Zahraniční noviny o makedonské operaci NATO

Hlavními tématy dnešního zahraničního tisko je operace NATO, Essential Harvest v Makedonii, konference o rasismu v Jižní Africe a otázka pomoci Afghánistánu.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Vídeňská konzervativní Die Presse pochybuje o účelnosti nasazení NATO v Makedonii a mimojiné uvádí: Mezi čtyři podmínky Aliance pro zahájení operace "Hlavní sklizeň" v Makedonii, shromažďování zbraní od albánských rebelů, patří na prvním místě "trvalé příměří". Kromě ojedinělých incidentů je situace v této balkánské zemi údajně relativně klidná. Ovšem relativní příměří ve scénáři NATO - pokud jej bereme vážně - neexistuje. Jenže v souvislosti s Makedonií je stejně všechno relativní:

Relativní je "Sklizeň" zbraní, kdy ani představitel NATO ve Skopje nevěří, že budou shromážděny všechny; relativní je i vůle některých států Aliance, neboť např. Berlín se k účasti na operaci v Makedonii dosud nepropracoval. A kdyby se některému z britských vojáků ze strany extrémistů něco přihodilo, ochota NATO k nasazení relativně rychle pomine.

Ruská Nězavisimaja Gazeta se k operaci NATO rovněž staví skepticky a píše, že albánští vzbouřenci budou vždycky mít zbraně. A to znamená, že se Aliance musí připravit nikoli na jednoměsíční "odzbrojovací" akci, nýbrž na setrvání většího vojenského kontingentu v Makedonii na delší čas a na vytvoření dalšího protektorátu na Balkáně - jako předtím v Bosně a v Kosovu. Jiná možnost jak zabránit další etnické válce v tomto regionu zřejmě neexistuje.

K nadcházející mezinárodní konferenci o rasismu, diskriminaci, xenofobii a intoleranci, která se ve dnech 31.srpna až 7. září uskuteční v jihoafrickém Durbanu, poznamenává pařížská Liberation:

Konference by měla být jedním ze stylistických diplomatických cvičení na dané téma, kdy budou oficiální osobnosti plny dobré vůle oslavovat samy sebe, jak bývá zvykem při akcích OSN. Točí-li se teď kontroverze kolem programu chystané konference, je to dáno tím, že sama tuto kritiku provokuje. Kdyby se např.přistoupilo na požadavek arabských zemí a na pořad dne se zařadil "sionistický rasismus", byl by to značně rušivý "úlet". Zpochybnila by se tím legitimnost státu Izrael založeného pod patronací OSN: Bylo by to zpochybnění nejen konkrétní izraelské politiky vůči Palestincům. Představme si, že by se na konferenci v Durbanu položila závažná otázka typu: Je Arabská liga antisemitská?

Londýnské Timesy uvádějí k pronásledování pracovníků západních humanitárních organizací v Afghánistánu:

Navzdory pobouření se nesmí Západ od Afghánistánu odvrátit. Přežití statisíců lidí závisí na dodávkách potravin, na přístřeší a lékařské péči ze strany zahraničních institucí. Křesťanské organizace, které v zemi zůstaly - ať už kvůli tamním lidem, nebo kvůli vlastním pracovníkům - se snaží postupovat co nejobezřetněji, aby šílenou paranoiu afghánského režimu zbytečně neprovokovaly. Mezitím by měl svou pomoc Afghánistánu zvýšit také islámský svět. Taliban hodlá zřejmě nejnovějších rukojmí využít jako trumfů při jednáních - anebo je v horším případě ke svým záměrům zneužívat. Nicméně důsledky tohoto konání budou vražedné. Všechny revoluce jak známo požírají své děti, ale málokterá je tak hladová jako revoluce afghánského Talibanu.

K německo-francouzskému protestu proti stále častějšímu používání angličtiny v Evropské unii poznamenává britský Daily Telegraph.

Využívání angličtiny na evropském kontinentě v nejrůznějších organizacích přichází "zdola". Zcela neplánovaně se jednotliví Evropané rozhodují pro jazyk, o němž se domnívají, že má univerzální význam a může jim pomoci v kariéře. Je to zcela přirozené. Ministři zahraničí Německa a Francie by tento pozoruhodný projev evropské jednoty měli vlastně uvítat.

Že to nedělají, odhaluje jejich od přírody nedemokratické smýšlení. Co je lidem v jejich takzvaně nejlepším zájmu vnuceno "shora", to zmínění ministři schvalují. Co však organicky přichází "zdola", odmítají. Politikové neustále mluví o tom, že je třeba Evropu přiblížit lidem. Ale reakce ministrů zahraničí Francie a Německa na návrhy komisaře Kinnocka je reakcí arogantních mužů, kteří jsou přesvědčeni, že vědí všechno líp.

Robert Mikoláš, Olga Jeřábková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější:

Nejčtenější na Facebooku

Nejčtenější na Twitteru