Zahraniční noviny o komunismu v Kazachstánu

Často čteme, že komunismus v Rusku padl v roce 1990. Není to pravda, tvrdí britský Daily Telegraph. Zůstal a dokonce se rozrůstá po celém bývalém Sovětském svazu. Teď konečně vidíme, co je ta ideologie zač. Když zmizí všechen marxistický balast a sochy ve stylu socialistického realismu, zůstane jen pravý, nefalšovaný, orwelovský horor. Vládci drancují a plení svou říši.

Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

zahraniční tisk

zahraniční tisk | Foto: Jan Rosenauer

Dobrým příkladem jsou zítřejší volby v Kazachstánu. Voliči mají jen teoretickou možnost výběru. Současného prezidenta Nursultana Nazarbajeva a jeho stranu Otčina nebo jeho dceru Darigu a její Společenství. Kazachům může být úplně jedno, koho zvolí - Nazarbajev totiž stejně plánuje předat svou moc dceři. Je to přece základní instinkt - zabezpečit své potomky. Jak typické už od dob orientálních otrokářských společností. Tváří v tvář takovým režimům si musíme neobyčejně vážit toho, že žijeme v demokratické zemi, dodává Daily Telegraph.

Evropská Unie během vstupních rozhovorů s Tureckem dosud nenarazila na kámen úrazu, píše deník International Herald Tribune. A tím je vliv armády na tureckou politiku. Dřív nebo později se na tm vzájemná spolupráce zadrhne.

Brusel byl dosud jakýmsi křesťanským klubem. Totalitní praktiky Turecka, jako je třeba násilí na policejních stanicích, vyvolalo v jeho řadách bouřlivou diskuzi. A to se ještě nemluvilo o stínové politice tamní armády. Půlmilionová armáda dominuje veřejnému životu. Skupinky ozbrojenců potkáte v Ankaře doslova na každém rohu veřejné budovy. Vztahy mezi vojskem a civilní vládou jsou nedořešené. Parlament své ozbrojence dokonce nemůže kontrolovat vůbec. Zato Turci své armádě bezmezně věří. Každý schopný muž absolvuje základní vojenský výcvik. Politická frakce armády dokáže ovlivnit křehký volební systém Turecka.

Generální tajemník OSN Kofi Annan ve svém středečním rozhovoru pro BBC označil invazi Spojených států a jejich spojenců do Iráku za nelegální, píšou dnešní Arab News. Bílý dům měl vyčkat další rezoluce, která by navazovala na tu s číslem 1441. V ní OSN vyzývá iráckého vůdce Saddáma Husajna k odstranění zbraní hromadného ničení.

Annan si ale neuvědomuje, že i kdyby k vydání další rezoluce došlo, věci by dopadly úplně stejně. Teď už víme, že Husajn žádné zbraně hromadného ničení neměl.

Georgi Bushovi se jen zachtělo dostat muže, který unikl z rukou jeho otce, Bushe seniora. Každý důvod by byl býval omluvou. Bílý dům prostě počítal s tím, že až Saddám padne, nadšené davy v ulicích útok legitimizují. Historii přece píšou vítězové. Jenže bagdádské ulice zely prázdnotou. A kdo je v Iráku vítězem, je teď ve hvězdách, končí deník Arab News.

Americký list The Boston Globe napsal, že přebrepty prezidenta George Bushe jsou způsobeny počínající demencí.

Přehrát

00:00 / 00:00

Podrobnosti ma Eva Lizcová.

Světovou literaturu zaplavují experimenty. Zní to dobře, horší bývají výsledky, kritizují slovenské Hospodárske Noviny. Jeden čínský literát nedávno oznámil, že napíše román ve formě krátkých textových zpráv. To už tady bylo. I na Slovensku vyšel román českého autora Martina Vopěnky Láska přes esemes. Výsledek připomínající červenou knihovnu byl rozpačitý.

Snaha zkrátit obsáhlý románový text tu existuje už dlouho. Stačí připomenout zjednodušenou verzi Tolkienova Pána prstenů: Malí lidičkové mají dost práce s tím se zbavit ukradeného prstenu. I Woody Allen kdysi propadl krácení. Tolstého Vojnu a mír shrnul do výstižné věty: Jde o Rusko. Romány v pár slovech sice bývají vtipné, málokdy ale něco přinesou. Možná nějaký z nich ve své knihovně máte. Málokdy se ale objevuje na poličce s oblíbenými tituly, dodávají Hospodárské Noviny.

Jiří Hošek, Julie Rákosová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme