Zahraniční noviny o nejnovějším vývoji v Afghánistánu
Ohlasy světového tisku na nejnovější vývoj v Afghánistánu se pohybují od radostných až po krajně opatrné. Francouzský Le Figaro se ale domnívá, že stahování Talibanu na jih by mohla být léčka.
Italský Il Messagero k dobytí Kábulu Severní Aliancí například napsal:
Zatímco před pár dny panovaly v boji s Talibanem navzdory blížící se zimě a ramadánu obavy z války bez konce, dnes se naopak zdá, jako by se věci až příliš urychlily. Ve skutečnosti však americké letecké údery i pozemní jednotky vykonaly velice efektivní práci, přestože na vítězné písně je ještě dost času.
Talibové se teď mohou začít bránit s větším důrazem na jihu země. Takže hrozí, že by se Afghánistán mohl rozpadnout na dvě části. A vedle Talibanu pořád ještě existuje bin Ládin se svým vojenským arzenálem, svými fanatickými arabskými legionáři a svými nevyčerpatelnými zásobami všeho.
Pařížský Le Figaro se dokonce domnívá, že stahování Talibanu směrem na jih by mohla být léčka. Talibové by se mohli zabarikádovat v Kandaháru či jinde a pokusit se zatáhnout Američany do pozemní války.
Takticky by byli Američané v lepší pozici, protože už mají v Afghánistánu své základny. Strategicky by se však - podobně jako kdysi ve Vietnamu - vystavili nebezpečí uváznout bez možnosti pohybu. Takový scénář by se rovnal implozi Afghánistánu s důsledkem destabilizace celé Střední Asie.
Pákistán by se pak mohl pokusit rozdělený národ paštunů opět sjednotit. A protože Islámabád disponuje jadernými zbraněmi, byla by to noční můra pro sousední mocnosti - především pro Indii, Čínu a Rusko.
Především pro mnoho afghánských žen je však nastalý zvrat v zemi skutečně nadějí: konec totálního útlaku, šance na vzdělání a zaměstnání. To všechno ovšem v rámci daného, i když umírněného islámského systému.
Přesněji řečeno to znamená asi tolik svobody jako v Íránu. K takto omezeným nadějím se Afghánci upínali už mnohokrát, naposledy po odchodu Sovětů v roce 1989. Pak však do Kábulu vtáhli mudžaheddínové a Taliban.
Londýnské The Times napsaly, že hlavním úspěchem Severní aliance je zničení svatozáře Talibanu a především bin Ládina, který si porážku svých ochránců dozajista nepřál.
Ovšem bin Ládinův jed se bude šířit stále dál, dokud je tento muž na svobodě. Zima je jeho spojencem. Proto je nutno učinit vše, aby pro něj byla zimou poslední.
Ruská Komsomolskaja Pravda je přesvědčena, že Severní aliance teď bude diktovat podmínky, jak má vypadat příští afghánská vláda a parlament. Není pochyb, že generál Dostúm bude prosazovat zájmy etnických Uzbeků stejně jako vůdci Tádžiků zájmy jejich.
Při takovém rozdělení půjdou Paštunové "z kola ven" a stanou se v Afghánistánu outsidery. A to znamená, že tato těžce zkoušená země opět nepozná mír.
Haagský Het financieele Dagblad uvádí, že Spojené státy teď začnou uskutečňovat konkrétní cíl své vojenské akce a uplatní přitom novou americkou doktrínu z 11. září, podle které každý režim poskytující útočiště teroristům musí počítat se svržením.
Ať už bude vývoj v Afghánistánu jakýkoliv, nad tímto záměrem by se měly takzvané "zločinecké státy" zamyslet, neboť to má pro budoucí bezpečnost světa zásadní význam.
Moskevské Vědomosti vyslovují kritický názor, že současné rusko-americké spojenectví a přátelství není příliš těsné. Není vlastně důvod pro nějaký zásadní zlom v rusko-amerických vztazích.
11. září určitým podnětem bylo a prezident Putin už jej využil. Ale vidíme-li, že vedoucí představitelé obou zemí předtím jen s námahou zdolali propast "studeného míru", jsou nynější vztahy Moskvy a Washingtonu od 11. září v nejlepším případě vyrovnané.
Rusové a Američané teď své názorové rozdíly navenek neprojevují, protože vědí, že jim naslouchá nejen blahosklonná veřejnost, ale i skrytý nepřítel. Sice teď obě země mají společnou ideologii, ale to neznamená, že se na jejich národních zájmech něco změnilo.
