Zahraniční noviny o válce a SARS
V čerstvých vydáních zahraničních deníků se budeme věnovat dvěma fenoménům, proti kterým je boj přinejmenším složitý - válce v Iráku a nemoc SARS.
Britský list The Independent kritizuje Američany za to, že neumějí jednat s iráckými civilisty a často s nimi zacházejí neadekvátně a z pozice síly.
Případ sedmi zabitých žen a dětí, které postříleli američtí vojáci a také nedávné posměšné výroky Bushovy poradkyně Condoleezy Riceové dokazují, že Američané mají méně zkušeností s chováním v místních konfliktech než Britové. Kolonialistická minulost a také dlouhotrvající problém Severního Irska naučily Brity lepšímu jednání s místními lidmi. Američané až příliš vyzvihují význam "vojenské ochrany"; té však už Iráčané neřeknou jinak než vojenská agrese, podotýká britský deník The Independent.
Výletní tažení do Iráku se nekoná a válka přechází do své nové, mnohem tvrdší a brutálnější fáze.
Válečnou zbraní nejsou jen pušky, ale také obrazovky televizí a stránky novin, domnívá se slovenský deník Pravda. I v tomto měření sil stejně jako ve skutečném boji mají Američani a Britové drtivou technologickou převahu. Zatímco irácké vedení používá primitivní lži, nafouknutou propagandu a brutální cenzuru diktátorského režimu, spojenecký systém pracuje s nejmodernějšími technologiem a dezinformačními postupy, tvrdí slovenský deník. Rozdílná je také míra pravdivých zpráv, které válčící strany nechají projít na stránky médií.
U Iráčanů se předpokládá, že velká část udávaných čísel bude přinejmenším nedůvěryhodná. U spojenců je to naopak. Proto je mnohem namáhavější oddělit v případě spojenců zrnko pravdy od plev lží. Klamání spojenců je však nebezpečnější. V našem západním a svobodném světě se občanům lhát nemá, a to ani v době války. "Vlastenecká" cenzura, která se začíná vkrádat především do amerických sdělovacích prostředků, je choroba, která musí být zastavena. Protože jinak prohrajeme část naší vlastní svobody, soudí slovenský list Pravda.
Půjdou mladí protiváleční demonstranti z Lipska za mříže? Na tuto otázku odpovídají články z německého tisku, které dnes vybíral zpravodaj Českého rozhlasu ve Spolkové republice David Šťáhlavský.
V souvislosti s šířením nemoci SARS si deník International Herald Tribune klade otázku, proč nás epidemie stále překvapují.
Když se SARS rozšířila po světe, mnoho lidí ukazovalo na Čínu, která tajila informace o prvním výskytu nemoci v listopadu. Skutečným problémem ale není čínské tajnůstkářství, ale neschopnost Světové zdravotnické organizace vytvářet účinnou ochranu proti podobným epidemiím. Světová zdravotnická organizace monitorovala od svého založení v roce 1948 výskyt epidemií, ale jejími pravidly jsou vázáni jenom členové. Těch je v současné době 192, ale nepatří sem nečlenové OSN, například Tchajwan, který zaznamenal pět případů SARS, uvádí deník.
Světová zdravotnická organizace je příliš slabá na to, aby přinutila země k odpovědnosti. Epidemie jsou pak utajovány až do té doby, než se stanou celosvětovou kalamitou. Dokonce ani když WHO rozpozná nebezpečnou nemoc, nemůže státy přinutit k odpovědnosti. SARS je prvním skutečným testem pro organizaci. Doufejme, že se nedočkáme ještě větší hrozby - například bioteroristického útoku - než vytvoříme systém, který skutečně funguje, uzavírá svůj komentář International Herald Tribune.
