Zahraniční noviny o novém filmu o Hitlerovi
Boje v~Nadžáfu nejsou jedinou důležitou zprávou z~Iráku Okolní kabinety padají, slovenská vláda trvá. Šedesáté výročí osvobození Paříže. Nový film o Adolfu Hitlerovi.
Polské deníky si všímají hlasování o důvěře nové české vládě. Neopomínají připomenout, že Grossův kabinet prošel sněmovnou díky dvěma hlasům.
Nový premiér chce snížit počty úředníků, podporovat mladé rodiny a provést reformu veřejných financí, aby v roce 2010 mohlo Česko vstoupit do eurozóny. Připomíná hlavní body vládního programu deník Gazeta Wyborcza. List Rzeczpospolita píše, že sociální demokraté v obavách o stranickou disciplínu nechtěli riskovat a přivedli do sněmovny i dva nemocné poslance. Tyto dodatečné pojistky premiér velmi potřeboval, protože ne všichni poslanci Sociální demokracie jsou s vládním programem spokojení, píše pražská zpravodajka listu Barbara Sierszula a dodává, že program už dříve známý z tisku ostře zkritizovalo mnoho politiků i politologů. Všeobecně se má za to, píše se v článku, že nový kabinet převzal v zásadě program svého předchůdce - vlády Vladimíra Špidly a provedl v něm jen nevelké úpravy.
Během posledních měsíců jsou média fascinovaná bojem Sadrovy armády a na důležitá fakta zapomínají. Tvrdí to saudskoarabský list Arab News. Rozhodně nechceme Sadrovi odepřít jeho patnáct minut slávy. Ohňostroj, který v Nadžáfu vyvolal, je dobré si zamatovat - stejně jako rozmach nostalgického panarabismu a panislamismu. Na té vlně se Sadr veze.
Připomeňme si ale také to, že vláda nad Irákem byla místním předána v termínu, že úspěšně proběhly volby do místních zastupitelstev, nebo že jednání o nové ústavě úspěšně pokračují. Na začátku měsíce byl ustanoven národní kongres. Společnost tísice a tří set žen a mužů, různé národnosti i náboženství. A ti plnili svou povinnost - ustavili stočlenný parlament. Takové zprávy ale média ignorují. Přitom jsou důkazem politického růstu Iráku.
Možná, že Irákem otřásají boje. Možná, že tu probíhá kulturní revoluce. Saddámovské mýty dosud nezmizely. Ale ta největší zpráva ze všech je, že po dlouhých letech mají Iráčané šanci na výběr. A o tom by měla média informovat, píše deník Arab News.
Slovenský deník Hospodárské Noviny si pochvaluje stabilitu slovenské vlády. Zatímco okolní kabinety padají, náš je pořád pevný, píše. Slovensko je tak jediná země Visegrádské čtyřky, která letos nezměnila vládu. V~Polsku došlo k politickým tahanicím už v květnu. Premiéra Leszka Millera vystřídal Marek Belka. V červnu se pak krize dostala i do Čech, kde padla Špidlova vláda. Tu v srpnu vystřídal kabinet Stanislava Grosse. Napětí ve vládní koalici v Maďarsku zase přinutilo rezignovat premiéra Pétera Medgyessyho.
Paradoxem přitom je, že slovenská vláda má v parlamentu menšinu. Přitom nemá vážnější existenční problémy. Slovenský parlament je navíc reformně naladěný a ví, že kdyby došlo k pádu vlády, nejspíš by se v reformách nepokračovalo. Strany vládní koalice jsou dost silné. A v neposlední řadě Slováci nevidí jinou alternativu, než současnou vládu. A tak jsou při jejím odvolávání opatrnější, řekl šéf koaliční strany SMK Béla Bugár Hospodárským novinám.
Francouzské noviny připomínají šedesáté výročí osvbobození Paříže. Deník Liberation vpomíná na slavný výrok generála Charlese de Gaula: Paříž byla napadana, zlomena a mučená, ale teď je osvobvozená! Bombastické oslavy konce války letos probíhaly po celé Evropě. Důvodem takové euforie může být i nespokojenost se současností, myslí si list. Poválečné sociální výhody už Francouzi dávno nevyužívají. Rezignace jedince tak převážila nad kolektivních duchem.
V minulých dvaceti letech se tu politika stabilizovala. Přitom stěží najdeme den za posledních pár měsíců, kdy by nebyl nějaký rasistický nebo antisemitský útok, stěžují si noviny. Prezident Jacques Chriac neumí takovým projevům zabránit, a tak místo toho taky slaví. Slavit ale není to samé, jako se zapsat do historie, kritizuje svého prezidenta francouzský deník.
Německý Die Welt, komentuje nový film o Adolfu Hitlerovi. Snímek popisuje poslední dny diktátora, který k divákovi promlouvá prakticky z očí do očí. Film válečného zločince popisuje jako obyčejného člověka se všemi jeho nectnostmi. Hitlerova postava v některých okamžicích vyznívá docela sympaticky. Jindy se ale nad ním neubráníme určité lítosti, píše Die Welt.
Realistická postava Hitlera dokazuje jakýsi stupeň osvobození. Po desítky let viděli němečtí diváci Hitlera jen jako nelidskou zrůdu. Teď už je ale historie netlačí a tak dokázali svému bývalému diktátorovi pohlédnout do očí. A je to dobře. Nebezpečí vzpomínek totiž vždycky leží v jejich vzdálenosti, tvrdí německý list.
