

Podle listu Le Monde připravuje francouzská vláda nový zákon, který zajistí ženám stejný plat jako mají muži. To možná vyvolá opravdovou sociální revoluci, myslí si list.

Francouzské ženy teď za stejnou práci dostávají o jedenáct procent méně, než muži. Za posledních třicet pět let se tu nespravedlnost pokusily narovnat tři zákony. Ani jeden ale v praxi neuspěl. Prezident Chirac si jistě zaslouží pochvalu za to, že neakceptuje diskriminaci žen. Otázkou ale je, zda nový zákon bude v něčem lepší, než ty předchozí.

Martin Dorazín, Jiří Hošek, Julie Rákosová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme