Zahraniční noviny o venezuelských prezidentech
Postoj Evropy k Izraeli, návrat Chavéze do prezidentského křesla, to zajímá dnešní zahraniční noviny. Píší také, že Mugabe ohrožuje celou Afriku a o nedostatku německých inženýrů.
Nad příčinami kritických postojů Evropy vůči Izraeli se v komentáři k blízkovýchodní válce zamýšlí britský list The Daily Telegraph: Evropské země se většinou domnívají, že podpora Izraele není v jejich zájmu a v zájmu jejich občanů. Izraelci nevyhodí Eifelovu věž do vzduchu, ale Arabové by mohli. To je pokračování syndromu "Proč zemřít za Gdaňsk?" západní politiky před Druhou světovou válkou, známé pod pojmem "appeasement". Evropská unie, většina národních vlád, akademická veřejnost a média jsou levicově orientovaná. Levice byla proizraelská do roku 1960, ale když se Sovětský svaz postavil proti židovskému státu a zapojil Araby do Studené války, levice změnila svůj postoj rovněž.
Takzvané progresivní síly nyní lyricky hovoří o národním osvobození, podpoře palestinského lidu a nahlížejí na Izrael jako na baštu starého západního kolonialismu. Dalším důvodem, proč je evropská politika na rozdíl od Ameriky málo nakloněna izraelským argumentům, je její závislost na ropě z Blízkého východu. Mediální elity prohlásily Šaronovu politiku za špatnou. Znají však nějakou dobrou? Co může Izrael dělat? Prvním na řadě je podle listu palestinský předák Arafat, který musí skončit s financováním a podporou sebevražedných atentátníků.
Hugo Chavéz, ztřeštěnec, který polarizuje Venezuelu, škodí ekonomice, respektuje Saddáma Husajna a miluje Fidela Castra, byl svržen aliancí podnikatelů a odborářů. O dva dny později však znovu sedí v prezidentském paláci, píše německý list Die Welt. A to zejména díky své věrné násilnické družině, organizované ve slumech jako výbor na obranu Kuby. A také díky Organizaci amerických států, která by neakceptovala ve Venezuele žádnou "vládu de facto".
A díky vysokým důstojníkům, kteří by se sice asi rádi Chavéze zbavili, ale bez rizika pro vlastní kariéry. Zároveň je důležité poznamenat, že Organizace amerických států by nakonec asi nic nepodnikla proti demokratickým hříšníkům. Viz případ Peru. Venezuelu teď čekají těžké časy. Politická rozpolcenost v zemi se jen prohloubila, žádný z problémů se během oněch čtyř bláznivých dnů v Caracasu nevyřešil. Chavéz sice přislíbil politiku usmíření, jak ale bude s ohledem na takové úklady vypadat, si předem vůbec nelze představit.
Jedinou jistotou v Zimbabwe nyní je, že mnoho lidí bude trpět hladem, píše britský The Daily Telegraph. Situace je srovnatelná s tím, co se stalo v Sovětském svaze ve 30. letech, když Moskva rozhodla zavést kolektivizaci zemědělství. Tento experiment způsobil velké ztráty na životech, ke kterým Západ zůstal do značné míry lhostejný. V Zimbabwe se to nestane, protože svět se dívá příliš zblízka. Důsledky současné politiky však také budou temné.
Zimbabwe bude muset dovážet velké množství potravin, na které sotva najde prostředky. Vzhledem k tomu, že se Mugabe zřejmě udrží u moci, bude exodus ze země pokračovat. Řada lidí odejde do jižní Afriky, kde se zvýší hranice nezaměstnanosti. Ti, kteří si stále myslí, že byl Mugabe Západem nespravedlivě démonizován pro svou nenávist k bílým farmářům, se mýlí. Mugabe ohrožuje celý kontinent. Afrika kvůli němu bude potřebovat více zahraniční pomoci.
Inovace, budoucnost, Německo jako centrum obchodu - to jsou koncepty, o kterých politici rádi mluví, a právě probíhající veletrh v Hannoveru je pro taková prohlášení vhodným místem, píše německý list Frankfurter Allgemeine Zeitung. Ani nejrozhodnější optimisté však nemohou popřít, že německý průmysl postrádá jeden základní znak úspěchu: vyškolený personál, a to zejména inženýry, chemiky a fyziky. Snahy vlády a průmyslu o zlepšení situace selhaly. Německou mládež lze jen sotva vinit z toho, že by se bála technologií nebo k nim dokonce byla nepřátelská. Technologie se tu naopak často zbožšťuje. Ale využívat ji a rozumět jí jsou dvě různé věci.
Například používat počítač je teď snazší než před dvaceti lety, ale rozumět mu je obtížnější. A inženýrství není pohodlná cesta ani nepřináší úspěch u veřejnosti. Je to těžká práce, která není atraktivní. V Německu ale v současnosti tvrdá práce není v oblibě. Možná proto, že země nežije v předválečné, poválečné ani ve válečné éře, ale v době, která běží jaksi paralelně k válce. Krev a slzy se prolévají jinde.
