Zahraniční noviny stále o útocích

V dnešním čtení ze zahraničního tisku věnujeme pozornost výhradně ohlasům na teroristické útoky ve Spojených státech, na možnost odvety z americké strany a případným následkům protiúderu Spojených států a jednotek NATO.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Začneme ve Velké Británii, kde sdělovací prostředky věnují této události mimořádnou pozornost, v listu Mail on Sunday se objevil článek odborníka na terorismus Simona Reeva, v němž je i zmínka o České republice. Více už náš londýnský zpravodaj Milan Kocourek.

I další evropské deníky si celé tragické události všímají z různých úhlů pohledu. Belgický Le Soir například píše o selhání západních tajných služeb. Z belgického listu cituje Milan Fridrich.

Americký deník International Herald Tribune v reakci na teroristické útoky v New Yorku a ve Washingtonu napsal, že politická odvaha je jedinou možnou obranou. Riziku takového útoku by se nevyhnul ani totalitní bezpečnostní stát, i kdyby potlačil nejzákladnější občanské svobody. Je nesmírně důležité to pochopit ještě dřív, než nastanou dvě přirozené a přitom naprosto mylné reakce na tragické události.

První je neutichající volání po pomstě, i když za útok může být zodpovědný kdokoli. V praxi se takové počínání ukázalo jako marné a dění na BV to potvrzuje: Teroristé totiž neuznávají klasické schéma odměny a trestu. Izrael se denně přesvědčuje, že násilí plodí opět násilí.

Druhá reakce se týká domněnky, že Spojené státy potřebují dokonalejší systém obrany, než jaký mají dnes. Armáda i tajné služby a celý národně-bezpečnostní aparát nedokázaly úterní atak předpovědět. A jisté je, že před potenciálními útoky nebudou schopny varovat ani v budoucnosti.

Téměř každý v zemi dospěl k závěru, že kořeny úterního útoku je třeba hledat v izraelsko-palestinském konfliktu, nikdo však dosud nepřišel s konkrétním důkazem. Po celých třicet let neprojevily Spojené státy snahu hledat opravdové řešení blízkovýchodní krize. Angažovaly se v oblasti sice nejrůznějšími způsoby, ale nikdy na sebe nevzaly odpovědnost jednat nezaujatě s oběma stranami, které se zmítají ve společné agónii a vzájemné tragédii.

Podle deníku New York Times prosí afghánské úřady o slitování se zbídačelým místním obyvatelstvem. Pokud chtějí Američané vybombardovat Afghánistán do základů, měli by si uvědomit, že si nezvolili zrovna snadný úkol: už teď se jim nabízí post-apokalyptický pohled na rozbořená města, vyprahlou půdu a strádající Afghánce. Země je už 22 let zmítána válkami a v posledních čtyřech letech i nelítostným suchem. Od roku 1996 vládnou zemi talibanští mullové, jejichž vize čistě islámského státu vede k přísnému omezování společenského života.

"Apelujeme na Spojené státy, aby nesesílaly na Afghánistán ještě větší bídu. Zavraždění našich vůdců zdejším lidem nijak neprospěje. V Afghánistánu není jediná továrna, jejíž cena by se mohla rovnat hodnotě střely proti ní vypálené. Takový útok by jen zvýšil nedůvěru a averzi Afghánců ke Spojeným státům."

Dánský Information naléhá, aby Evropa přiměla prezidenta Bushe k umírněnosti. George Bush přinutil NATO, aby oprášilo článek 5 svých stanov, jako by došlo k hromadnému útoku proti Západu. Není to sice zcela nepřiměřené, mohlo by to však mít reálněpolitickou pointu pro Evropu: že se totiž dosáhne umírnění Spojených států a zabrání se tím nelegitimnímu bezpočtu civilních obětí při rozhořčeném bombardování cílové oblasti. A že nastane pokud možno obrat k civilizovanější podobě trestu...Nepodléhejme chorobné mediální hysterii, která slovem, písmem i obrazem hlásá, že už jsme vlastně uprostřed třetí světové války.

Také švýcarský tisk nabádá zvážit pečlivě odvetná opatření na teroristické útoky proti USA. Nenávist se nesmí oplácet nenávistí, bezpráví novým bezprávím, prohlásil švýcarský prezident v rozhovoru pro deník Neue Luzerner Zeitung. Zároveň se vyslovil proti snahám svalovat prostě vinu na jedno náboženské společenství nebo činit za teror v USA zodopovědnou jednu zemi.

List Basler Zeitung poznamenává, že uznání pomoci USA ze strany členských států NATO má v první řadě politicky symbolický význam. Podrobně stanovené a závazné povinnosti s tím spojeny nejsou. Naopak nemají Evropané ani žádná spolurozhodovací práva, na která by se mohli odvolávat. Jakou roli by tedy měli při chystané odvetě hrát, není zatím jasné. Svévoli americké supervelmoci, která za prezidenta George Bushe juniora nebývale rozkvétá, nemají Evropané prakticky čím čelit. Nicméně symbolická semknutost uvnitř NATO dává Evropě politickou legitimaci k vměšování do věci a k zaujetí vlastního postoje.

Římský Il Messagero napsal, že Washingtonu je jasné, že na chystané reakci teď bude záviset budoucnost celého národa. Slepá reakce ve spěchu a z pomstychtivosti by mohla rázem změnit současný chápavý postoj mnoha zemí světa a Spojené státy izolovat tak, jak to dosud nikdy nezažily. Na druhé straně musí prezident Bush brát v úvahu i domácí veřejné mínění. Lidé čekají spravedlivou, ale také přiměřenou reakci.

Bulharský deník Dvadsať-četyre časa se zabývá možnou vedoucí rolí šéfteroristy Usamy bin Ladina při úterních teroristických útocích v USA a mj. uvádí: Protože dosud nikdo nezná tváře skutečných pachatelů skrytých v husté mlze světového terorismu, připisují všichni hlavní úlohu a odpovědnost bin Ladinovi. On sám vlastně není přímo netvor, nýbrž jen jedna z jeho hlav. O zmíněné "husté mlze terorismu" nevíme vlastně skoro nic, kromě toho, že je nebezpečný tím, jak v praxi funguje. Současní teroristé nemají žádný štáb, který lze lokalizovat pomocí družice. Proto bude nejmocnější špionážní centrála nucena vrátit se k faktoru "člověk".

Jan Šmíd, Olga Jeřábková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme