Zahraniční noviny o výsledcích německých voleb

Tématy zahraničního tisku jsou samozřejmě reakce na parlamentní volby v Německu a na Slovensku a třetím tématem jsou způsoby pomoci rozvojovým zemím.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

zahraniční tisk | Foto: Jan Rosenauer

Podle francouzského deníku Libération je jasné, že francouzský prezident Jacques Chirac by raději přivítal vítězství konzervativního bloku CDU/CSU Edmunda Stoibera, "vyhlášeného zastánce výsadního německo-francouzského dialogu". Deník míní, že Chiraka se Stoiberem pojí nejen přirozená politická příbuznost, ale také citlivá otázka reformy společné zemědělské politiky Evropské unie, která bude znepříjemňovat jeho druhé funkční období. "Stoiberovo Německo by v očích Elysejského paláce bylo více nakloněno naslouchat zájmům francouzské zemědělské lobby," poznamenává Libération.

Deník Le Figaro píše, že Němci dali přednost osobnosti Schrödera před politikou Stoibera. "Schrödera zachránilo především jeho osobní kouzlo," poznamenává deník. Podle něj měl dosavadní kancléř příležitost zazářit při ničivých záplavách. "Gerhard Schröder získal druhou šanci. Ale jeho vítězství je dosažené na poslední chvíli a tudíž těsné," píše Le Figaro.

Ekonomický deník Les Echos míní, že Německo bude kvůli interním problémům pro své zahraniční partnery nebezpečným rebelantem. "V prvé řadě pak pro Francii." Další ekonomický deník La Tribune soudí, že těsné vítězství není dobrou zprávou pro Evropskou unii. "Neboť z těchto voleb vyjde oslabená vláda," píše deník. Podle něj historie dokazuje, že Evropská unie postupovala kupředu jen v dobách, kdy byla francouzsko-německá osa pevná.

Odpoledník Le Monde na titulní straně hlásá: "Zelení zachránili Schrödera, Německo zůstává nalevo". V komentáři se pak zabývá volebním úspěchem německé ekologické strany, která se podle listu úspěšně transformovala díky Joschkovi Fischerovi. "Není to tak dávno, co se ekologická strana jevila spíše jako koule na noze berlínské vlády," píše Le Monde a připomíná dřívější četné vnitřní rozpory v této formaci.

Nizozemský deník Algemeen Dagblad poznamenává, že voliči v Německu vyslali nesmírně matoucí signál. Nejistota, která zemi už léta ochromuje, se odráží i ve volebních výsledcích, se kterými nemůže být žádný politik v Berlíně spokojený. Chybí německý mandát pro jakékoliv vedení. Voliči se zdají být stejně pragmatičtí jako jejich politikové.

Je samozřejmě pozitivní, že volili demokratické strany. Kolísavý volič nehledal řešení u extrémních uskupení, nýbrž většinou zůstal věrný i přes svou pochybnost stranám, které dovedly poválečné Německo do světového společenství. Německé volby vlastně ukazují ducha dnešní doby - všudypřítomný chaos a nejednoznačnost. Platí to i v Berlíně.

Německé volební výsledky komentují také britské Financial Times: Němečtí voliči si museli vybrat mezi politiky, kteří nenabízeli žádná přesvědčivá řešení pro problémy země. Proto voliči odměnili obě strany rovným dílem. Spolkový kancléř Gerhard Schröder a zelení slavili dosažené vítězství - ovšem jejich náskok už není tak velký. Nebezpečím nyní je, že koalice nebude mít silný mandát. Ještě horší by bylo, kdyby byl výsledek interpretován v porovnání s radikální změnou.Tímto by mohly být zbrzděny nutné hospodářské reformy.

K výsledkům voleb na Slovensku se vrací tamní deník Pravda: Za normálních okolností by bylo vytvoření pravicové vlády pro Slovensko dobrou zprávou. Má to však zásadní trhlinu. Za prvé - jádro koalice, Dzurindova SDKÚ, má jen konzervativní šaty, ale ne konzervativní duši. Můžeme od něj očekávat prosazování pravicových reforem, ale ne konzervativních hodnot, jako jsou smyl pro politickou poctivost a čest, úctu k zákonům, prosazování národních zájmů. Za druhé - podobné trhliny má i mandát pravicové vlády. Mnozí voliči podpořili SDKÚ právě proto, že byla neúspěšná. Právě proto, že po letech zklamání už slovenské politice nevěří. Proto, že budoucnost vidí v politice Evropské unie.

Je na tom něco pravicové? ptá se slovenský deník a odpovídá: Ne. V každé jiné zemi kromě Slovenska, přece pravice, zejména konzervativci, patří mezi eurorealisty, nebo dokonce euroskeptiky. Konzervativci zodpovědnost definují v pořadí jednotlivec-rodina-národ. Brusel je až na konci. Úlohu euronadšenců zase plní socialisté. Na Slovensku je to naopak.

"Normální pravicová vláda", která se nám zřejmě představí už za několik týdnů, nebude mít ani pravicovou duši, ani pravicový mandát. Ten jí dali euromesianisti, zklamaní domácími poměry. Z toho také vyplývají závazky a priority této vlády - co nejrychleji do Evropské unie. Úlohu eurokritiků bude plnit Ficova opozice. Slováci volili Dzurindu, který je přesvědčil, že pořádek a prosperita je čeká až v Evropské unii.

Komentář o způsobu pomoci rozvojovým zemím přináší americký deník Washington Post. Jestliže budou světová fóra řízena světovými mocnostmi, budou rozhodnutí o pomoci rozvojovým zemím křehká. Hlavní zdroj této křehkosti není v antiglobalizačních hnutích a protestech, ani v tom, že šéf Světové banky prosazuje řešení z pohledu rozvinutých zemí. Hlavní důvod křehkosti leží jinde. U mnohých problémů odborníci znají řešení, jenže nikdo neumí přinutit rozvojové země, aby jim naslouchali.

Starý názor, že můžeme nadiktovat podmínky pomoci, byl příliš optimistický. Aby rozvojové země získaly od Světové banky peníze, všechno slíbily, jenže pak své sliby nedodržely. Dobrá politika funguje jen tehdy, když země cítí odpovědnost za rozhodnutí, a proto je nutné více zapojit rozvojové země do rozhodování o projektech pomoci chudým zemím.

Jiří Hošek, Zuzana Boleslavová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme