Zahraniční noviny odsuzují masakr civilistů v Libanonu
Tématem číslo jedna v zahraničním tisku je i nadále válka mezi Izraelem a Hizballáhem. Mnohé noviny odsuzují nový izraelský útok na jižní Libanon a všímají si také jednání americké ministryně zahraničí Condoleezy Riceové na Blízkém východě.
Současná blízkovýchodní krize se sice odehrává mezi Izraelem a Hizballáhem, ale zprostředkovatelem míru mohou být pouze Spojené státy americké. To si myslí deník Washington Post a zdůrazňuje to ve svém dnešním vydání.
Condoleezza Riceová má podle deníku pravdu: pouhé zastavení palby v Libanonu nepředstavuje žádné řešení, i když ukončí současné násilí v oblasti. Je totiž nesmírně důležité dostat se k samým kořenům celého konfliktu. A tím není Hizballáh, protože ten je pouhým vedlejším produktem tragické blízkovýchodní krize, která vypukla už v roce 1948, připomíná list.
I když to tak na první pohled nevypadá, Blízký východ se za posledních šedesát let ještě nikdy tolik nepřiblížil k míru, jako je tomu právě teď, domnívají se slovenské Hospodárske noviny. Ano, je to paradoxní, ale je to tak. Evropa, Spojené státy, i vlády všech proarabských nebo naopak prožidovských států mají spolu s Organizací spojených národů jedinečnou šanci pro ukončení mnohaletého násilí na Blízkém východě. Tři poháry trpělivosti totiž právě přetekly.
Prvním z nich je pohár izraelský. Všechny už to přestalo bavit a chtějí žít v bezpečí, ať to stojí, co to stojí. Podobně i číše palestinské trpělivosti přetekla a po šedesáti letech by konečně chtěli mít samostatný stát. Třetím pohárem je pohár zdrženlivosti mezinárodního společenství, který je také naplněný až po samý okraj.
Proč se touto oblastí musíme neustále zabývat? Stačí opravdu málo - vrátit se k usnesení z 21. listopadu 1947, kdy OSN rozhodla o rozdělení území Palestiny na arabskou a židovskou část. Jakmile totiž skončí hra o vliv na Blízkém východě, skončí i násilí. Otázkou ale zůstává, jestli si to kromě místních obyvatel přejí i mocní tohoto světa. Pokud ano, je nejvyšší čas to zařídit. Ať alespoň čtvrtá generace může v této oblasti žít v míru, uzavírají Hospodárské noviny.
Francouzské sdělovací prostředky věnují po poslední vlně odhalení velkou pozornost dopingu a ve svých komentářích se vracejí zpět k Tour de France. Z tamních listů vybíral zpravodaj Jan Šmíd.
I u nás vyvolalo v nedávné době velkou pozornost registrované partnerství homosexuálů. V Německu tahle diskuse začala o něco dříve. Přesně před pěti lety tam totiž registrované partnerství uzákonili.
Homosexuální svazky byly stylizovány do předmětu kulturního boje, píše dnes německý deník Sueddeutsche Zeitung. Jenže mezitím se takové svazky staly normalitou, a to především díky justici, která sloužila jako hnací motor zrovnoprávnění. Na západě se nic nezastavilo i nadále se uzavírají manželství a rodí se děti. Zavedení registrovaného partnerství se rychle stalo běžnou součástí každodenního života, o které si mohli nechat zdát i ti největší optimisté. A právě to je ta dobrá zpráva.
I tak byl onen kulturní boj, který předcházel červeno-zelenému zákonu, spíše důsledkem kulturního šoku, kterému unie čelila po prohraných volbách v roce 1999. Nová vláda sice udělala hodně chyb, ale podařilo se jí pomocí idejí jako je například právě registrované partnerství v krátké době změnit náladu v celé zemi. Od té doby bylo v Německu uzavřeno více než dvacet tisíc registrovaných partnerství, a to převážně mezi muži, připomíná list.