Zahraniční noviny: USA musejí najít spojence
Zahraniční noviny se dnes stejně jako v posledních pár týdnech věnují útokům na Afghánistán, tvrdí, že Spojené státy musí najít politickou podporu pro své útoky, spojence, aby nevedly osamělý boj. Témata zahraničních komentářů se ale týkají také zavedení eura a míru na Blízkém východě.
K úloze Evropské unie v boji s terorismem poznamenává britský The Sun. Napříč Evropou se v této souvislosti projevují spory a nerozhodnost. Belgie proamericky "měkne", Španělsko a Portugalsko se v zápase o místo u stolu "velkých" vzájemně vytlačují, i když nemají co nabídnout. Po osmi týdnech války bude zapotřebí odvahy k sázce o to, zda bude evropská koalice ještě neporušená, až na jaře roztaje afghánský sníh.
To dokazuje, že je naprostý nesmysl věřit, že by nějaká evropská armáda byla kdy schopna vytvořit solidní alianci nad rámec svých hranic. Ne že by to Spojené státy příliš vzrušovalo: ty vědí, že jejich jediným skutečným spojencem je Británie.
Styky britské tajné služby na Blízkém východě a její kontakty s Indií a Pákistánem jsou neocenitelné. Amerika ví, že Británii - na rozdíl od Francie - může důvěřovat. Zůstaneme spolu, dokud tuto válku nevyhrajeme.
Pařížský Le Figaro se domnívá, že Washington má více zapotřebí politickou než vojenskou podporu. Vojensky disponují Spojené státy vším, co jim může prospět. Jedno si však USA nemohou dovolit:
A to sice vzbudit dojem, že vedou osamělý boj. Měsíc po začátku bombardování v Afghánistánu bez přesvědčivých výsledků se vynořují následující otázky:
Jak může Západ - na pozadí civilních obětí - obhajovat své hodnoty, vede-li boj bez rizika pomocí bomb shazovaných z výšky 3000 metrů? Nesklouzává spravedlivá válka proti bin Ládinovi a jeho teroristickým sítím do zúčtování a do aktu msty?
Případnou italskou účast na boji s terorismem komentuje římská La Repubblica: Je to vážný a významný krok, který se ocitl na jednacím programu italského parlamentu. Tato angažovanost bude určitě náročnější než dosavadní vojenské nasazení např. v Perském zálivu nebo na Balkáně.
Tentokrát nejde o mezinárodní policejní akci omezeného rozsahu. Tentokrát půjde o dlouhou a obtížnou válku, která nepochybně může změnit rovnováhu sil ve světě.
La Repubblica se zamýšlí i nad mírovými šancemi na Blízkém východě.V politických kruzích se mluví o míru, ale na bojišti se dále umírá...Mírový plán izraelského ministra zahraničí Pereze počítá se skutečným přerušením bojů, s vytvořením "demilitarizovaného" palestinského státu nejprve v Gaze a později na západním břehu Jordánu, zachováním "statu quo" v Jeruzalémě a vojenskou alianci USA a Izraele pro zajištění existence židovského státu. O tomto plánu se bude v Izraeli sice ještě diskutovat, ale Palestinci jím už teď nejsou nijak nadšeni.
Francouzský ekonomický deník La Tribune se domnívá, že euro se proti dolaru nedokáže prosadit. Patří k nejtrpčím poučením této krize, že ekonomická Evropa stále ještě hledá svou spásu v USA. Euro bohužel svou hospodářskou nezávislost proti Americe neprokazuje.
Samostatné evropské iniciativy...nelze mezi Evropskou centrální bankou a jednotlivými vládami očekávat, ba ani symbolicky. Ekonomická Evropa byla podle centrální banky špatným žákem, který se ničemu nepřiučil.
Rakouský Kurier hodnotí bojové nasazení německého bundeswehru v boji proti terorismu po boku USA jako poslední krok k vůdčímu politicko-mocenskému postavení Německa v Evropě. List dále uvádí:
Kdo to ještě nepoznal, vidí to teď: Za Gerharda Schrödera vstupuje Německo do nové etapy své zahraniční politiky a možná i svých dějin. Tato nejlidnatější země starého kontinentu hraje poprvé od roku 1945 opět roli, kterou jí přisuzují geografie a historie - roli středně velké mocnosti.
Časy zdrženlivosti pod vlivem někdejšího nacistického traumatu skončily, píše rakouský Kurier a dodává: Pokud se Afghánistán nezmění ve vojenskou a humanitární katastrofu, bude Gerhard Schröder na podzim roku 2002 zvolen znovu a stane se dlouholetým kancléřem nového, sebevědomého Německa.
Helmut Kohl vešel do dějin své země právem jako "kancléř německé jednoty". Gerhard Schröder získá titul "kancléř německé zahraniční politiky": pochopil význam afghánské krize pro budoucí roli Německa stejně rychle jako v roce 1989 Helmnut Kohl význam pádu berlínské zdi, doplňuje nizozemský Algemeen Dagblad.
