Zahraniční noviny o osvobozování rukojmích
Süddeutsche Zeitung se zamýšlejí nad osvobozením rukojmích ze Saharského zajetí. Celou situaci srovnávájí s pirátskými válkami na přelomu 18. a 19. století, kdy Američané platili výkupné, ale jejich lodě se znovu a znovu dostávaly do zajetí.
Postupy v podobných případech jsou tři: buď zaplatit výkupné, nebo zasáhnout násilím a nebo celou záležitost prostě nechat plavat. Německo se tradičně přiklání k nenásilnému řešení. Teroristé si vybrali turisty, které jejich země nenechá ve štychu a o jejich osud se budou zajímat média. Teroristé totiž využívají toho, že v demokracii je důležitý i osud jedince.Taková demokracie se pak nechá snadno vydírat. Svoboda pohybu patří mezi základní práva. Ovšem pokud se turisté pohybují v rizikových oblastech, samozřejmě očekávájí, že se o ně v případě potíží postará stát.
Každý terorista-začátečník ví, že Německo raději zaplatí, než aby použilo násilné prostředky. Nebylo by lepší dohodnout se s ostatními státy a zorganizovat mezinárodní zásah, který by se stal varovným signálem do budoucna? Navrhují závěrem Suddeutsche Zeitung.
Krize ve vztazích Paříže s Washingtonem a Londýnem spojená s intervencí v Iráku ještě nepominula a už je na obzoru další. Píše to v komentáři s názvem Francouzské vydírání polský deník Rzeczpospolita. List připomíná, že jde o požadavek Paříže vůči Libyi na výplatu odškodného rodinám obětí útoku v roce 1989 na francouzské letadlo. Odškodné má být stejné jako v případě pozůstalých po obětech tragédie nad skotským Lockerbie.
Libye má právo být podrážděná. Její návrat do mezinárodního společenství se po letech izolace zdál být už tak blízko. Jestli ale Tripolis nevyrovná účty s Francií, ta nedá v Radě bezpečnosti ke zrušení sankcí vůči Libyi souhlas. Africká země mluví o francouzském vydírání a zároveň svět ujišťuje, že Paříž si na ní nic nevynutí. Výše odškodného pro francouzské oběti byla dohodnuta už v roce 1999. Záležitost je pro Libyi vyřízená a zcela jasná. Nedojde-li ke zrušení sankcí - nebude vypláceno odškodné. A to je nejhorší z možných scénářů. Píše Rzeczpospolita. Uražená Libye zůstane na okraji společenství, Francie ničeho nedosáhne a Spojené státy a Velká Británie ztratí důvěru v bývalého spojence úplně. V tomto případě je to něco jiného, než při irácké krizi. Upozorňuje Rzeczpospolita. Francie teď nemůže nikomu dávat lekce morálky. Teď totiž nebojuje o zásady, ale o peníze, které závidí jiným.
Vnitrostranickým konfliktům na Slovensku se věnuje tamní deník SME.
Dnešní jednání v Bratislavě láká především svými účinkujícími. Hlavní roli si totiž zahraje koaliční rada. Oficiální body programu sice existují, ovšem otázka je jen jedna: jde stále ještě o koalici? A pokud ano, tak koho s kým. Bude to asi pořádný boj. Strana ANO chce prodiskutovat otázku Pála Csákyho a jeho odvolání, Strana maďarské koalice chce vysvětlení, proč se ANO v parlamentu paktuje s opozicí.
A co interrupční zákon? O tom se dnes nikdo bavit nechce, ostatně není to ani nutné - ten totiž vlastně odstartoval koaliční krizi. Dnes tedy koalice buď zahájí zasedání trvající asi do poloviny září, nebo se rozejde s tím, že otázka stavu současné politické reprezentace zůstává otevřená. Vinu na neshodách nese i příliš zaneprázdněný šéf koalice Dzurinda, kritizuje deník SME.
Moscow Times připomíná smutné výročí krachu ruské měny před pěti lety. Ale chybami se člověk učí. Po šestiměsíčním boji v roce 1998 se vláda a centrální banka vzdaly kontroly nad rublem. Následovala okamžitá devalvace, která měla pro mnohé jistě katastrofální následky. Ale na druhou stranu zvýšila konkurenceschopnost a napomohla produkci.
Tehdy to vypadalo, že celý těžební průmysl bude muset skončit. Peníze Světové banky určené na jeho podporu nakonec zmizely někde cestou. Tentokrát je nutno dodat: naštěstí. Devalvací měny se prakticky přes noc produktivita dolů zvýšila. Krach drahých restaurací umožnil nástup nových, cenově příznivějších.
Krach se dotkl všech, i když chudší vrstvy přišly proporcionálně o méně. Naučil lidi jednu důležitou věc. Najednou si uvědomili, že jejich blaho nezávisí jen na nich, ale i na okolí a na pravidlech hry v jejich zemi. Od té doby k nim mají větší respekt. Rusko se konečně zbavilo naivních představ o fungování ekonomiky. Ale je třeba mít se stále na pozoru, varují Moscow Times.
