Zahraniční noviny o připravenosti EU na rozšíření
Zahraniční tisk se dnes zabývá tématy jako: EU není na své rozšíření dost připravena, spojenectví Ruska se Západem visí ve vzduchu, pastičky nalíčené na Edmunda Stoibera, papežův postoj proti rozvodům.
Rozšíření Evropské Unie, jeho výhody a nevýhody pro Rakousko a vstup České republiky do EU, to jsou častá témata v tisku u našich jižních sousedů.
Nezávislý pařížský Le Monde poznamenává k chystanému rozšíření Evropské unie: Po přechodu na euro stojí Evropa před další revolucí: rozšířením Unie z 15 na 25 členů. Pro západoevropské země je jednak morální povinností přijmout obyvatelstvo, které po čtyřicet let muselo snášet jho komunismu, jednak je to i strategickou nutností, nechce-li Evropa riskovat opakování situace, jako byla krize v Jugoslávii.
Je to však zároveň i jistá šance, ovšem za předpokladu, že je Evropa připravena se nových členů ujmout. Zatím tomu tak není. Až dosud evropská patnáctka nedokázala své instituce zreformovat. Evropané si tudíž nemohou dovolit promarnit pomoc, která se jim nabízí ze strany Konventu Unie pod vedením jeho prezidenta Valéry Giscarda d´Estaing.
Ruská Izvěstija kritizují nedostatečnou rozhodnost ruské zahraniční politiky urychlit přibližování Ruska k Západu.
Od 11. září, kdy prezident Putin prakticky sám rozhodl, na kterou stranu barikády se Rusko ve válce proti terorismu postaví, nenásledovaly po této strategické volbě žádné konkrétní kroky. Otázka spojenectví se Západem nadále visí ve vzduchu. Nadšení z loňského podzimu podniknout něco spolu s NATO ochablo. Není jasné, co od této Aliance vlastně chceme.
Všechno směřuje k tomu, že nám bude navrženo, abychom příští podzim "spolkli" přijetí pobaltských států do NATO. Neexistuje také žádná záruka, že při jednáních s USA dospějeme do léta skutečně k něčemu jako k dohodě o odzbrojení "START III". Prozápadní propaganda existuje, příslušná zahraniční politika nikoli.
"Z třídního primuse - do poslední lavice", nadepsala svůj komentář k současné situaci v Německu rakouská Die Presse - a dále uvádí:
Kancléři Gerhardu Schröderovi není co závidět. Vystupování významných členů jeho kabinetu je stále častěji jen pro zasmání, a při nezdaru na sebe posměch obvykle nedá dlouho čekat. Platí to tím víc v ekonomickém směru: Někdejší "primus" Německo se dostalo na seznam neúspěšných. A kancléř Schröder zřejmě není s to přivodit změnu kursu. Na zlepšení není naděje a už vůbec ne v důsledku nějakého politického zvratu. Ani to, co v poslední době předváděl Schröderův rival Edmund Stoiber, není příliš povzbudivé.
Na Stoibera čeká ještě mnoho léček, navazuje tematicky bruselský La Libre Belgique. Při svých prvních delších rozhovorech pro televizi měl bavorský premiér Stoiber problémy zformulovat souvislé věty. Také musel zkorigovat své předchozí ukvapené sliby týkající se např. likvidace homosexuálních společenství, návratu k jaderné energetice a zrušení řady zákonů, na nichž záleží odborům.
Tím ovšem překvapil vlastní řady, kdy vznikl dojem, že vlastně není ochoten cokoli měnit. Výsledky anket zatím Stoiberovi předpovídají větší kompetentnost v ekonomice a při vytváření nových pracovních míst. Start Edmunda Stoibera byl slibný, ale na cestě k vrcholu ho čeká ještě mnoho nastražených pastiček.
Madridský El País se kriticky vrací k papežově výzvě rozvodovým advokátům a mj. uvádí:
Církev má v demokratickém státě zajištěno právo svobodně hájit nerozlučitelnost manželství a odmítat rozvod. A smí tak činit i s pomocí argumentů, které neberou v potaz hluboký společenský vývoj, který v této oblasti nastal. Církev má také právo žádat od svých věřících, aby k manželství přistupovali v souladu s její doktrínou. Ale pokud apeluje na základní moc státu jako v případě moci soudní a chce, aby se určitým způsobem aplikovaly zákony o rozvodu, opouští terén vyhrazený Bohu a vpadá na terén vyhrazený císaři.
Není to vůbec k smíchu. Kdyby to nebyla církev, dalo by se říct, že jde o činnost podvratnou. Katoličtí občané a vládci nemohou na takové prohlášení - byť papežovo - pohlížet jinak než se znepokojením. Papežova výzva soudcům a advokátům má všechny příznaky výzvy k občanské neposlušnosti. V případě soudců jde o věc na výsost závažnou, neboť se to týká jedné ze základních mocí státu.
