Zahraniční noviny o přistěhovalcích v Německu

Dnešní zahraniční noviny píší o přistěhovalcích v Německu, proměně NATO, tvrdí, že v Rusku stále vládnou staré sovětské praktiky a obyvatelé švýcarského Graubünden brání svůj jazyk. Věnují se ale také tématům jako oscarové sezóně a ptá se, zda je nedostatek svobodných mužů.

Tento článek je více než rok starý.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

zahraniční tisk

zahraniční tisk | Foto: Jan Rosenauer

K otázce přistěhovalectví, která v Německu patří v poslední době k nejdiskutovanějším, deník Die Zeit napsal: I Sudetští Němci kdysi přijeli nacpanými vlaky, s několikakilovým batohem, bez peněz a dočkali se nevlídného přijetí. Přesto se nenechali odradit a hledali si zaměstnání. Dnes jsou z nich obyvatelé prosperující země. Jen bavorský premiér Stoiber toto všechno ignoruje, když říká, že přistěhovalectví je škodlivé. A to tvrdí i v situaci, kdy každý pátý vysokoškolsky vzdělaný, mladý Němec odchází pracovat do zámoří, navíc s úmyslem, se už nikdy nevrátit. Je pravda, že přistěhovalci nás něco stojí. Jde především o poplatky za školy, jazykové kurzy a sociální dávky. Na druhé straně ale pracují a platí daně. A jak dokazuje většina ekonomických studií, saldo je nakonec kladné.

NATO vyhrálo po čtyřicetileté studené válce sametové vítězství, napsal berlínský Morgenpost. Stane se však nyní Severoatlantická aliance obětí vlastního úspěchu? Dokáže udělat sama to, co se Stalinovi nepodařilo-totiž zničit NATO? Ten, kdo se dívá na svět ze středu Evropy - na Balkán, Hindukuš a Dálný východ, musí být vděčný za to, že uzavřely Severní Amerika a Evropa spojenectví na principu všichni za jednoho, jeden za všechny. V roce 1994 se NATO rozšířilo na východ a tehdy vznikla otázka, jestli je Rusko přítelem nebo nepřítelem. Budoucnost NATO bude jiná než jeho minulost a pojme mnohem širší oblast než jen vojenskou - také hospodářstou a politickou. Je v zájmu Německa, aby Amerika zůstala evropskou mocností, jinak se staří démoni vrátí, dodává Berliner Morgenpost.

Staré sovětské praktiky zkreslují zprávy z Čečenska, napsaly londýnské konzervativní Timesy. Anna Politkovskaja je v zahraničí neznámé jméno. A kdyby to bylo na Putinovi, neznal by jí nikdo ani v Rusku. Politkovskaja se pokouší odhalit případy korupce a brutality páchané ruskými vojáky v Čečensku a je téměř jediným zdrojem informací o skutečném dění v této oblasti.Během svých návštěv Čečny byla několikrát uvězněna, mučena a nucena k útěku z Ruska.

Přesto se nenechala umlčet. Prezident Putin v posledních letech v mnohém uspěl, např. ve stabilizaci země a v provedení reformy soudnictví. Vůči médiím se ale stále uplatňují staré sovětské praktiky a nezávislých novin a televizí ubývá. A tak Novaja Gazeta zůstává jediným listem, které ještě přináší zprávy z Čečny. Jejich autorkou je Anna Politkovskaja.

O manifestu s necelými třemi tisíci podpisy, který obyvatelé rétorománského kantonu ve Švýcarsku předložili spolkovému prezidentovi Villigerovi, napsal švýcarský Tagesanzeiger. Rétorománi tak chtějí upozornit na alarmující postavení jejich jazyka. Pomalu se vytrácející rétorománština podle názoru podepsaných potřebuje zvláštní ochranu, neboť jak vyplynulo z výsledků loňského sčítání lidu, rétorománštinu považuje za svůj hlavní jazyk už jen necelé půlprocento Švýcarů.

Mnohem více obyvatel Švýcarska tak v současnosti hovoří srbsky nebo portugalsky. Zejména v trojjazyčném kantonu Graubünden, domovském kantonu Rétorománů, by proto měl mít z ústavy jazyk minimální ochranu: měl by se užívat v úředním jednání, dodává švýcarský Tagesanzeiger.

Je-li něco, na čem by se lidé z Holywoodu shodli, pak je to skutečnost, že už by takovou oscarovou sezónu, jako byla ta letošní, nechtěli prožít znovu, napsal americký The Washington Post. Desítky milionů dolarů vynaložených na nominace a ceny je jedna věc, ale vzájemné pomluvy nominovaných a drby v médiích je věc druhá.

Rozpoutala se tak kampaň, která by podle názoru zasvěcených mohla vážně poškodit reputaci Oscara, jednoho z posledního amerického kulturního rituálu. Spirála velkých peněz a špinavých triků. Přední filmaři v této souvislosti navrhovali zkrátit období nominací a kampaní, během nichž filmová studia obvykle vynakládají obrovské peníze. Přesto někteří z nich nevěří, že by jakékoliv změny z venčí dokázaly zmírnit negativní tón oscarové kampaně? Říkají: Měli bychom si vzpomenout na to, co nás učili už ve školce. Když nemůžeš o někom říct nic pěkného, raději mlč.

Dnešní Sydney Morning Herald přináší svérázný komentář, ve kterém uvádí: Ženy po dosažení určitého věku mají větší šanci, že je zastřelí terorista, než že si najdou manžela. Svobodní muži se stávají ohroženým druhem a když nějakého takového spatříte, musíte ho hýčkat, mluvit s ním jemným hlasem a nechat ho jít, když si to bude přát. Takové jsou závěry studie amerických univerzit Harvard a Yale. Je-li ženě 35 let, její šance, že se vdá, se snižují na pouhých 5 procent.

Mužů je nedostatek, jako je ve světě nedostatek potravin. V Austrálii je situace jiná. Tady nejsou ženy ochotné pro manželství jakékoliv oběti, např. odstěhovat se na venkov. Proto na australském venkově roste počet svobodných mužů, stejně zoufalých, jako ženy ve městě. I přesto chtějí být australské ženy raději tam, kde je práce, než tam, kde jsou muži. A tak studie amerických univerzit v Austrálii naráží. Pohádky o nedostatku mužů tady zastínily vyšší ambice.

Markéta Kaclová, Jan Šmíd, Ivona Holá Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme