Zahraniční noviny o nové francouzské vládě

Nová francouzská vláda na světě, píší zahraniční noviny, ale také to, že iluze o Nizozemí se rozpadla, o ústupcích barmské vlády, Madagaskar prý trpí apatií světa a o moudrém počínání Austrálie.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

zahraniční tisk | Foto: Jan Rosenauer

Životnost nového francouzského kabinetu pod vedením premiéra Raffarina může člověk určit už dnes - šest týdnů. Co se s ní stane potom, není zatím jisté, píše dnešní Frankfurter Allgemeine Zeitung. Program, který v těchto dnech předseda vlády přednese, se nebude příliš lišit od volebního programu, ve kterém Chirac využil síly občanů pro své nově založené "hnutí za opakované prezidentství." Některá rozhodnutí, která budila velkou pozornost, byla ještě před volbami odložena. To aby se zapůsobilo na lidi, bylo jejich uskučnění odsunuto na později. Krásně vymyšlené. Otázkou zůstává, zda to voliči 9. a 16. června ocení. Žoviální premiér Raffarin může mnoho získat, nebo i všechno ztratit.

Nizozemí platilo za téměř vzorový stát Evropy: tolerantní, multikulturní společnost, s rozvinutou sociální a dynamickou hospodářskou politikou, nízkou mírou nezaměstnanosti a vysokým životním standardem. Když se v zemi, jako je tato, stane vražda nástrojem politických střetů, je to pro Evropu stupeň nejvyšší pohotovosti, napsal dnešní vídeňský Standard. Pim Fortuyn poničil harmonický obraz Nizozemí. Hlásil se ke své homosexuální orientaci a stěžoval si, že je proto osočován muslimskými přistěhovalci. Jestli z toho byly cítit rasistické pohnutky, je už nakonec zbytečná otázka. Bez trvalé pozornosti médií o jeho osobu by Fortuyn nedosáhl tak rychlého politického vzestupu. To, že byl zavražděn bezprostředně po rozhlasovém interview, je strašnou ironií. Jedno je po atentátu jisté - evropská politika už nebude to co dřív.

Barma je zemí, jejíž režim většina cizích vlád nenávidí, napsaly londýnské The Financial Times. Zkaženost tamní vojenské junty dokazuje popření přesvědčivého vítězství opozice ve volbách v roce 1990, pobuřující stav lidských práv a zkorumpované hospodářství. Vítané propuštění Suu Kyi, odvážné vůdkyně opozice, držitelky Nobelovy ceny, však politické kalkulace barmské vlády ještě víc znepřehledňuje. Měly by za to cizí vlády odměnit Rangún odstraněním některých sankcí? Nebo zůstat nezlomnými a doufat v další ústupky? Nejrozumnější by bylo udržet jednotný mezinárodní postoj vůči Rangúnu.

Svět by měl trvat na tom, aby junta přijala doporučení Komise OSN pro lidská práva na okamžité a bezpodmínečné propuštění více než tisíce politických vězňů, ukončení týrání, nucených prací a nucených přesunů, uznání svobody slova a respektování etnických a náboženských menšin. Barma dokázala, že v mezinárodních vztazích může občas uspět i dlouhá hůl.

Madagaskar je zmítán politickou krizí. Přesto mezinárodní společenství nečinně přihlíží jak výsledek kontroverzních prosincových prezidentských voleb ohrožuje životy a živobytí 16 milionů ostrovanů, píše keňský list East African. Nejméně šedesát lidí bylo zabito a několik budov zničili bomby, které nastražili loajální stoupenci prezidenta Didiera Ratsiraka. Snaží se tak sezílit blokádu metropole Anatananarivo, která podporuje ve sporu o kontroverzní prezidentství opozičního Marca Ravalomananu.

Krize propukla poté, co v prosinci odmítly volební komise sdělit výsledky prezidentských voleb, z čehož mnozí vyvodili, že Ravalomanana prezidenta porazil. Tuto domněnku potvrdil nedávno i Nejvyšší soud. Jen s několika málo výjimkami končí volby v afrických státech žádostí poraženého o přepočítání hlasů. Navíc většinou z dobrého důvodu. Mnoho válek vypuklo v Africe poté, co kandidáti odmítli uznat výsledky voleb. Madagaskar by měl být takové tragédie ušetřen. To by si měl svět uvědomit dřív, než propukne nová Rwanda, dodává keňský The East African.

Snad v reakci na zprávy o politických zvratech v nejrůznějších zemí světa napsal australský Sydney Morning Herald: Moudře jsme zůstali ve středu. I když se ani Austrálie neobejde bez vážných debat o politických, ekonomických a sociálních otázkách, v porovnání se západoevropskými a severoamerickými státy, zůstala nedotčena. Jednoduše řečeno, ideologie neměla na Austrálii výraznější dopad. Je totiž především zemí prakticky a empiricky založenou. To bylo také tajemství jejího úspěchu ve dvacátém století.

Proto jakékoliv hospodářské a sociální změny, včetně přistěhovalectví, tu proběhly relativně úspěšně. Absence ideologie vysvětluje i fakt, že Austrálie téměř nezažila politicky, nábožensky nebo etnicky motivované vraždy. Austrálie si zkrátka nikdy neosvojila ani levicovou, ani pravicovou ideologii - a dobře udělala.

Radka Průšová, Jan Šmíd Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme