Zahraniční noviny o "ose zla"
Mezi hlavní témata patří Blízký východ, pohled Spojených států a Evropy na tento problém či například další spekulace o Bushově výroku z minulého týdne o tzv. "ose zla". Začneme však jiným problémem.
Finská prezidentka Tarja Halonenová prohlásila pro vídeňský deník Die Presse, že Rakousko nemá právo vetovat kvůli Temelínu vstup České republiky do Evropské unie. "Je to nejen názor můj, ale i oficiální postoj Finska," řekla Halonen. Další rakouský deník Kurier zdůraznil názor finské prezidentky, podle níž je koncepce bezjaderné Evropy nerealistická. "Rakousko má právo o tuto představu usilovat. Dokud se však nestane představa skutečností, mají naopak ostatní státy právo jadernou energii využívat," zdůraznila finská prezidentka Tarja Halonen.
Britský Financial Times konstatuje, že Spojené státy vidí v palestinském vůdci Jásiru Arafatovi rozhodující překážku na cestě k míru. Washington má sklon považovat palestinské útoky za terorismus a vůči izraelským vojenským taktikům projevovat větší toleranci. To zahrnuje i vraždy militantních protivníků. Je však načase, aby se USA začaly blízkovýchodním konfliktem zabývat intenzivněji. Nátlak na Arafata sám o sobě tamní tragédii neukončí.
Španělská La Vanguardia komentuje výrok George Bushe o tzv."ose zla", kterou podle něj tvoří Írán, Irák a Severní Korea. Tím chtěl americký prezident strhnout Evropskou unii a Rusko do nového křižáckého tažení proti terorismu. Jenže tato kalkulace nevychází. Rusko má dobré vztahy se všemi třemi jmenovanými zeměmi zmíněné "osy" a Evropská unie nemá v úmyslu přerušit dialog s Íránem.
Po útocích z 11. září uzavřely Spojené státy širokou koalici proti teroru. Byl to však jen klamný manévr. Ve skutečnosti vedla Amerika válku v Afghánistánu sama a o spojence se nestarala. Washington si prostě našel nové nepřátele a žádá, aby se spojenci v NATO bez jakékoli předchozí konzultace prostě na novém válečném tažení podíleli.
Norský Aftenposten uvítal odmítavý postoj Bruselu vůči Bushově "ose zla" jako moudrý a jako významné varování před možností amerického útoku na země, které teď možná stojí na prahu pozitivního vývoje. Tady je vzájemná a závazná spolupráce mnohem důležitější než brutální konfrontace.
Pařížský Les Echos poukazuje na rostoucí vzdálenost mezi USA a NATO a konstatuje, že Aliance není v centru světového boje proti terorismu. Nejenže Spojené státy svou vojenskou ofenzívu v Afghánistánu s NATO nekonzultovaly, ale prezident Bush navrhl v Kongresu zásadní zvýšení vojenských výdajů USA, čímž zasadil Atlantické alianci další ránu. Navíc trvá i na realizaci amerického protiraketového deštníku, kde je zapojení Evropy nezávazné. Evropa to nazývá krizí, protože George Bush tím vojenskou propast mezi Evropou a Amerikou dále prohlubuje.
Bruselský Le Soir poznamenává k odškodnění belgických nuceně nasazených v nacistickém Německu za druhé světové války, že z 10.000 zaregistrovaných žadatelů jich zatím bylo odškodněno teprve 133. Německá nadace klade vysoké nároky a od každého žadatele požaduje písemný důkaz o špatných podmínkách ve vězení a o špatném zacházení.
Mezi někdejšími válečnými zaměstnavateli se však najde jen nepatrný počet takových, kteří by příslušné potvrzení chtěli nebo museli vydat. A tak většina nuceně nasazených z Beneluxu s odškodněním počítat nemůže.
Turínská La Stampa glosuje očekávaný návrat syna posledního italského krále Umberta II. - Viktora Emanuela a jeho savojské rodiny do vlasti: Nebude králem, ale možná bude premiérem. Anebo - kdoví? - prezidentem Italské republiky. Je to zřejmě náhoda, ale Viktor Emanuel už mluví o "své" republice. A zřejmě i závistivě pokukuje po svém bratranci Simeonu II., dnešním bulharském premiérovi: ten loni v červnu s převahou vyhrál volby se svou stranou, založenou jen dva měsíce předtím, a rázem získal polovinu křesel v parlamentě. Berlusconi by to nedokázal líp.
