Zahraniční noviny o rozšiřování Unie

Počet členských zemí se po historickém rozšíření zvýší z 15 na 25, ačkoliv unijní instituce na to stále nejsou připraveny, píší the Financial Times. "Je to pro nás historický moment", cituje deník prezidenta Evropské komise Romana Prodiho.

Tento článek je více než rok starý.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

zahraniční tisk

zahraniční tisk | Foto: Jan Rosenauer

"Toto rozšíření je úplně jiné než jakékoli jiné", říká komisař pro rozšíření Günter Verheugen. Komise ale nestanovila status Turecka, kandidátské země od roku 1999, které má oficiální vstupní jednání s Bruselem teprve začít. Náměstek tureckého premiéra Mesut Yilmaz vyjádřil nad tímto vývojem situace zklamání. Turecko podle něho očekává, že se vše vyřeší na summitu Unie v Kodani letos v prosinci. Podle diplomatů hodně záleží na tom, jak dopadnou listopadové parlamentní volby v Turecku, a také na výsledku jednání o Kypru, který je jednou z deseti zemí doporučených Komisí ke vstupu v roce 2004. Několik komisařů, vedených Fritsem Bolkesteinem, který je zodpovědný za vnitřní trh, tvrdí, že hodně z těchto států nebude po vstupu do unie připraveno na tlak konkurence.

Symbolický dosah rozšíření unie na pětadvacítku je obrovský - konstatuje francouzský list Libération. Kontinent zmítaný během staletí spory mezi různými rivaly, rozdělený od roku 1945 na dvě poloviny, se mění. V roce 2004 by měla být Evropa jednotná - nebo skoro jednotná. Evropany by to mělo těšit. Už cesta k rozšíření přinesla stabilitu, reformy a větší prosperitu kandidátským zemím. Rozšíření přinese členům velké unie velké trhy a novou dynamiku. Když bereme v úvahu přínosy, nemůžeme si ale nevšimnou průměrnosti připravenosti na tuto proměnu, která je stejně tak riskantní jako plná příslibů. Unie, které hrozí že bude paralyzovaná v 15, nemůže zvládnout fungování v pětadvaceti - pokud se nic nezmění. Také Francouzi si budou muset zvyknout na novou velkou Evropu - obrana národních zájmů, zemědělských subvencí, na to všechno se budou muset dívat jinak. Je skličující, že o životních otázka se nevede debata napravo ani nalevo.

Rakouský list Der Standard obviňuje Francii, že provokuje své partnery v Evropské unii. Jeden stojí proti jedenácti, píše Standard, neboť Francie nedbá evropského koncenzu a provokuje tak své partnery. Chce nakupovat zbraně místo aby dodržovala měnovou a politickou disciplínu. Kvůli tomu staví bezpečnostní systém stability eura před těžkou zatěžkávací zkoušku. Francouzský ministr financí by neměl dělat další dluhy a vyzývat ke zvýšení vojenských nákladů. Ať nejprve vyhází starý zbrojní arzenál a začne spořit třeba na atomových raketách. Odpověď na problém s nezaměstnaností chce najít americký deník The Washington Post. Ekonomika se snaží nabrat druhý dech, optimismus Američanů však brzdí marný boj o práci. V září se nezaměstanost pohybovala okolo 5,7 procent, ale její průměrná délka i procento těch, kteří jsou bez práce déle než 6 měsíců, je největší od roku 1994. Když se na začátku devadesátých let nacházela ekonomika v recesi, vláda pomohla nezaměstnaným speciálními dávkami. To by měla udělat i teď. Mohla by prodloužit dobu,po kterou vyplácí podporu v nezaměstnanosti. Také by se mohl zlepšit právní rámec, který upravuje problematiku vysoké nezaměstnanosti v jednotlivých státech. Tím, že lidé budou více utrácet, zvýší se spotřeba v ekonomice a ta se rychleji dostane z recese.

Špatný krok správným směrem. Tak nazval slovenský deník Pravda záměr ministra práce a sociálních věcí Zdeňka Škromach odstupňovat státní dotaci pro základní, střední a vysoké školy podle úspěšnosti jejich absolventů na trhu práce. Ať se nám to líbí nebo ne, máme s našimi západními sousedy hodně společného, píše Pravda. Když se na jednom břehu Moravy objeví nějaký problém, obvykle se nevyhne ani druhému břehu. Proto je vždy lepší nejprve zjistit, jak se v Čechách s tou kterou patálií vyrovnají a poučit se z chyb. Tím spíš, když už ten problém máme i u nás. Ministr Škromach chce svým opatřením zabránit hromadění profesí, které trh práce nechce. Česká cesta by možná měla úspěch v plánovaném hospodářství, kde zodpovědnost za svoji budoucnost přenechává jedinec státu. Do takové společnosti asi nechceme, a proto budeme muset hledat jiné řešení. Neuvažujme o tom, zda jsou některé školy nevhodně zaměřeny. Místo toho vytvářejme skutečné konkurenční prostředí mezi jednotlivými vzdělávacími institucemi. Potom se budou školy předhánět v informacích o úspěšnosti studia, uplatnění na trhu práce nebo průměrném nástupním platu. Školy, které se nebudou moci pochválit, budou mít přirozeně i problémy s posluchači. A na "úřednickou" metodu snižování dotací pak klidně zapomeňme, dodává slovenský list Pravda.

Zuzana Boleslavová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme