Zahraniční noviny o útoku na Irák
Zahraniční deníky se zabývají útokem na Irák, slovenské noviny tvrdí, že železničáři to se stávkou přehnali, a na závěr zřejmě premiérově v přehledu zahraničního tisku citujeme ze zambijských novin.
Akce proti Iráku by se měla uskutečnit, nejlépe s podporou mezinárodních sil a se souhlasem Spojených národů. Měly by však jednat rychle, domnívá se britský magazín The Observer.
Ve dvacátém století jsme měli několik možností vidět, jaké důsledky má nečinnost mezinárodního společenství. Připomeňme si například události v Bosně. Západ dlouho nejednal, jugoslávská situace se mu zdála příliš komplikovaná a nebezpečná na to, aby ji řešil silou. Samozřejmě, byly tu sankce a mezinárodní jednání.
Rada bezpečnosti OSN vyhlásila šest bezpečných oblastí, kde byli bosenští muslimové chráněni jednotkami Spojených národů. Jednou z oblastí byla Srebenica. V roce 1995 ji dobyly srbské jednotky. Co následovalo, asi není třeba připomínat, podotýká Observer.
Režim Saddáma Husajna je diktátorský. Není ovšem tolik tyranský ani agresivní k ostatním státům. Hussajn také není hlavním ochráncem Al-Kajdy, ačkoli poskytuje pomoc jiným teroristickým skupinám. Vyrábí však jaderné a chemické zbraně a bylo by lepší, kdyby žádné takové programy nevyvíjel. Mezinárodní aktivita v Iráku je nutná, musí však počítat s největším zdrojem nestability na Blízkém Východě s Izraelem a Palestinou, poznamenává britský Observer.
Slovenští železničáři stávku přehnali, tvrdí ve svém komentáři slovenský list Pravda.
Odboráři měli v minulosti víc důvodů ke stávce. Když si jejich management bral nové úvěry, uzavíral podezřelé smlouvy nebo podepisoval směnky. Mohli stávkovat, když se společnost dělila. Jenže nestávkovali. Proč? Zalepili jim oči vysokými sociálními výhodami? V pátek železničáři začali stávkovat. Paradoxně ne proto, že nedostávají mzdy nebo že jejich vedení rozkrádá firmu. Odmítají nevyhnutelné šetření.
O jeho podobě se dá samozřejmě diskutovat. Zrušení pětadvaceti regionálních tratí je však příliš slabý důvod na stávku, která ochromila celou zemi. Je to důvod tak slabý, že pokud chtěli při jednání uspět, nemohli ani příliš ustoupit. Neměli totiž kam. Ve světě už vědí, že při jednáních je třeba mít kam couvnout, aby bylo možné něčeho dosáhnout. Na Slovensku je to nová zkušenost, konstatuje slovenská Pravda.
Zasedání prezidentů států Africké unie, které se konalo v etiopské Addis Abebě, je tématem komentáře zambijského listu The Times of Zambia.
Toto setkání je důležité, neboť přichází v době, kdy je Afrika plná konfliktů všeho druhu. Prezident Jihoafrické republiky a předseda Africké unie Thabo Mbeki apeloval na své kolegy, aby urychleně ratifikovali smlouvu o mírové a bezpečnostní radě, která by měla pomoci řešit války na africkém kontinentu. Když lidé zrovna neprchají před válkami, utíkají kvůli zoufalým ekonomickým a sociálním okolnostem. Není žádnou novinkou, že dnešní Afrika má nejvíce ekonomických uprchlíků na světě, poznamenává zambijský list. Je nejvyšší čas transformovat Africkou Unii a změnit depresivní obraz černého kontinentu.
Snaha ratifikovat mírovou a bezpečnostní radu je krok správným směrem. Je ovšem také nutné, aby Africká unie podnikla praktická opatření při řešení konfliktů. Rozvoj Afriky není možný, pokud bude kontinent zmítán neustálými válkami mezi rebelskými armádami. Existence mírové rady by také dávala možnost vysvětlit obyvatelům Afriky, kdo skutečně těží z války v Africe a že to jsou oni, kdo na ní nejvíce tratí. Představme si, že by všechny africké země žily v míru. Mohli bychom pak všechno úsilí věnovat obnově kontinentu postiženého válkami, chudobou a hladem. Kapacita pro změny je obrovská. Ale musíme udělat první krok. Jedním z nich je ratifikace protokolu o míru a bezpečnosti. Pak bude otevřena cesta k obnově, uzavírá deník The Times of Zambia.
Japonský deník The Japan Times bilancuje dva roky vlády japonského premiéra Džuničiro Koizumiho a nešetří přitom kritikou.
Rozpor mezi slovy a činy je stále větší. Není žádných pochyb, že jeho prvořadým úkolem je zastavit pokles cen a znovu rozpohybovat ekonomiku. Premiér sám označil deflaci za nejhorší od konce druhé světové války. Problémem ovšem je, že veřejnost se stává čím dál skeptičtější k vládním slibům. Jeho slib zastavit růst dluhu na hranici třiceti biliónu jenů je už věcí minulosti.
Vláda je už teď nucena vydávat vládní dluhopisy v hodnotě 36 biliónů jenů. Plán na vyrovnání rozpočtu do začátku roku dnes vypadá jako růžový sen, který se může, ale nemusí vyplnit. Premiérova stěžejní reforma - privatizace poštovních služeb - naráží na tuhý odpor v jeho vlastní straně. Pokud tuto bitvu prohraje, může to znamenat i konec jeho vlády, domnívá se japonský deník The Japan Times.
